Věříte na náhody?

Benátky, Florencie, Pisa, Toskánské pláže i městečka a nakonec Řím…

To byl náš loňský roadtrip Itálií. Naše zatěžkávací zkouška i důkaz, že i náročnější cestování s dětmi je úžasná věc, které se nemusíme bát.

Občas to byl trochu adrenalin, nastaly drobné krize, ale ve výsledku nám ty necelé tři týdny neuvěřitelně pomohly. Naladit se na sebe, být a užívat si společného času, víc se držet za ruce a míň přemýšlet nad tím, co všechno ještě musíme a co bychom měli.

Nebýt facebooku, který mi posledních pár dní neúnavně každé ráno představuje jednu z mých loňských „vzpomínek“, asi bych se nad tím tolik nepozastavovala, ale takhle se tam vracím alespoň v myšlenkách a po téměř uplynulém školním roce, který byl a je opravdu náročný, je to tak trochu balzám na duši.

Sama sobě svými slovy, která jsem tehdy napsala, připomínám spoustu věcí, které se mi v tom stávajícím kolotoči školy, dětí, domu a tisíce dalších věcí, zakutálely někam hluboko do zákrutů vědomí. A vytahuju je zpátky na světlo.

Obzvláště tuhle fotku se svým komentářem nám asi nalepím na ledničku, do koupelny, nad postel, do pracovny i do auta...

„Věříte na náhody? Nebo spíš věříte, že vaše vlastní myšlenky ovlivňují váš soukromý mikrokosmos? ;-)

Když jsme v Římě prošli kolem Andělského hradu a zamířili s dětmi ruku v ruce k Vatikánu, byla to taková kouzelná chvilka a dokonalá kompozice, že jsem si povzdechla.

"Škoda, ze nás teď nemá kdo vyfotit." 

Jen o dvě minuty později nás doběhl mladý pár a požádal nás o e-mailovou adresu. Že prý při focení Vatikánu náhodou vyfotili naši "amazing" family a rádi by nám foto poslali. 

Někdy zkrátka stačí vyslat myšlenku a Vesmír nám obratem odpoví..."

Tak já jdu zase něco pěkného vyslat a vy vysílejte taky!

Ať se nám tu žije co nejlíp, ať už v Itálii na pláži nebo doma v obýváku! :-)