neděle 25. června 2017

Momentky ze školního výletu

Na dětech je úžasné, jak se pro věci dokážou nadchnout, s jakým zápalem umí objevovat okolní svět a jak samozřejmě dokáží přijímat všechno, co jim život přináší.
Jsou to prostě borci!


A proč mám potřebu to (zase) psát? Protože to vidím každý den u dětí svých a v „práci“ u těch školních. A nesmírně si užívám, že u toho můžu být s nimi.
Jako třeba v uplynulém týdnu.
Ze čtvrtka na pátek jsme se školáčky podnikli školní výlet k nám na zahradu s plánem uvařit si večeři v kotlíku na ohni, přespat ve stanech a užít si trochu indiánského vzrůša navazujícího na Severní Ameriku, do níž jsme se ve škole právě tematicky přemístili.
Tak začátek nám podle plánu vyšel. Vyrazili jsme od školy, první sváču si dali v Tyršových sadech u zámku a pak se trolejbusem přesunuli do Lázní Bohdaneč. Tam jsme v lázeňském parku trénovali indiánské plížení, zašli na svíčkovou do blízké restaurace a lázeňský pobyt zakončili u fontán na náměstí.
Zpočátku opatrně.


Ale nakonec vedro odstranilo všechny zábrany. I oblečení.


Po přesunu na naši zahradu celá škola naskákala pro změnu do bazénu, ze kterého následující dvě hodiny nevylezla.


Dalším bodem programu byla výroba indiánských triček.


A u souseda pak jízda na „indiánském“ poníkovi.




Po návratu nás čekala drobná bojovka za ochrannými prázdninovými amulety.



A pak nám s plány lehce zamávaly přírodní živly.
Namísto rozdělávání ohně jsme se museli urychleně ukrýt v domě a nad námi se rozpoutal bouřkový armagedon.
Ovšem, náladu jsme si zkazit nenechali. Děti se ochotně, ba přímo nadšeně ujaly krájení brambor a párků na buřtguláš k večeři, sypaly, míchaly i kořenily (případně se uchýlily k legu). A i když jsme kotlík místo na oheň usadili na sporák, svoje kouzlo mělo naše vaření i tak.



Po večeři se někteří odvážlivci chtěli přestěhovat do stanu, ale opětovně sílící bouře s vichřicí nakonec odradila i ty nejotrlejší jedince a bylo tedy rozhodnuto, že zakempujeme v pokojíčku.


Po akčním a zážitky nadupaném dni stačilo jen pár stránek z naší rozečtené Pohoršovny a za chvíli už se z podlahy ozývalo jen hluboké oddechování.
Druhý den jsme si pak užili poklidného vegetění mezi hračkami, ráchání v bazénu, výpravy do lesa i domácích palačinek k obědu. A v odpoledních hodinách byly lehce znavené, ale zjevně spokojené děti navráceny rodičům.
Doma to sice zůstalo jako po výbuchu, ale víte co?
Byl to ten nejbáječnější školní výlet, jaký jsem kdy zažila ;-)


1 komentář:

  1. No páni, smekám Baru. Pro děti i ty změny v plánu musely být naprosto úžasné. Jen my dospěláci bychom neměli zapomínat být také někdy "dětmi".
    Měj se moc hezky.
    Ála

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)