Adventní výprava na Severní pól

„Mamí, a kdy už budou Vánoce?“ dostávám zhruba od srpna jednou za čas otázku, po níž zpravidla následuje poslech CD Vánoce s Dádou.

(V prázdninových třicetistupňových vedrech to byla obzvláště lahůdka a skvělá kulisa k dovádění v bazénu.)

Nicméně děti se konečně dočkaly, prosinec je tu, přípravy jsou v plném proudu, koledy už nepůsobí tak zvrhlým dojmem a začínáme odpočítávat.

Jakmile se dnes Maty s Ami probrali, vystřelili do chodby, kde nám každoročně visí adventní kalendář. Pěkně nahoře, v domnělém bezpečí a pro jistotu plněný vždy jen na daný den.

V polospánku, pokoušejíc se dopřát ještě sobě a Vilimu pár minut k dobru naslouchám diskuzi svých starších potomků.

„Hele Maty, něco tam je!“ piští Amálka.

„No, i nějakej papír. Ale já tam nedosáhnu“

Nastává krátká pauza.

Po chvíli se ozve kovový rachtavý zvuk naznačující, že se sourozenci rozhodli přivléct štafle.

Pak se zřejmě na okamžik propadám do spánku, jelikož další věc, kterou slyším, je hovor potomstva s někým za dveřmi.

To už mě definitivně probralo.

Ukázalo se, že děti lačnící okamžitě znát obsah dopisu z prvního adventního pytlíčku nelenily, a před domem odchytly prvního rodiče vedoucího dítko do školky, kterého znaly, aby ho přiměly dopis jim přečíst.

Stáhla jsem ty dva opyžamované nedočkavce z otevřených dveří, vysmáté kamarádce poděkovala a společně jsme si zalezli na gauč, abychom zjistili, co nás letos před Vánoci čeká.

Návrh na dobytí Severního pólu s průvodcem v podobě Járy Cimrmana byl jednomyslně přijat a dnešní den tak zřejmě zasvětíme pátrání v encyklopediích a kreslení psích spřežení, iglú a sněhuláků.

Věřím, že to bude ještě pěkné vzrůšo :-)

A jak jste letos pojali adventní kalendář vy? ;-)