Štědrodenní fotoreportáž

Bramborový salát je sice už sněden, ale řízků, dárků a hlavně zážitků máme zase pěknou zásobu. 

Štědrý den jsme již tradičně zahájili zdobením stromečku v základní sestavě pěti členů naší (odborně řečeno) nukleární rodiny.

Následoval oběd, u něhož se nás již sešlo sedm a zpestřil nám ho výbuch pivního soudku.

(Výbuch všechny tak rozhodil, že nikdo nefotil. Proto k této pikantní epizodce z letošního Štědrého dne chybí fotodokumentace. Nicméně pro osoby s bujnou fantazilí podotýkám, nezapomeňte do představy zakomponovat pivo kapající ze stropu, chmelový odér a Matyho, který poprvé zakusil, co obnáší taková pivní lázeň.)

Po obědě se k nám na finálovou cestu k Severnímu pólu připojil ještě osmý člen výpravy.

A k večeři jsme již usedli v plném počtu deseti strávníků. 

K lehké nelibosti dětí byla večeře dlouhá, vynikající a v pravém slova smyslu štědrá.

Nakonec se však i potomstvo dočkalo a nastala dlouho očekávaná chvíle. Vyhlížení Ježíška, magické zacinkání a fanatický úprk ke stromečku.

No a pak jsme rozbalovali.

A rozbalovali.

Zkoušeli, zkoumali, hráli si a děkovali.

Naposledy se sešli u stolu na vánoční, mokrý, prvorepublikový dort dle Herbáře, do něhož mi Vili při focení hrábnul, čímž narušil celistvost polevy a lehce mě rozladil. 

A pak byl konec.

Tak zase za rok :-)