„Komunitní škola s rodinnou
atmosférou.
To jsou první slova, která si o
nás přečtete na našich stránkách. První, která od nás uslyšíte, potkáme-li se
na živo. A první, která byste si měli při pohledu na náš barevný domeček na
kolečkách vybavit.
Protože kde jinde se děti mohou
učit lépe, než v bezpečném prostředí, mezi lidmi, jimž důvěřují?
Že jen planě neplácáme, ale
myslíme to s tou rodinnou atmosférou vážně, o tom zajisté svědčí i
uplynulý víkend, strávený společnou rekreací v Orlických horách.“
Takto začíná má malá REPORTÁŽ o
utužovací akci rodin nakumulovaných kolem vznikající školy V Pohybu.
Bylo nás hodně (17 dospělých a 19
dětí). Hladina hluku se pohybovala lehce nad snesitelnou mezí. A člověk si
musel dávat velký pozor, kam šlape, jinak se totiž mohlo lehce stát, že mu pod
nohou skončí v lepším případě batole, v horším lego.
Ale byla to paráda.
Muž a já jsme se obdobné
multirodinné akce zúčastnili poprvé. Pravděpodobně proto, že jednak nejsme
členy žádných vhodných part a druhak proto, že většina našich přátel z řad
vrstevníků dosud nepovila ani jednoho potomka, což nás s našimi třemi
staví do poněkud mimózního světla.
Každopádně se ukázalo, že všechny
naše děti jsou mnohem společenštější, než jsme si mysleli, jelikož v rámci
těch několika málo dní jsme je viděli v podstatě jen u jídla a při snaze
zahnat je do postele. Po zbytek času se prostě vyskytovaly někde kolem spolu s gangem
ostatních nezletilců, a jelikož stížnosti na ně nepřišly, pravděpodobně se
nevěnovaly žádným protispolečenským činnostem.
Ačkoli, málem bych zapomněla. Kromě
uspokojování základních biologických potřeb jsme svou rodičovskou užitečnost
prokázali ještě na sněhu. Zde jsme se osvědčili v roli tahače, navlékače rukavic
a nosiče příslušenství.
V případě Viliho, který se hned
v první závějí seznámil se sněhem doslova „face to face“, jsme pak
posloužili ještě jako jističi, zvedači a odstraňovači sněhu z očí úst a
nosu.
Takže ve výsledku to s tou naší
postradatelností vlastně nebude tak horké :-)
OT: Muž se dal fakt na plnovous? Ty jo..
OdpovědětVymazatAsi bych to neměla říkat...ale bude v tom spíš lenost ;-)
VymazatNé, leností to začalo, nechtělo se mu holit, ale teď už si ho pěstí :-D
Hm, a já si říkala, že ty děti bobující od Masaryčky dolů jsou mi nějaké povědomé :) Prosvištěli jsme také okolo, ale naprosto jsme nezvládli přípravu. 0 bobů, rukavice jen tenké pletené - kdo mohl tušit, že bude taková krásná nadílka. Ale užili jsme si to stejně. Máťa razil heslo - plazením vpřed, nemohl se toho sněhu nabažit. Zdravíme!
OdpovědětVymazatJé, tak to jsem vás nepostřehla :-)
VymazatNo, nás měli všichni za cvoky, že táhnem boby... ;-)
Můžu se zeptat, zda už víte výši školného?
OdpovědětVymazatLucie
Lucie, rádi bychom v druhém roce fungování byli na dvou tisících měsíčně. Dle propočtů bychom to měli zvládnout. Nicméně v prvním, tedy příštím roce, kdy máme nárok na nižší dotace od státu, se školné bude pohybovat výš...
VymazatVypadá to hezky, my takovéhle hromadné akce nějak nezvládáme, mám pocit že furt někde hledáme hodníme děti....a jsme z toho sedřený a vynervovaný, ale asi je to i o naší hlavě. Před Vámi smekám....
OdpovědětVymazatDěkujeme :-)
VymazatMy to absolvovali poprvé a právě nás překvapilo, že to vážně bylo skvělé. Děti se úžasně vyblbly, dospělí se pobavili... Uvidíme, jestli nám štěstí bude přát i příště :-)
jé, my byly v neděli taky na Masaryčce :-)
OdpovědětVymazatJé, a potkali jsme se? :-)
Vymazat