Před šesti lety...

Všude okolo se to dnes hemží bilancemi právě končícího roku. 

Já nebilancuju.

Vzpomínám místo toho na Silvestr roku 2009, který mi dokonale změnil život.

Stala se ze mě máma.

Z nejisté, nedospělé holky, která si moc nevěřila, se najednou stal někdo, kdo v náručí svíral novorozeného kluka a sliboval, že se mu bude snažit být tou nejlepší mámou, jakou jen dokáže.

Leželi jsme tenkrát s Matýskem v nemocniční posteli a oknem pozorovali ohňostroj.

Bylo to, jako by celý svět oslavoval nás dva.

Dnes je to přesně šest let.

Oba jsme ušli dlouhý kus cesty a velkou část z ní ruku v ruce. Spolu jsme přicházeli na to, jaké to je být máma a syn. Spolu jsme se učili vzájemnému respektu a pochopení. A spolu jsme objevili tajemství nekonečné mateřské lásky.

Matýsek je můj velký učitel a já se stále snažím být mu tím nejlepším možným průvodcem, jak jsem mu v onen první den jeho života slíbila.

Jednou přijde den, kdy mě už nebude potřebovat.

Ale dnes ho ještě smím uložit do postele, dát mu pusu a zazpívat ukolébavku. A v noci se k němu pak přitulit a z okna sledovat, jak nás zase oslavuje celý svět.

Tak hodně štěstí, ty můj malý rozumbrado! :-)