Mám krizi.
Předvánoční.
Mateřskou. Psací…
Muž posledních
pár týdnů přijíždí domů někdy mezi večeří a desátou. Popřípadě nepřijíždí vůbec.
(Cynici s hořkou
osobní zkušeností to přisoudí na vrub nové milence. Já z toho viním
stávající práci.)
Z toho plyne,
že mi schází čas pro sebe.
Z čehož zase
pramení skutečnost, že nemám prostor psát.
A když nemám
čas ani prostor ke psaní, jsem nějaká nervózní. Nerealizovaná. Nevybitá.
Napnutá k prasknutí. A hodně protivná.
Někdo zkrátka
ke spokojenému životu potřebuje fyzickou aktivitu jako běh či dril v posilovně,
jiný šije kabelky, třetí peče, čtvrtý fotí, pátý maluje, další uklízí (to by se
taky někdy hodilo) a já potřebuju dostat z hlavy své grafomanské přetlaky.
Když k tomu
nemám příležitost, jdou přetlaky ven jinudy. Víc křičím na děti. Víc dupu. A
taky se víc vztekám a lituju.
Třeba při
pohledu na facebook či instagram, kde se zvrácenou zvědavostí a na povrch občas
prosakující závistí sleduju své známé u chrámu v Kambodži, na horách v Chile,
na Havajské pláži, na Manhattanu nebo na jiném přitažlivém a momentálně
absolutně nedostupném místě. A říkám si, jak tam by se psalo...
(A že bych si
tyhle přátelé měla v době krize raději zablokovat.)
Místo toho je drobnou
třešinkou na dortu mé osobní pseudodeprese horečkou rozhozená a kašlem
pronásledovaná dcera. A nedostatkem pohybu a venčení poznamenaní synové.
Jo, je krásný
ten mateřský život. (proneseno s nádechem ironie)
Na druhou
stranu, ty chvíle, kdy si s Ami lakujeme nehty a češeme vlasy.
S Matym vyrazíme
do galerie a na pizzu.
S Vilim děláme
do zblbnutí kolo kolo mlýnský, protože on se tomu strašně řehtá.
 |
A společně se
naplno začteme do knížky a nemůžeme přestat, protože chceme vědět, jak to bylo
dál.
To je vážně
krásný. (míněno zcela vážně)
Takže zcela upřímně, neměnila bych.
Jenom tě
Ježíšku snažně prosím o trochu toho času pro sebe.
A myslím tím
čas, který nestrávím schovaná v koupelně, jediné místnosti, která se dá
zamknout, zatímco se za mnou střídavě trousí potomstvo s nejrůznějšími požadavky! (Jako teď.)
Protože šest
let mateřství mi přineslo (ne)jedno
důležité poznání:
SEBEREALIZOVANÁ
MATKA = ŠŤASTNÁ MATKA = ŠŤASTNÉ DĚTI
Souhlasíte? ;-)
Živě si pamatuju, jak jsem dloooouho stávala ve sprše a jak jsem si k prvním narozeninám po porodu přála šest hodin spánku v kuse. Protože neseberealizovaná a ještě nevyspaná, to je u mě smrtelná kombinace.
OdpovědětVymazatŽivě si pamatuju, jak jsem dloooouho stávala ve sprše a jak jsem si k prvním narozeninám po porodu přála šest hodin spánku v kuse. Protože neseberealizovaná a ještě nevyspaná, to je u mě smrtelná kombinace.
OdpovědětVymazatJo, to je přesné! :-)
VymazatPoukázky na nerušený spánek pro svou partnerku by měl mít v záloze (nejen) na sváteční příležitosti každý muž :-D
Naprosto!!! Tak sebenaplňujícím času zdar!!!
OdpovědětVymazatNazdar!!! :-)
Vymazatnaprosto souhlasim :)
OdpovědětVymazatTo věřím ;-)
VymazatJsem jedna z tech, co posílala fotky z Brazílie a Kambodže a nechápala jsem jak můžou bejt vrstevnice doma s dětmi a dělat Paci Paci. Jenže přišla doba, kdy jsem začla toužit dělat Paci Paci a bylo to vofous a pekná fuška vůbec moci dítě počít. Navíc nyní vrstevnice mají větší děti, začínají se vracet zpátky ke koníčkům a cestování a mají na to ještě energii, já se k tomu bud moci vrátit asi tak před důchodem:-) Další nevýhodou je, že čím později máte děti, nemáme energii nejen vy, ale ani prarodiče, tety, nikdo. O naše dítě nemá nikdo zájem, nikdo nepohlídá, protože se vybili před dvaceti lety a ted už chtějí svůj klid.
OdpovědětVymazatProto, Nevyléčitelná optimistko, dobře děláš a vlastně je a bude dobře!!!!
Máš pravdu, je a bude dobře...snad brzy ;-)
VymazatOvšem dovolím si podotknout, že naše babičky jsou naopak zase velmi mladé, pracující a stále se samostatně realizující, takže s hlídáním to asi máme dost podobně :-)
Každopádně gratuluju ke splněnému snu o PaciPaci a třeba se jednou, před důchodem, někde v Kambodži ještě shledáme ;-)
Barusko, ty mi pises z duse, jako ostatne vzdycky. U nas je to velice podobne. Tak hodne sil, pevne nervy a vydrrrrrrz ;). Posilam pozdraveni.
OdpovědětVymazatAli, tak to přání posílám obratem zpět a oběma nám držím pěsti :-)
Vymazatparáda jako vždy.:) Já bych potřebovala mimo uklízení trošičku víc času pro mé milované papírové tvoření. V dílně vše stojí tak jak jsme ji opustila a čeká a čeká. Tak snad dnes v noci až dítě ulehne k spánku. Kéž by!!!
OdpovědětVymazatVěrko, děkuju, tak nám oběma přeju, ať to klapne! :-)
VymazatPři čtení vašeho článku jsem si vzpomenula na léta před ...léty a doporučuji VYDRŽET !!!! I když je taky pravda, že kdyby mi to někdo před x lety napsal kdy jsem hledala místečko pro sebe, tak bych si myslela "taku radu na řiť kladu" (promiňte, ale tak to říkala moje babička). Přesto přeju hodně sil a optimismus ! Šá
OdpovědětVymazatDěkuju :-)
VymazatAle je to tak, vydržet je jediné schůdné řešení ;-)
Baru, naprosto s tebou souzním!Přeju hodně sil a doufám, že tenhle článek zafunguje taky trochu jako impulz ke změnám k lepšímu-tak to funguje u nás:).
OdpovědětVymazatIvi, moc to nepomohlo, Jarda si ho přečetl až včera ;-)
VymazatJo! Je to tak:)!
OdpovědětVymazatJá šiju, peču, fotím...ten úklid by se taky někdy hodil:-D.
Takže úúplně chápu:). Určitě se brzy chvilky zase najdou.
To Ti přeju! Já jdu šít...
Děkuju! :-)
VymazatVšak ono to zase přejde a když ne...pořád mám ještě tu zamykatelnou koupelnu ;-)
Já jsem tak "ráda", že nejsem jediná, komu se manžel vrací mezi večeří, po večerce či v hluboké noci. Přeji hodně sil a krásných dní. K.
OdpovědětVymazatTak vítej v klubu ;-)
Vymazat