neděle 7. června 2015

Pro nadhled až do vrtulníku

O ženách na mateřské dovolené se často traduje, že žijí nudné a stereotypní životy. 

No, je pravda, že už pět a půl roku každý večer zpívám Mravenčí ukolébavku a tisíckrát opakovaná četba Špalíčku říkadel mi už nepřijde ani zdaleka přitažlivá a zábavná, ale většinou, když se ohlédnu za uplynulým týdnem, zjistím, že byl překvapivě akční.

Někdy dokonce tak akční, že člověk najednou neví kam skočit. Neví co dřív. Kterému projektu dát přednost. Kde najít čas na sebe. Jak neošidit děti. A jak se zorientovat v tom, co vlastně chce.

V takové chvíli trocha nadhledu neuškodí. Jenže kde ho vzít?

Poslední dny v mojí hlavě vládne chaos. Jsem díky tomu nerudná na děti a muže. Jako bumerang se mi vrací střevní chřipky. Nemůžu spát. A vůbec jsem celá nepoužitelná a otravná.

Vím, že je to v mojí hlavě. Ale jak z toho vybruslit?

Dnes jsme vyrazili na aviatickou pouť, kde jsme si Matýsek, Amálka a já dopřáli netradiční zážitek. Proletěli jsme se vrtulníkem.

A tam. Tři sta metrů nad zemí. Jsem ho konečně našla. Nadhled.

Všechny zdánlivě velké překážky se z té výšky zdály menší a malichernější. Všechny problémy měly řešení. A co víc! Vůbec to nebyly problémy. Jen výzvy, které mě můžou posunout zase o kus dál.

Byl to osvobozující a závislost vyvolávající pocit.

Jen si ho uchovat i po přistání a střetu s realitou… Případně se ho naučit vyvolat znovu. Pokud možno jinak, než za použití vrtulníku, neboť tento způsob by nás brzy přivedl na mizinu :-)








 
Máte vlastní (a levnější) způsoby, jak získat nadhled? Podělte se :-)

7 komentářů:

  1. Ani nevíš,jak Ti rozumím Barunko:-)
    Krásné dny..
    Bi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Brigit, i Tobě krásné dny! :-)

      Vymazat
  2. Baru, dekuju, dekuju, DEKUJU! Presne takovyhle clanek jsem dnes potrebovala. Vetu o problemech/vyzvach bych si mela nekam napsat hodne velkymi pismeny. Mej se krasne a drz se (sveho nadhledu;)). Alinka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě těší, Ali! :-)
      A to jsem si myslela, že tenhle článek je jen mou grafomanskou autoterapií... ;-)

      Vymazat
  3. Cez deň les, prípadne beh v ňom... a v noci modlitba :-)
    A s tým čítaním...najskôr prvým dvom deťom, , a potom ďalšej dvojici, vždy pred spaním...aj náročnejšie knihy cca hodinka :-)..cca skoro 15 rokov / starší mali 10 a 7 keď sme sa začali presúvať k druhým dvom,kde sme pri ich postieľkach strávili cca 5 rokov.../.....a boli to rozprávky, povesti, Chlapci od bobrej rieky, Pipi a Emil z L....a pri Slávnej päťke sa aj rozjedli :-)...TV sme nemali..knihy,.rozhlasové hry, platne...
    :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Les...to je fakt... Jen kdyby se tak člověku poštěstilo vyrazit tam bez dětí :-)
      A co se čtení týče, tak děkuju za připomínku titulů... My dnes dočetli Děti z Bullerbynu a chystáme se na Pipi :-) Špalíček říkadel je dnes už naštěstí jen okrajovou záležitostí :-D

      Vymazat
  4. Když si potřebuji vyčistit hlavu, tak jdu běhat. Večer předám děti v různých fázích přípravy na spánek manželovi a vyběhnu. Na mě to funguje, krásně si odpočinu.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)