Pro nadhled až do vrtulníku

O ženách na mateřské dovolené se často traduje, že žijí nudné a stereotypní životy. 

No, je pravda, že už pět a půl roku každý večer zpívám Mravenčí ukolébavku a tisíckrát opakovaná četba Špalíčku říkadel mi už nepřijde ani zdaleka přitažlivá a zábavná, ale většinou, když se ohlédnu za uplynulým týdnem, zjistím, že byl překvapivě akční.

Někdy dokonce tak akční, že člověk najednou neví kam skočit. Neví co dřív. Kterému projektu dát přednost. Kde najít čas na sebe. Jak neošidit děti. A jak se zorientovat v tom, co vlastně chce.

V takové chvíli trocha nadhledu neuškodí. Jenže kde ho vzít?

Poslední dny v mojí hlavě vládne chaos. Jsem díky tomu nerudná na děti a muže. Jako bumerang se mi vrací střevní chřipky. Nemůžu spát. A vůbec jsem celá nepoužitelná a otravná.

Vím, že je to v mojí hlavě. Ale jak z toho vybruslit?

Dnes jsme vyrazili na aviatickou pouť, kde jsme si Matýsek, Amálka a já dopřáli netradiční zážitek. Proletěli jsme se vrtulníkem.

A tam. Tři sta metrů nad zemí. Jsem ho konečně našla. Nadhled.

Všechny zdánlivě velké překážky se z té výšky zdály menší a malichernější. Všechny problémy měly řešení. A co víc! Vůbec to nebyly problémy. Jen výzvy, které mě můžou posunout zase o kus dál.

Byl to osvobozující a závislost vyvolávající pocit.

Jen si ho uchovat i po přistání a střetu s realitou… Případně se ho naučit vyvolat znovu. Pokud možno jinak, než za použití vrtulníku, neboť tento způsob by nás brzy přivedl na mizinu :-)

 

Máte vlastní (a levnější) způsoby, jak získat nadhled? Podělte se :-)