čtvrtek 11. června 2015

Vilíkovy (po)kroky

Viliho večerní výkon mě zase jednou vybičoval k aktivitě a tak usedám k zápisníku a do rodinné kroniky zanáším nejnovější novinku v repertoáru našeho benjamínka.

Vilík vyslyšel mé vroucí přání a zničehonic zaměřil pozornost na upgrade svých pohybových dovedností!

Dosud chůzi, jakožto způsob přepravy své tělesné schránky, veskrze bojkotoval a jeho největším úspěchem byly tři kroky v důsledku setrvačnosti. Dnes přišel zlom. Kroků jsme napočítali až devět a tyto byly dokonce dvakrát vyvedeny do zatáčky.

Jen jedno mě děsí. Vilíkovi, zdá se, totálně chybí pud sebezáchovy. 

Svou vratkou chůzi trénoval dnes pouhých dvacet minut a já zestárla aspoň o desetiletí. Tomu dítěti je naprosto šumák, že se řítí na roh stolu! Nevadí mu, že se mu do chodidel zabodává lego! A fakt, že neodmyslitelnou součástí, ba přímo alfou a omegou chůze, je rovnováha, svéhlavě ignoruje!

Vypiplání dvou dosud žijících a veskrze prosperujících potomků, mě sice na tohle malé kamikadze nepřipravilo, ale přineslo mi důležitý poznatek.

I tohle období jednou skončí. Tak snad se ho všichni dočkáme ve zdraví fyzickém i duševním :-)




PS: Maty s Ami na sebe byli opatrní, až to šlo člověku na nervy… Vili mě svou neopatrností o nervy zřejmě brzy připraví...

Jak probíhal nácvik chůze u vašich ratolestí? :-)

4 komentáře:

  1. Naše starší se učila chodit za pomocí našich dvou psů( sibiřský husky) a jednoho dne naznali, že to zvládne sama. Stále ale byli někde poblíž. Chodit začala přesně v 11 měsících.
    Mladší se letos rozhodla, že chodit se psem nebude, i když se jí sami nabízeli a chodit začala v 11 měsících a třech dnech. Taky si tam naskládá hračky, pak jí ujedou nohy, ale nejlepší je zrychlení. To dá projistotu ruce za záda a tak je často prokousnutý ret a teče trochu červená.

    OdpovědětSmazat
  2. Barusko, mam ctyri deti a mela jsem tri odvazne a opatrne chodce a jednoho poseroutku neskutecneho. At to bylo jak chce, tak chodi zdarne vsichni a v jejich dalsich zivotnich krocich si vetsinou vedou podobne jako v tech kruccich prvnich... Jak tak rostou, dospivaji a z miminek, batolat a predskolaku se meni v prepubertalni- a co hur pubertalni bytosti- cim dal tim vic si rikam, jak bajecne byly prokolikovane dny a proplakane noci a vsechna ta prorezavani zoubku a starosti s tim, aby se nebouchly a nespadly z gauce, schodu..... Ted, jak rostou, rostou i starosti- ja neverila mame, kdyz mne rikala "male deti male starosti, velke deti velke starosti..."- a tak se bojim, aby dojely v poradku ze skoly, aby na party, kam jdou nepodlehly zadnym nebezpecim... Uzivej si, barunko, tyhle starosti, protoze za par let... Mej se moc krasne a posilam pozdravy z naseho ostrova...
    Terka
    ourlifeontheseaside.blogspot.com

    OdpovědětSmazat
  3. Baru, u nás zatím ťapot za asistence, bo slečinka je velice, velice opatrná (po matince, že). Takže veliká gratulace k tak malému kroku pro lidstvo, ale obrovskému pro Vilouška! Držím palce, ať přežijete všichni bez úhony! Hezké léto! L.

    OdpovědětSmazat
  4. haha:-) první dítě - vzorově tabulkové, začalo chodit týden po prvních narozeninách. ale pomalu. krůček tuhle, krůček tamhe, pád, lezení, pár kroků. atd.
    druhé dítě se v 11m rozběhlo a už se nezastavilo. naštěsí jak je divokej, tak je schopnej a není magor. takže dělá psí kusy ale nikdy se mu nic nestalo, ví co zvládne.
    třetí dítě je pohodlné, s lezením čekalo téměř do roka a s chůzí do 16m. přitom ke konci ji brzdila spíš hlava. tělo umělo, hlava nechtěla a v chůzi nespařtovala žádnou výhodu. došlo jí to u babičky - zahídla panenku, přešla pokoj a od té doby chodí. a já nestačím zírat co že to nejednou všechno umí. ale je na sebe opatrná.

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)