sobota 27. června 2015

Na co dát pozor při nákupu podprsenky? Na děti!

Jestli něco opravdu nesnáším, tak je to nutnost nakupovat spodní prádlo.        
     
Především proto, že za posledních šest let jsem díky těhotenstvím změnila velikost zhruba desetkrát a nemůžu tedy naběhnout do obchodu, čapnout osvědčený kus a zmizet.

Musím zkoušet, což je samo o sobě značně deprimující. Zejména kvůli zhoubnému vlivu, který mají převlékací kabinky na ženské sebevědomí.

A já si to včera ještě o něco zpestřila.

Snad v náhlém zatemnění mysli jsem usoudila, že Vilík bude pro nakupování spodního prádla bezproblémovým společníkem a vzalo ho do obchodu s sebou. Do ruky dostal preventivní zásobu křupek, zaparkován byl u stojanu s krajkovými kalhotkami a já se vrhla na průzkum velikostí košíčků.

Jen o minutku později jsem byla madam prodavačkou „zdvořile“ upozorněna, že není vhodné, aby si můj synek hrál se zbožím.

Když jsem se na synka otočila a zjistila, že si ve vteřině mé nepozornosti oblékl na hlavu rudá tanga, dala jsem prodavačce za pravdu a urychleně zmizela ke kabinkám s dosavadním úlovkem.

Viliho jsem pro jistotu uzamkla v kabince spolu se mnou, nechala ho oslintávat zrcadlo a pustila se do svlékání.

Když jsem byla právě v nejlepším, rozuměj nahoře bez, čapnul Vili nečekaně mou podprsenku do zubů, protáhl se škvírou pod dveřmi a zdrhnul!

Stihla jsem ho chytit jen za ponožku, která mi pochopitelně zůstala v ruce, zatímco za dveřmi se ozýval ďábelský batolecí smích.

Zběsilé šoupání nohou mě nenechalo na pochybách, že malý sígr nasadil tempo a po čtyřech vyrazil mezi regály.

Hodila jsem tričko přes prsa a tváříc se, že mě celá situace nechává klidnou, počala lovit zlovolného uprchlíka pod stojanem s pyžamy.

Mám za to, že není třeba mé ponižující utrpení dále rozvádět.

Vili byl zadržen, podprsenku jsem si nekoupila, a když jsem si nakonec v autě chtěla spravit nervy alespoň douškem coly, přeslazená limonáda mi v ruce bouchla. Evidentně jakási pomsta boha zdravého stravování.

Vytřela jsem tedy colu z očí a vyrazila pro děti do školky. To vše s myšlenkou na jedinou satisfakci za svou ztracenou důstojnst. A sice, že o tom alespoň budu moct napsat blog! ;-) 

6 komentářů:

  1. :D tak to nemá chybu.:))) příště lepší vzít kamarádku

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Místo dítěte nebo jako hlídačku? ;-)

      Vymazat
  2. Já jsem podprsenky vzdala... Chodím bez, v létě je to super :-) a ostatní nakupuji stylem vlitnout do krámu, čapnout nejbližší přibližně podobné oblečení přibližné velikosti a zaplatit...sedmi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky možnost :-D
      Ještě pár obdobných zkušeností a taky na tenhle systém najedu :-)

      Vymazat
  3. tak to je dobrá příhoda...zrovna dnes jsem na vás myslela, v souvislosti s domácím porodem mně napadlo, jestli je Vilík jiný, ve smyslu větší pohodář, vice sebejistý, samostatnější, ve srovnání se staršími sourozenci...a zdá se, že nápady má velmi originální :-)
    těším se na další "veselé" příhody a moc vás zdravím všechny
    jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko, děkuju :-)
      Vili je v dobrém slova smyslu opravdu samorost... Taky často myslím na to, jakou souvislost má jeho povaha s pohodovým příchodem na svět...asi o tom budu muset napsat :-)

      Vymazat

Děkuji za Váš komentář :-)