čtvrtek 5. března 2015

Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi...

…která matka v zemi zdejší, je ze všech matek nejkrásnější?

Ženy jsoucí na mateřské dovolené se třemi a více dětmi by prý o svůj zevnějšek měly dbát více, než ženy jedno až dvoudětné.

Je-li totiž neupravená prvorodička, okolí si řekne. Je to její první, nestíhá, všechno se učí, je to pochopitelné.

Matka se dvěma dětmi je zase hájena slovy. No jo , to je fofr, je jasný, že na sebe nemá tolik času.

U strhané a zanedbané matky, kolem níž se popelí větší množství dětí, si pak prý okolí povzdechne. Ježiš, proč si pořizovala tolik dětí, když pak vůbec nestíhá a vypadá jak cuchta!

No, nevím, co je na tomto  pseudosociologickém rozboru pravdy, ale včera jsem se rozhodla, že je na čase udělat trojdětným matkám trochu reklamu a dát se do pucu. Dost často totiž výše zmíněnou cuchtu připomínám.

Muž zůstal s dětmi a přede mnou se otevřelo několik slastných bezdětných chvil.

První na řadě byla návštěva kadeřnice. Poslední dva roky jsem si z rychlíku nechávala zastřihnout jen ofinu, hlavně, aby to moc dlouho netrvalo. Včerejší hodina a půl starostlivé péče o můj vlasový porost, a to včetně masáže hlavy, způsobila, že jsem téměř vrněla blahem.

Následně jsem si nechala voskem upravit obočí. Při tom jsem rozhodně blahem nevrněla. Po prvním strhnutém pásku jsem spíš dostala chuť sadistickou slečnu kosmetičku kousnout. Na druhou stranu, mé obočí, které sice nikdy nedosahovalo brežněvovských kontur, vypadá nyní daleko lépe a slečna dokonce tvrdila, že mám o poznání  jasnější pohled. O tom sice pochybuji, neb se mi následkem jejího zákroku hrnuly z očí slzy, ale zřejmě se snažila být milá.

Další na řadě měly být nákupy. Po zběžném prolétnutí obchodů, jsem došla k závěru, že jsem pravděpodobně strašně nemoderní, jelikož se mi nic nelíbí a s přesvědčením, že pro jeden den jsem toho pro svůj zevnějšek udělala už dost, jsem se uklidila do kavárny s knížkou.

Byl to osvěžující půlden. A i když muž po mém návratu změny téměř nezaregistroval, neboť právě po domě naháněl potomstvo ve snaze přemluvit ho k oblékání, večer mi pochválil alespoň vlasy. Bohužel, tou dobou už byly poznamenané Vilíkovou novou zálibou v prskání kaše, ale i tak jsem z toho měla dobrý pocit.

Někdy totiž v dlouhodobých vztazích sklouzneme k totální rezignaci. Flek na tričku a pupínek na čele? No co, vždyť viděl, jak ze mě doslova v potu a krvi vylezly tři děti… 

To je sice fakt, ale o touhu cítit se krásná, by neměla přijít žádná žena. Matky nevyjímaje :-)

PS: Moc ráda bych přidala fotografickou dokumentaci, po jejímž spatření by čtenář zalapal po dechu úžasem. Bohužel, nejsem mistr selfíček, většinou si na nich vykouzlím druhou bradu nebo výraz chovance ústavu pro choromyslné. A dvorní fotograf mě zpravidla zastihne ve zcela nereprezentativních situacích. 

Připojuji proto ilustrativní momentku z procesu a vám nezbývá než věřit, že jsem alespoň pár hodin vážně vypadala celkem k světu. No a ve zbylém čase zkrátka musí stačit, že se má krása skrývá uvnitř :-)


9 komentářů:

  1. Krásně se čtou tvé příspěvky.Dnešní mi je velice blízký neboť se na něco podobného také chystám.Ale ne a ne najít ten vhodný den kdy by někdo mohl pohlídat.Momentálně vládnem neštovicemi a vypravit se někam večer když se muž vrátí domů už nemám náladu a hlavně kdo by mě chtěl takhle večer:-)Včera jsem chtěla jen obohatit svůj šatník a vyjela do města a z hrůzou jsem se trefila do první den otevření alberta nebylo kde parkovat a pak další šok obchod kam jsem mířila už nebyl....no když už jsem tam byla musela jsem nutně nakoupit,ale rohlíky došli a neví kdy přivezou posbírala jsem kde co bylo, zeleninu a ovoce rychle a pryč prodrala jsem se davem košíků a lidí k pokladně, kde mi to paní krásně dávala do tašek to bylo asi jediné příjemné na celém nákupu.Tím že jsem vůbec netušila co se tam dělo mi sestra,kterou jsem cestou navštívila říká a kde máš ta zvířátka za nákup???nemám nedali mi je ale čert to vem zase jsem dlouho vyléčená navštívit dlouho opomíjený kout k nakupování a vrátím se do starého dobrého osvědčeného kde mě snad v dohledné době nic nenadálého nečeká:-)))ale na kosmetiku a kadeřnici se těším až na to obočí brrrrrrr.Hezké dny a těším se na další počteníčko:-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Lucie, děkuju :-)
      Jó, nákupy... Někdy mám roupy a říkám si, že bych i něco nakoupila... ale ten proces mi je čím dál protivnější :-)
      Ať brzy vyjde ta sebezkrášlovací chvilka!

      Smazat
  2. Masáž hlavy...to je skoro stejná slast jako hrnec svíčkový!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Větší... a vzácnější :-)
      Poslední roky mě většinou někdo za vlasy tahá, zvrací mi na ně, případně mi do nich vplétá lízátka. Masáž, to je po těch útrapách něco nadpozemského :-)

      Smazat
  3. Parádně napsáno... Po ránu jsem se zasmála a mám hned lepší náladu - díky :-)

    OdpovědětSmazat
  4. ze bych se pridala a alespon si obarvila po roce hlavu? :D :D Sedmi

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jen do toho! :-)
      Ať svět vidí, že trojdětné matky to ještě nevzdaly :-D

      Smazat
  5. Jasnější pohled a selfíčka pobavily:-)) Taky vůbec neumím sama sebe vyfotit! K tvé úvaze o trejdětných matkách - v souvislosti se vzhledem jsem o tom zatím nepřemýšlela, ale v ostatních věcech mám přesně tyto zkušenosti. Stačí si třeba postěžovat, jak je komplikované roznášet děti do koužků a podobně a hned mám na talíři, proč jsme si tedy pořizovali třetí. A přitom to třetí mrně v kočárku problémy vůbec nečiní:-) Takže jsem už raději zticha a stěžujem si jen s manželem navzájem v úzkém rodinném kroužku:-)

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)