Vilíkovy desetiměsíčniny

Pro dnešek přeskočíme hořekování nad tím, jak strašně rychle to zas uteklo a půjdeme rovnou k věci.

Tedy k Vilíkovým pokrokům, úskokům a vůbec všem novinkám v synkově repertoáru.

A hned v úvodu si posvítíme na Viliho slovní zásobu, kteroužto jsme v předchozích sumarizacích trestuhodně opomíjeli.

V současné době vládne Vilík rozkošnou plejádou dvojslabičných obratů. Mezi ty nejběžnější patří precizní  gaga, kaka, papa a baba. Ale co je úplně nejlepší, objevilo se už i mama. V tomto směru Vilíka velmi podporuji, často mu slabiky mama výrazně artikulujíc opakuji a na oslovení mama ihned reaguji. To má za následek, že mama vyvolává Vilík skoro nonstop a já se cítím dokonale nepostradatelná.

V rovině motorické tu máme také pár novinek. Nedlouho po svých osmiměsíčninách Vili konečně přišel na kloub lezu po čtyřech, který poslední dva měsíce systematicky vylepšoval a momentálně v něm dosahuje obdivuhodné rychlosti. Peláší jak tryskomyš, rozkošně při tom funí a zvládá u toho i „mluvit“. 

Nadále také pokračuje v tréninku vzpřímeného postoje obohaceného momentálně o úkroky stranou kolem nábytku a od minulého týdne též kroky vpřed. Při snaze o chůzi poslouží nejlépe židle či Amálčin kočárek, což slečna sestra nelibě snáší.

Co se sedu týče, zdá se, že se k němu zvolna schyluje, ale zatím si Vilík vystačil s klekem.

Nyní můžeme přejít k psychickému a emočnímu rozpoložení našeho oslavence. 

Stručně řečeno, je dobré. Vili je i nadále pohodářem po všech stránkách. Rád se mazlí, směje a zbožňuje pozornost svých sourozenců. Tak trochu ho podezírám, že jen se mnou se dost nudí.

Několik poznámek na závěr:

Vili se pyšní stále pouze dvěma dolními jedničkami.

Nemá rád houpačky a když se Ami s Matym hádají.

Rád oslintává okna při pozorování psa, kočky a tatínka.

Na hlavě mu roste parádní čupřinka ve tvaru pankáče.

A i nadále je prostě k zulíbání :-)