pondělí 16. března 2015

Naše školková jitra


V ideálním světě by to u nás v den odchodu do školky vypadalo nějak takhle:


V sedm mi zazvoní budík. Sama vstanu, zatímco mí něžní andílci stále podřimují. V klidu se obléknu a použiju všechny lahvičky, krémy a další serepetičky vyskládané u zrcadla. Připravím vydatnou snídani, doprostřed stolu naaranžuju kytici pro navození té správné radostné nálady a vzbudím děti. Ty s úsměvem vyskočí z postelí, dobrovolně a s nadšením se převléknou, nasnídají, vyčistí zuby, učešou, přebalí, obují a naskáčou do auta. To vše v dobrém rozmaru, za láskyplného hovoru a s nekonečnou trpělivostí. V 8:00 vyrážíme, v 8:30 parkujeme u školky, v poklidu se přezouváme a loučíme. Nakonec, spolu s Vilim Matýskovi a Amálce zamáváme a vydáváme se vstříc sluncem zalitému volnému dopoledni.

Realita:

Úterý

Vilík se budí před šestou. Strašně se mi nechce vstávat, ale Vilda dost zapáchá, hlasitě volá máma a leze mi po hlavě. Navíc už probudil i Matese s Ami. Na spánek můžu zapomenout.

Ploužím se z postele a v režimu autopilota zaopatřuju ranní agendu. Děti jsou převlečené, nasnídané a zabrané do stavění z lega. Amálka má na hlavě dva úhledné culíčky. V koupelně se snažím probrat a používám většinu kosmetických vychytávek položených na zrcadle. 

Dvě hodiny uplynuly, aniž bych ve své ranní latentní fázi zaznamenala jak. Je 8:00, nejvyšší čas opustit stanoviště a přesunout se do auta.

Děti můj požadavek ignorují a dál si staví z lega. Vilík vije, jelikož je nedospalý a dal by si svou dopolední dávku odpočinku. Já zmateně pobíhám po domě a přemýšlím, kde mají děti šusťáky a kam jsem si položila mobil.

V 8:30 startujeme a těsně před devátou vrážíme do školky. Stihli jsme to jen tak tak.

Středa

Budík zvoní v sedm. Vstávám a všichni ostatní se mnou. Na soukromé koupelnové soaré můžu zapomenout. 

Po půl hodině má Mates stále pyžamo a jednu ponožku, Amálka usedla pouze v kalhotkách k puzzlím a Vilík, kterého jsem převlékla sama, se pozvracel. V 8:00 jsou všichni oblečení a já se dostávám k tomu, abych použila alespoň řasenku položenou u zrcadla, zatímco děti snídají. 

O čtvrt hodiny později sprchuji a znovu převlékám Vilíka, který si do klína vyklopil jogurt a s vášní sobě vlastní si ho vmasíroval do vlasů a uší. Na Amálčiny culíčky není čas, použijeme alespoň sponku.

Moji výzvu k odchodu v 8:30 všichni okatě ignorují.

Díky citovému vydírání se mi daří nalákat všechny zúčastněné do auta. V 8:35 vyrážíme, abychom to za rohem otočili a mohli se domů vrátit pro dudlík a čepice. Šlápnu na to a v devět jsme ve školce. Bylo to o fous.

Čtvrtek

Budík nezvoní. Zřejmě jsem ho před hodinou v polospánku zamáčkla, protože když zaostřím na hodiny, zjišťuji, že už je 8:00. Potomstvo, vyčerpané logistikou předchozích dvou dnů, stále spí.

Startuju z postele, a jelikož se mi děti nedaří probrat, jedno po druhém přenáším do obýváku a v polospánku převlékám. V koupelně u zrcadla se zastavím, jen abych si opláchla obličej. Místo kartáčku dnes musí stačit žvýkačka. 

Vilík se pozvracel. Strkám mu za bodýčko látkovou plenu, aby ho to nestudilo, a stěhuju ho do autosedačky. K snídani dostává do ruky kukuřičnou křupku.

Maty s Ami jsou na tom líp. Ve špajzu jsem objevila kinder čokoládky od babičky a do kelímků s brčkem jim zavírám kakao. Holt se „nasnídají“ v autě.

Amálce prsty uhladím vlasy a raději je schovám pod čepici. V 8:40 naše auto smykem opouští náves před domem. Děti zhltnou čokoládu a remcají, že mají hlad. Odkazuji je na školkovou svačinu a doufám, že to na mě ve školce neprásknou.

Něco po deváté vbíháme do šatny. Zjišťuju, že Amálka nemá kalhotky a Mates čepici. No co, nepřítomnost spodního prádla snad nikdo neodhalí a ven si Maty narazí kapucu. 

Kolem půl desáté opouštím školku a otírám pot z čela. Je na čase vyrazit do města a obstarat Vilimu náhradu za zapomenutý dudlík a k snídani něco výživnějšího než křupku. Po pár metrech zjišťuji, že si vykračuju ve školkových návlecích. Strkám je pod kočárek a jsem ráda, že školku máme jen třikrát týdně. Čtvrtý den bychom asi dorazili v pyžamech :-)






Zítra nám začíná další kolo… A jak to po ránu probíhá u vás? Máte vychytaný systém nebo ranní výpravy považujete za rodičovský očistec? :-)



7 komentářů:

  1. Když to čtu mám úsměv a tváři,ale něco podobného občas zažívám také:-)Dnes po 3 týdnech opět Vojtík do školky a vše hezky v klídku.Pravda z postele jsem ho tahala(doteď se budili oba kolem 6h a to jsem zuřila když nemusí vstávají) a vše proběhlo hladce,hrozně se těšil.Snad mu to vydrží další dny.S Anežkou nás čekají ještě 2 týdny doma, tak to bude klídek.Pak nastanou honičky s oběma,ale dny kdy chodí i Anežka do školky jsou jen dva to honím spíš manžela než děti:-) Ten leze z postele na poslední chvíli kdy už chceme odejít on teprve venčí psa....a to je něco na mě:-) Krásné dny a klidné vstávání.

    OdpovědětVymazat
  2. Wow, vždy se moc těším na Váš blog, protože si hned vzpomenu na dětství svých dnes dospělých dětí. Tak dnes jsem si vzpomenula, jak jsem v zimě vezla své děti na saních před tramvají, aby mi neujela a já stihla přijít "včas" do práce. Oprávněnou "dršťkovou" od řidiče jsem ustála se slzami v očích. Moc Vám držím palce a přeju klidné vstávání (tuším, až budou děti větší). Šá

    OdpovědětVymazat
  3. :-) :-) :-) skvělý. ale nejste v tom sama.
    a napište, jak vám to pujde po změně času.

    OdpovědětVymazat
  4. Ty Báro, hodina na ideální vstávačku je málo, zvlášť když chceš ještě stihnout nějakou výpravu sama sebe v koupelně. Máme to taky tak, zajímavé je, že některé dny odcházíme z domu tak včas a hladce, že žasnu, jindy škoda slov. Ale považuju za velký pokrok, že jsme mohli ranní vstávání protáhnout z půl šesté na pět čtyřicet, školák totiž jezdí autobusem. Ale bude změna času, to se děsím už teď.

    OdpovědětVymazat
  5. Už se těším na naše školková rána... Naštěstí (nebo naneštěstí) máme školku 5 minut od domu, ale i tak si myslím, že to nebudeme zvládat :D

    OdpovědětVymazat
  6. Prima,my museli být ve školce nejpozději v 8 hodin...dae

    OdpovědětVymazat
  7. Teď jsem se upřímně nasmála. Klobouk dolů, Baru. Jste skvělá!! :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)