pondělí 2. března 2015

Jak jsem se zasekla o cizí kouli


Jedna věc je, matně tušit, že jste tele. Druhá, mnohem horší, je tuto skutečnost sobě i okolí neustále znovu a znovu dokazovat.


Dnes jsme s dětmi vyrazili k zubaři. Což je už samo o sobě akcí, která mě jednou za půl roku stojí tolik nervů, že si říkám, jestli se to vůbec vyplatí a nebylo by lepší nasadit preventivně všem zúčastněným zubní protézu.

Už jen vyčistit všechny naše chrupy obnáší nelehkou logistickou zápletku, kdy v jedné ruce třímám vlastní kartáček, druhou rukou střídavě obsluhuji ústní dutiny starších dětí a na noze mi přitom visí náš benjamínek mající obavu, že nahoře u umyvadla se děje něco děsně zábavného, o co by nerad přišel. Následuje kvapný přesun do auta, v rámci něhož je nutno ohlídat, aby děti pokud možno nestihli pozřít na zemi se povalující rohlík či v botníku zapomenutý piškot a zmařit tak šanci na mou pochvalu od zubařky za vzorně vyčištěné děti.

Když máme tohle všechno za sebou a k tomu vcelku slušný čas, zpravidla to pokládám za výhru. Mezi autem a ordinací už se toho přeci nemůže moc stát.

Zase ta moje slaboduchá naivita…

Už jsem si myslela, že budu muset objíždět blok znovu a hledat místo k parkování dál od ordinace, když přede mnou vyjelo auto a téměř u cíle mi poskytlo luxusní parkovací prostor. Vyslala jsem někam nahoru své tiché díky a jala se podélně parkovat.

V autoškole mi tahle činnost (spolu s rozjížděním do kopce), dala zabrat nejvíc, ale poslední dobou jsem se celkem zlepšila. Jen to nerada dělám pozadu a vybírám si místa, kam by se vešel i kamion.

Takže si tak hezky najíždím co nejblíž dopředu, tak trochu na chodník, abych si pak při couvání pěkně srovnala zadek podél obrubníku, když najednou zaslechnu drtivý plastový zvuk. Jednou jsem nacouvala do lampy a jindy se otřela o betonový nosník v podzemní garáži. Znělo to podobně.

S hrůzou vystupuji a za dětského jásotu: „Maminko, co jsi zase provedla?“ obhlížím situaci.
Skvěle. Podařilo se mi zaseknout svůj nárazník o kouli auta přede mnou. 



Chvíli nově vzniklá siamská autodvojčata obcházím a pak volám na pomoc nebiotatínka. 

Ten je poněkud konsternován mou imbecilitou, zkouší popojet zpět na chodník a po zjištění, že veškeré obdobné snahy by skončily vyrváním mého nárazníku, mě odvádí k zubařce. Tam se pravidelně schází celá naše rodina. Za chvíli tak o mé parkovací originalitě ví i brácha a mamka.

Jen co jsou nebiotatínek Áda a brácha Dejv propuštěni ze zubařských spárů, vydávají se zpět k autu. Když nic jiného, je mi tentokrát vcelku šumák, jak na tom naše chrupy jsou, neboť stále myslím na to, kolik bude stát výměna mého nárazníku a jestli to muž vezme se stejným klidem, jako když jsem loni o sloup úzkého mostu urazila zpětné zrcátko.

Naštěstí v tom nejsem sama. Když se vracíme spolu s mamkou a dětmi k autu, Áda s Dejvem za pomoci chlápka z protějšího domu, který jim laskavě zapůjčil pár cihel, zvedají právě mé auto heverem. Pak postačí zkoordinovat jemné zatlačení s pozvolným povolováním heveru a hurá, mé auto je volné!

Až na to, že jakožto řidič jsem v očích svých mužských příbuzných opět klesla o pár stupínků níž, to nakonec dopadlo dobře. Jen bude zřejmě nějakou dobu trvat, než si troufnu zaparkovat na místě, kde bude v okruhu sta metrů další motorové vozidlo.

Díky Ádo a Dejve!



Máte v rukávu taky nějaké veselé autohistorky, kde hraje prim ženská šikovnost a originalita? :-)

18 komentářů:

  1. Smutně hlásím, že parkuji podobně...Podélně jen v nejhorším případě a místa tam musí být nejmíň na dvě auta...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Amelie, to bude asi naše ženské specifikum :-)

      Vymazat
  2. Hlásím,že parkuji jen když je místo veliké pro dvě auta.-)jinak jedu pryč..-)Tuhle jsem brala syna ze školy a manželovi volám,že mi nejde zpátečka....šla...jen já ji tam rvala obráceně.-)Hezké dny Věra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj muž by taky mohl vyprávět o spoustě absurdních dotazů tykajicoch se auta :-) v začátcích řízení jsem volala třeba proto,ze mi děti zapnuly sterace a já je neuměla vypnout :-)

      Vymazat
  3. Nahodou, neberte to jako projev sve nesikovnosti, ale prave naopak. Kdyby kdokoli ze zminenych panu mel dostat auto prave do tehle pozice, urcite by se mu to nepodarilo ;-) Ja jednou zvladla neco podobneho s prahem a obrubnikem a tatinek, ktery likvidoval skody, nekolikrat zopakoval: jak se ti tohle mohlo podarit? :-) R.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hned se cítím líp a vyjimecneji :-)

      Vymazat
  4. Na kontě mám spoustu blbin, odřené dveře, odřený nárazník, x-krýt urvaný a znovunasazený plastový spojler, odřená zpětná zrcátka, i srnku jsem trefila. A jsem za to ráda, říkám si totiž, že tyhle malé ťukance dělám, aby se nestalo nic horšího. Jsou to prkotiny, hlavně, že se nebourá pořádně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úctyhodná sbírka :-)
      Ale je to fakt, muž může být rád, že jsou to vždycky jen nějaké ty autoplasty ;-)

      Vymazat
  5. Báro,
    tak nás taková to cesta do dětské zubní ordinace čeká zítra.
    Tak doufám, že nebude probíhat podobně ;-)
    A občas se mi také podaří nějaká ta menší estetická vada na našem vozidle ;-)
    Naštěstí to muž neřeší nijak tragicky a já se jen rozklepu a říkám si, jak se mi tohle mohlo stát :-o
    Chybami se člověk učí a s plným autem dětí je to vážně hned!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko, držím palce, aby návštěva u zubaře proběhla v pohodovějším duchu :-)

      Vymazat
  6. to je přesně ta situace, která pobaví a zároveň potěší,že se nestala vám. a samozřejmě, že parkuji velmi podobně:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivi, díky :-)
      A Robert nad tebou taky někdy lomí rukama? :-)

      Vymazat
  7. jáj, aj ja mám podobných zážitkov pár...napr. ma zastavili policajti a ja som im nevedela otvoriť okno, otvárajú sa automaticky, nevedela som ale, ktorý gombík stlačiť a tak som postupne pootvárala obe zadné aj spolujazdcove, len to svoje nie...napokon som radšej rovno otvorila celé dvere:( si o mne pomysleli...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám dojem, že policisté musí mít o ženách za volantem leckdy nevalné mínění :-D Já při silniční kontrole taky byla za blbce :-)
      Nicméně, omlouvám se, ale ta scéna s otevíráním okýnek, to je vážně jak vystřižené z nějaké filmové komedie :-)

      Vymazat
  8. Opět si uvědomuju, jak je rodina důležitá, já bych neměla totiž komu zavolat:-(

    OdpovědětVymazat
  9. Když to bylo bez dalších problémů a vydržel to chladič :-). Pěkný den, Pavel

    OdpovědětVymazat
  10. koukám že máme blízkou registrační značku :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  11. První tankování benzínu mělo být za 500 Kč, ale jak jsme nebyla zvyklá na ty číslice a bála jsem se, aby tam nebylo 501 Kč, tak jsme natankovala za 50 Kč, obsluha se mě ptala, jestli jsem tankovala do malého kanystru nebo toho auta :-)
    Petra

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)