úterý 24. února 2015

Sváteční očistec

Náš Matěj má dnes svátek. Což je příležitost k malému daru a, jak se ukázalo až příliš pozdě, velkým nervům. 

Mates jde zřejmě do prepuberty, a tak se mu člověk jen tak něčím nezavděčí. I vzala jsem si to k srdci a vyhlásila svátek dnem návštěvy hračkářství. Synek si tam vybere sám, já se nebudu muset zabývat jeho zpruzeným výrazem následujícím v případě, že se mu netrefím do vkusu a všichni budou spokojení.

Jak já byla naivní!

Odchod ze školky a přesun do hračkářství jsme sice zvládly v rekordním čase, ale tím jakýkoli progresivní vývoj skončil.

Po eskalátorech směrem k hračkářství jsme ještě jeli pěkně ruku v ruce, plni entuziasmu a dobré nálady. Vilík si v manduce pobrukoval a udržoval mě ve střehu dobře mířenými výflusy dudlíku. Ami si prozpěvovala. A s Matym jsme probírali podmínky nákupu, jako finanční strop a embargo na nákup čtvrtého hasičského auta.

Když jsme hračkářství procházeli po desáté, entuziasmus mě opouštěl. Při patnáctém kolečku přešla dobrá nálada i Amálku a Vili začal klimbat. 





Po Matyho padesátém třetím zvolání „to chci“, prohlédnutí si předmětu zblízka a jeho opětovném vrácení do regálu se slovy „tohle vlastně nechci“, jsem měla chuť pohřbít synka pod legem a s řevem prchnout.




První etapa našich muk trvala hodinu.

Pak jsem děti násilím odtáhla k pokladně, abych koupila alespoň Amálkou tvrdě vyžumrané bonbony. Ovšem nebylo za co. Peněženka zůstala v autě.

Takže přes celý obchoďák do garáží a zase zpět, tentokráte do hračkářství číslo dva.

Vili usnul, Amálce jsem zacpala pusu v kabelce nalezenými mentoskami a z Matýska se snažila co nejlíbeznějším hlasem vytáhnout, co že by si to vlastně přál.



Ve druhém hračkářství jsme stihli jen dvě kolečka, než se ozval oslavenec, že chce čůrat. Abych nevzbudila Vilíka, ovládla jsem se, a nezačala vztekle dupat a ječet, že jsme před deseti minutami kolem toalet šli a já se adresně každého z dětí minimálně třikrát zeptala, zda-li si nechce odskočit. 

Má svátek! Má svátek! Má svátek!

Opakovala jsem si v duchu a ze všech sil se snažila zůstat milá při hromadném čůrání, návratu do hračkářství číslo dvě, i zdlouhavém bloumání tamtéž. Po další půlhodině, během níž jsem se nejméně tisíckrát proklela za ten stupidní nápad nechat dítě s mou genetickou výbavou samostatně si vybírat, jsem už nevydržela.

Ten kluk po mě mohl zdědit takových dobrých vlastností a on si vybere zrovna nerozhodnost!

Hračkářství číslo dva jsme opustili s pláčem. Ami ze sebe pumpovala slzy, protože došly mentosky. Mates se pochopitelně dožadoval slíbeného dárku.

Cestou ke garážím jsme to zkusili ještě v hračkářství třetím. 

A víte co? Matýsek si tam zase nic nevybral!

Nakonec jsem uchlácholila tryskající emoce všech zúčastněných zmrzlinou, Matymu slíbila, že až se rozhodne, co by mu udělalo radost, tak to koupíme a sobě slíbila, že takovou pitomost, jako vzít děti na tour de hračkářství už neudělám.


A abych nezapomněla. Všem Matýskům přeju alespoň krásný sváteční večer a dobrou noc! :-)
 

5 komentářů:

  1. Vždycky se moc těším, když vidím, že píšete. Vaše zážitky jsou na knížku. Mám 3 děti (dnes už dospěláky)a když čtu Vaše zážitky, vracím se do dob, kdy byly děti malé. Jste úžasná, držím palce a přeju silné nervy a optimismus !!! Šá

    OdpovědětVymazat
  2. Ja kupujem Lego to má časom vždy úspech:o)) deti sú krásne - držím Vám palce a želám všetko dobré Marianna

    OdpovědětVymazat
  3. Moc zdravím. Jako bych to viděla u nás. Prostřední je znamením váha. Po mně. Takže nákup s ním je očistec, ale vždy si vzpomenu na sebe, jak jsem nakonec podlehla náladě doprovodu a nechala si koupit věc, co jsem vlastně nechtěla. Takže mu dávám prostor i čas. Nejmladší - blíženec, vejde do hračkářství, trochu se rozhlédne a do dvou minut má vybráno a odcházíme. Vlastně mu to závidíme. Oba dva. Pevné nervy a tajnou zásobu čokolády! m.

    OdpovědětVymazat
  4. ze by oba vahy? :D to znam, ja jsem tuplovana a starsi dcera taky... Sedmi

    OdpovědětVymazat
  5. Musím se smát, protože vidím samu sebe se synem....mimochodem ve znamení Ryba, 6 let :-)... Vidím mé bloumání po obchodě s hračkami..syn vybírá a já u každé "nominované" hračky připadající v úvahu,že bude koupena se synem diskutuji.. proč koupit,proč nekoupit...co se dá s hračkou dělat,jestli zaujme na chvilku a pak bude "na výstavě" v polici...atd. Pak také probíráme cenu hračky,kolik mám v peněžence... "na to nemáme,Radečku...musíme našetřit" atd. když už nevíme co ..přibude do sbírky jeden malý dinosaurus :-)
    Každopádně mi přijdou ty děti a zážitky s nimi jak přes kopírák..hodně zdraví přeji a jdu číst další vaše písmenka :-) Jitka

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)