neděle 1. února 2015

O sebevědomí

Sebevědomí, důvěra v sebe sama a svoje schopnosti, to je křehký atribut. 

Tak schválně, kolik z nás s tím má tak trochu problém? Podceňuje se. Nevěří si. Pochybuje o sobě.

A kolik je těch šťastných a vyrovnaných duší, které v sobě cítí takovou vnitřní sílu, že je ani nenapadne zbytečné pochybnosti produkovat. Ne proto, že by to byli arogantní pitomci. Ale proto, že znají sebe sama, jsou sebe-vědomí.

Takových dospělých znám málo. Možná jednoho, dva.

Malé děti jsou takové všechny. Dokud je nezačneme vychovávat a formovat k obrazu svému.

Říkala jsem si, že tohle pro svoje děti nechci. A tak jsem se snažila vyvarovat klasických výchovných hlášek:

„Nelez tam! Spadneš!“

„To nedokážeš.“

„Na to nemáš.“

„To je pro tebe moc těžký.“

Přišlo mi, že to funguje a s radostí jsem pozorovala, jak děti samy poznávají vlastní limity a kupodivu neprojevují masochistické ani sebevražedné sklony. Což samozřejmě neznamená, že bych je nechala vlétnout do silnice a s blahosklonným úsměvem čekala, zda zvládnou prokličkovat mezi zběsile brzdícími auty. Přeci jen, důvěra je fajn, ale v naší civilizaci má, na rozdíl od kupříkladu amazonských indiánů, jisté hranice.

Jenže časem to stejně přišlo.

„Maminko, tohle nedokážu.“

„Tohle ani nebudu zkoušet, protože to neumím.“

Nejdřív jsem s těžkým srdcem konstatovala, že mám asi smůlu. Maty zkrátka bude od přírody asi trochu negativistické dítě. A vymysleli jsme si takové malé zaklínadlo.

„Když říkáš, že to nezvládneš, tak to skutečně nezvládneš. Ale když si řekneš, že to dokážeš a budeš tomu opravdu věřit a snažit se, tak to půjde!“

Matýsek si vzal tuhle formulku za vlastní. Aplikuje ji na sebe a dokonce i na všechny kolem. Na Amálku, muže, i mě. A nedávno dokonce i na mého bráchu.

„Davídku, musíš si říct, že mi tu helikoptéru postavit dokážeš a pak ti to určitě půjde.“

Brácha byl naměkko.

A mně to konečně došlo. 

Maty vůbec nebyl negativistické dítě. Nejsem si jistá, jestli vůbec něco takového existuje. On jen prostě a jednoduše dělal to, co všichni kolem. To co já.

Kolikrát vás děti požádaly, abyste jim nakreslili koně, tyranosaura nebo obrněný transportér? A vy jste řekli, že jako sorry, ale tohle fakt nakreslit nedokážete. Aniž byste to zkusili. 

Nebo vymodelovat. Postavit…

Došlo mi, jak často odbydu děti tím, že řeknu, že tohle nedokážu. Protože si nevěřím a jsem si jistá, že můj kůň by vypadal jako ještěrka a transportér přinejlepším jako traktor.

A děti to prostě jen zrcadlí. To co je v nás dobré, ale taky naše chyby a slabé stránky.

Nezbývá mi tedy nic jiného než se s pokorou vrátit zase sama k sobě a přiznat si, že dokud sama nebudu sebevědomým a dobrým člověkem, těžko můžu chtít, aby v něj vyrostly moje děti.


Jdu si tedy opakovat naše zaklínadlo a pracovat na tom, aby těch slabin k zrcadlení, měly ze mě dětí co nejmíň. Protože jak známo, příklady táhnou :-)



12 komentářů:

  1. Hezké :-) Co bychom od těch našich dětí chtěli? Nenaučíme je nic, co sami neumíme... :-)))

    OdpovědětSmazat
  2. Milá Báro, jste neskutečně chytrá ženská. To co tu píšete, já vím. Jenže já to vím , protože mám už ty zkušenosti. Mám dcery ve věku 24 a 21 let. Ale jak Vy umíte krásně popsat situace a vůbec . To co Vy jste dokázala za Váš mladý život, jaká jste máma a co zvládáte - smekám před Vámi. Vaši rodiče na Vás musí být pyšní.
    Přeju hodně štěstí , Vy se v životě neztratíte. Mějte se hezky pa Lenka

    OdpovědětSmazat
  3. Tvoje děti mají neskutečný štěstí, že mají za mámu tebe.

    OdpovědětSmazat
  4. Baru, to je krasny clanek! A pravdivy do posledniho pismenka. Dekuju, dekuju, DEKUJU!!!

    OdpovědětSmazat
  5. Mě vždycky překvapí, že jsou děti nadšené i z těch mých neumělých pokusů... Sedmi

    OdpovědětSmazat
  6. Báro no mne by sa zišlo viac sebavedomia, ale naučila som sa v poslednej dobe vždy na niečo tešiť , na niečo čo ma posúva niekam inde, tam kde to bude príjemné. Zatiaľ to funguje. A túto vetu „Když říkáš, že to nezvládneš, tak to skutečně nezvládneš. Ale když si řekneš, že to dokážeš a budeš tomu opravdu věřit a snažit se, tak to půjde!“ používam pri deťoch často. Osvedčila sa . Pekný večer Lenka.

    OdpovědětSmazat
  7. Báro, krásný článek. Vaše děti mají ve Vás poklad.
    Monča

    OdpovědětSmazat
  8. Smekám ... I když se snažím Emmu vést stejně, nenapadlo mne, že bych měla začít u sebe ... Neskutečné, čemu všemu nás ty děti učí!!!

    OdpovědětSmazat
  9. Bára, ste zvláštna ľudská bytosť na svoj vek veľmi múdra. Rada čítam Vaše príspevky a moc Vás obdivujem. Mnohé ženy sa majú od Vás čo učiť. Prajem Vám krásny a dlhý život, pre svoje okolie ste dar.

    OdpovědětSmazat
  10. Bára, ste obdivuhodná bytosť, mladučká a veľmi múdra, akoby ste mali odžitých niekoľko životov. Je neuveriteľné, že v dnešnom svete ešte existujú také poklady. Máte úžasný dar, dávate ľuďom silu. Prajem Vám krásny a dlhý život

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)