úterý 25. února 2014

Sečská story

Zatímco mí přátelé postují na facebooku fotky z Malajského západu slunce na pláži, z Thajských chrámů při meditaci či Srílanských jízd na slonovi, já přidávám foto ze Sečské přehrady.

Vedle té exotiky to sice moc nevynikne, ale to mi radost nekazí. 

(I když, sosat teď někde na lehátku piňacoladu rovnou z ananasu, to bych si líbit nechala.)

Naše dvoudenní výprava však měla i bez drinků s deštníčkem své kouzlo.

Jak možná někteří postřehli, měl včera Maty svátek. Protože „slavit“ ho budeme se zpožděním, tatínka doma v tento den nemaje, měl Matýsek přislíbeno, že si cestou na Seč může v hračkářství vybrat dárek. Vybral si krásnou dřevěnou garáž k vláčkodráze. Nic proti. Jen kdyby nebyla tak těžká.

Přiznám se, že táhnout do druhého patra hotelu postupně děti, tašku s oblečením, tašku s hračkami a obří krabici s dřevěnou garáží, se ukázalo být téměř porod vyvolávající akcí.

Které mimochodem předcházela super anabáze s navigací, jež opustila své místo na předním okně právě ve chvíli, kdy jsem začínala blahořečit svému rozhodnutí, na cestu si ji zapůjčit. Konec cesty jsem tak strávila v podivuhodném předklonu, naslouchajíc tichému hlasu Lišky, který mě navigoval zpod sedadla spolujezdce.

Odpoledne venku i v hotelové herničce jsme si však nakonec užili a pominu-li svou noční zábavu, jež díky nemilému tvrdnutí břicha spočívala v sestavování katastrofických scénářů předčasného porodu, uzavřeli jsme den první úspěšně.

Den druhý začal ovšem dříve, než by mi bylo milo. 

Do školky aby člověk děti nosil ještě spící, ale jakmile si můžou přispat, není nic lepšího než tahat matku z postele sotva se rozední. K probrání sebe a malému utavení dětí jsem zvolila ranní návštěvu hotelového bazénu. 

Všechno šlo skvěle. Dokud se Maty nedotkl vody a nezhodnotil téměř třicet stupňů mající vodu jako ledovou.

Z koupání jsme proto moc neměli. Zato ze šatny, od spousty skříněk vhodných k zavírání a otvírání, jsem je nemohla dostat snad hodinu. 

Pobyt jsme se ve finále rozhodli ukončit velkou procházkou k vodě. Pro Ami jsem pro jistotu vzala kočárek. To abych ji nemusela nosit. Ha! Nakonec jsme šli celou zpáteční cestu po „pláži“ a já funíc za městským tříkolovým golfáčem naříkala, že příště raději ponesu děti obě než podstupovat znovu něco jako onen marný boj s pískovitým terénem.

A abych to neměla jen tak lážo plážo, ztratila jsem cestou mužův spešl obal na foťák. Na okamžik jsem zbaběle uvažovala o tom, že ho ponechám osudu, ale mé zodpovědnějí já zvítězilo. Zanechala jsem proto děti rýpání se v písku a vyrazila po kočárkových stopách zpět. Obal jsem našla. Ale hooodně daleko. Jak jinak.

Průšvih v restauraci, kdy jsme za sebou k obří nelibosti číšníka nechávali troje blátivé stopy na jinak dokonale naleštěné podlaze, už byl jen takovou pěknou tečkou za tím naším případem.

Příště se chystáme za mužem do Prahy. Už se těším a trnu, co nás potká tam :-)





6 komentářů:

  1. Skvěle napsané. Směju se tu nahlas jako blázen. Mám tři děti, jako bych se viděla :-). Děkuju za hezčí ráno :-). m.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo :-)
      Mě taky nezbývá než se smát :-)

      Smazat
  2. Seč je moje srdeční záležitost, ačkoliv bydlím na jiné straně republiky. Můj dědeček se narodil kousek od tama, v Klokočově. Miluju to místo. Krásný den:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já mám zase Seč spojenou s dospíváním a prázdninovými pobyty s kamarádkami :-) Bývala tam skvělá diskotéka, kamarádka se tam tehdy dala dohromady s klukem, kterého si loni vzala... Jó to byly časy :-)

      Smazat
  3. Hotel byste doporučila pro pobyt s miminkem? Jaký to byl? Díky.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Srovnání nemám, kolem Seče znám jinak jen kempy a chatky, ale my byli spokojení.
      Jednalo se o hotel Jezerka http://www.hotel-jezerka.cz/
      Vaří moc dobře, pro větší děti je k dispozici herna, venku hřiště, venkovní i vnitřní bazén...
      Mám dojem, že pobytu s miminkem by tu nic nebránilo, právě naopak :-)

      Smazat

Děkuji za Váš komentář :-)