pátek 7. února 2014

Jak na ultra blbou náladu?

Probudí-li se člověk po noci strávené převlékáním pozvraceného povlečení, mytím pozvracených potomků a podáváním kašel utišujících medikamentů, nebývá ráno právě nejpříjemnější.

U mě jednak proto, že rána zkrátka nesnáším. Jednak proto, že se nejedná o první takto neinspirativně strávenou noc. A v neposlední řadě proto, že být zpruzená vyžaduje daleko menší úsilí, než tvářit se vesele.

Připočteme-li k tomu ještě bordel gigantických rozměrů, těhotenské vlnobití hormonů a děti hašteřící se o poslední rohlík k snídani, je naděje na samovolné odeznění špatné nálady mizivá.

Následně je tedy třeba se rozhodnout.

Strávím den či alespoň nejbližších několik hodin, rochněním se ve své depresivní náladě? Nebo se v zájmu všech zúčastněných pokusím alespoň o její mírnou eliminaci?

Rozhodla jsem se pro variantu bé.

Krok 1: Převléknout se z pyžama, vyčistit si zuby, rozčesat vlasy a vytvořit z nich praktický leč úhledný účes.
Zdá se to jako samozřejmost, ale pro někoho, kdo stráví zavřený doma s dětmi delší čas, to tak vůbec být nemusí. V pyžamu až do oběda? Žádný problém. Vlasy stažené do mastného culíkodrdolu? Proč ne?

Ale jakmile člověk vypadá zase jako člověk. Neřkuli jako žena! Cítí se rozhodně o něco málo líp.

Krok 2: Pustit si náladu zvedající písničky. V tomto směru mnohdy dobře poslouží songy cizojazyčné, kterým člověk nerozumí, jen má pocit, že znějí optimisticky. A že se v nich ve skutečnosti zpívá něco o děvkách a smrti není v tuto chvíli tak úplně podstatné.

O level výš je pak přehrávání songů vám známých a tudíž umožňujících katarzi v podobě vyřvání si hlasivek. Tato aktivita se bohužel mnohdy neslučuje s preferencemi nemocných potomků.

Krok 3: Opustit byt. Stačí pár minut a vesnický konzum. (Realizace je značně limitovaná druhem dětského onemocnění a bydlištěm.) Já zpravidla přistavím auto co nejblíže dveřím. Vytopím ho na maximum. Přemístím do něj děti. Přejedu k obchodu. Děti nechám v autě spolu s jejich oblíbeným CD a během pěti minut se vracím s nákupem a pocitem, že jsem si dopřála alespoň titěrnou chvilku mimo domov.

Krok 4: Udělat si radost něčím hříšným. Já kupříkladu shrábla v obchodě posledních pět miniindiánků. A sladké teď nemůžu ani vidět...

Krok 5: Dát si pauzu. Děti nechat svému osudu v hromadě hraček. Nádobí v myčce a prádlo na sušáku. Místo toho se uklidit na pohodlné místo s Pratchettovou Zeměplochou či jinou příjemnou činností, kterou je možno kdykoli přerušit, je-li třeba zkrotit hádku zvolna přerůstající ve rvačku. Utřít potomkům nudle hrozící potřísněním koberce. Či jen pomazlit fňukající dítko, kterému konečně došlo, že mít horečku, vlastně vůbec není legrace.

Krok 6: Zmuchlat a zahodit výchovné zásady pod gauč. Dočasně a jen v mezích, které neohrozí celoživotní rodičovské snažení. Komu ale ublíží jedna pohádka na DVD navíc? Jednou za čas? Naší rodinné pohodě zajisté ne.

Krok 7: Mít v záloze cokoli, na co je možno se těšit. Radím zvolit něco pragmatičtějšího než je jaro nebo dospělost a bezúdržbovost potomků nacházejících se momentálně v batolecím věku. Mně k tomu dnes slouží večerní sraz z vysoké. Pokud ho tedy nakonec nevyměním za vidinu alespoň osmihodinového spánku.

Shrnuto a podtrženo. Nic z výše zmíněného nezaručí, že se člověku na tváři usadí reklamní úsměv. Ale možná napomůže tomu, aby se člověk ze vší té nasranosti nezbláznil :-)

Taky pomáhá něco dobrého si upéct...třeba jahodový koláč :-)

4 komentáře:

  1. Bára no ja som sa po zničujúcom dni milo zasmiala. Neboj materské povinnosti ubehnú tak rýchlo a potom sa aj ty budeš usmievať a s nostalgiou spomínať na krásne rodičovské starosti. Len toť nedávno som podobné rána zažívala aj ja. Občas mi veru chýbajú aj tie mastné vlasy a pyžamový stres až do obeda. Ďakujem ti za tvoje články, v ktorých sa tak rada vraciam do krásnych spomienok a momentálne prežívam pubertálne nálady našich ratolestí. Hold tak je to s tími vytúženými deťmi. Pekný víkend prajem celej tvojej milej rodinke. Lenka.

    OdpovědětSmazat
  2. Těhotná nejsem, dítě mám jen jedno ale mluvíte mi z duše (nebo do ní?). Díky za to.
    Jana H.

    OdpovědětSmazat
  3. Pižamo až do oběda znám... a to i když děti nemám.:D
    Díky za další článek. Mám tady pro tebe ještě dva důležité kroky, které spolu úzce souvisí.
    Krok 8: napsat další článek na blog, (třeba o srazu z vysoké, jestli se konal), aby si mohli nadšenci, jako například Verča, počíst.
    Krok 9: Nemyslet na to, jak jsou někteří čtenáři nechutně sobečtí.:D:D

    OdpovědětSmazat
  4. Dopoledne v pyžamu ...není nic krásnějšího :-)

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)