Předvánoční atmoška

Tak už mě to taky chytlo.

Minulý týden jsem byla donucena naučit se na kytaru (akordově mírně ošulené) Rolničky a na požádání je přezpívávat doma, venku i v autě.

S kamarádkou a jejími dvěma dětmi jsme v pátek uvily adventní věnce. Respektive, matky vily a děti se bavily, jak uměly.

V neděli jsme zavítali do města, poslechli si koledy, ochutnali medovinu a pokochali se obřím stromkem, který by si děti samozřejmě děsně přály domů.

Včera jsem za asistence dětí a jejich chtivých ručiček umyla okna. (O dokonalé čistotě se rozhodně mluvit nedá, ale aspoň byla legrace.) A vyvěsili jsme první rozkošně kýčovité dekorace.

No a dnes, jelikož jsme slaměně osiřeli a bylo potřeba zabavit se až do pozdních hodin jen ve třech, jsme napekli první várku perníčků.

Děti se letos vskutku „krásně“ zapojovaly, jen má trpělivost tím byla leckdy tvrdě zkoušena. Neboť Amálka vykrajovala s vehemecí a citlivostí tanku a Matýsek snědl asi tak půl kila těsta ještě za syrova.

Nicméně přežili všichni. Na druhou stranu, co těsto udělá do rána s Matýskem, to se teprve uvidí.

Ale perníčky se povedly. Tak moc, že před dětským apetitem jsem je musela bránit vlastním tělem.

Tedy až na poslední plech, který jsme nechali mírně sežehnout, jelikož jsme se zabrali do hry na schovku. A vylézat z perfektní skrýše pod postelí kvůli pálícímu se cukroví, to může udělat jen zodpovědný dospělák...a tím já při hraní si s dětmi (bohužel) většinou nejsem :-)

Tak krásnou předvánoční atmosféru i vám!