úterý 31. prosince 2013

Jak se narodil Matýsek

Většina lidí na Silvestra bilancuje a uvažuje o roce starém a roce nadcházejícím. Já vzpomínám na to, jak se narodil Matýsek...

Probudila jsem se kolem páté ráno s tím, že mě cosi pravidelně bolí. Ha, kontrakce! Došlo mi po chvíli a jako správně instruovaná prvorodička jsem se jala měřit interval a napouštět si vanu.

Interval byl všelijaký, ale přestože mi ve vaně bylo dobře, stahy sílily. I usoudila jsem, že to asi opravdu bude porod.

Když se probudil muž a našel mě ve vaně, začal se hned shánět po hodinkách, aby se ujal role časoměřiče. Jedna z mála věcí, v nichž měl kolem porodu jasno a mohl se v nich angažovat.

Na předporodním kurzu nám říkaly, že do porodnice máme vyrazit, až když budou stahy alespoň po sedmi minutách. Dřív to prý nemá cenu.

Muž ovšem naměřil interval dvouminutový a oba nás tak zachvátila větší než malá panika, že to snad do porodnice ani nestihnem.

Rychle obléknout, vlasy zaplést mezi kontrakcemi do copů, které jsem zvolila jako ideální porodní účes a vyrazit pro auto.

To bylo pohřbeno pod sněhovou závějí, a zatímco se muž snažil auto zpod ní dostat, já se svíjela u pouliční lampy a doufala, že nastartujeme.

Nebylo to sice napoprvé, ale nakonec náš starý formánek nastartoval a odvezl svou funící paničku, kam bylo třeba.
 
Na příjmu se mě ujala porodní asistentka a muže poslala na chodbu, což mě dost znepokojilo. Následně mě zaúkolovala, abych si do skříně uložila tašku, navlékla nemocniční košili a přemístila se na lehátko ke kontrole.

Abych se při monitorování srdeční akce našeho na svět se deroucího Kulíška nenudila, dostala jsem spoustu lejster a informovaných souhlasů k podpisu. Přiznám se, že náladu na čtení jsem zrovna neměla, ale kolonka Vzhledem k diagnóze doporučujeme tento postup: porod, mě dostala.

Podepsala jsem a už mě vedli na porodní pokoj. Za chvíli dorazil i muž ve slušivém zeleném nemocničním mundůrku.

Události následující mají k idylickému porodnímu příběhu daleko.

Asistentka mi chtěla pořád vnutit oxytocin, aby to šlo zkrátka rychleji a na moje snahy o prosazení přirozeného porodu reagovala ve smyslu „to máte zase nějaký moudra z toho internetu, že jo!?“. Chodit jsem měla zakázáno, neb prý bylo nezbytné, abych ležela a nechala Kulíška monitorovat. A pití mi muž podstrkoval skoro tajně, aby asistentka nevěděla.

Když pak konečně došlo na věc, byla jsem unavená a téměř rezignovaná. Doktorka mě nastřihla natřikrát, prý pro jistotu. A jelikož mi poloha vleže naprosto nevyhovovala a nezvládala jsem tlačit, střídali se mi v poskocích na břiše, s loktem zabořeným kdo ví jak hluboko, dvě asistentky a nakonec ještě doktor, který šel zrovna kolem.

A pak byl Kulíšek na světě a byl to kluk. Byl to náš Matýsek.

Sotva mi ho ukázali a odnesli ho pryč. Do inkubátoru. Prý na prohřátí a proto, že se to tak zkrátka dělá.

Bylo mi divně. Úleva, že to mám za sebou, se střídala se smutkem z toho, že je moje malé miminko samo někde ve skleněné bedně.

Když mi ho ale po několika hodinách konečně přivezli, věděla jsem, že je to to nejkrásnější miminko v celé porodnici. Byl celý tatínek. Jen dolíčky ve tvářích měl po mamince.

Nemohla jsem se na něj vynadívat. Byl tak maličký a dokonalý. A taky hned od začátku náruživý savec.

Když začaly o půlnoci bouchat rachejtle a sršet ohňostroje, ležela jsem právě se svým prvorozeným chlapečkem v posteli, pozorovala ho jak ode mě pije a bylo mi krásně.

Byl to ten nejúžasnější a nejbolestivější Silvestr, který jsem zažila.

A vzpomínat na něj budu celý život.

Děkuju Ti Matýsku, že jsi a k Tvým čtvrtým narozeninám ti přeju všechno nejlepší. Mám tě moc ráda! 



Pro srovnání článek o tom,  Jak se narodila Amálka. Jaký bude náš třetí porodní příběh, to se teprve uvidí, ale už teď jsem nesmírně zvědavá :-)


A abych nezapomněla, když je ten konec roku. Všem čtenářům moc děkuji za přízeň a do roku nového přeju jen to dobré!!!

12 komentářů:

  1. Mráz po zádech mi běhá...Uf. To já prožila vloni Silvestr taky v porodnici, nohama nahoru, s hrozbou předčasnýho porodu. Tak jsem ráda, že jsme to pak se Skřítkovou nakonec zvládly až na jaře...
    Matýskovi všechno nejlepší k narozeninám! A celé Vaší rodince jen to nejlepší do nového roku!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný konec měl ten porodní příběh, Baru, a to je asi to nejdůležitější! Matýskovi jen to nej do dalšího roku, a vám všem spoustu lásky, štěstí a kopec zdraví! Ať se máte jen dobře, a hezky se na jaře rozrostete :-) L.

    OdpovědětVymazat
  3. Baru, moc ráda Tě čtu. Dojemný příběh. Matýskovi přeji všechno nejlepší a pořád tak skvělé rodiče jaké má a k tomu i skvělé sourozence :-) Celé vaší rodině hodně zdraví, štěstí, lásky a lidské spokojenosti. Věrka

    OdpovědětVymazat
  4. Barunka, prajem Tebe i celej Tvojej rodine do nového roku veľa zdravia, lásky a rodinnej pohody. Andrea

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to je opravdu silvestrovský příběh, jak do románu:-D Myslím, že máte teď u vás každý Silvestr, šťastný a veselý:-) Přesto vám ještě popřeji zdravý a úspěšný rok 2014:-))).

    OdpovědětVymazat
  6. Baruš, na té poslední fotce se matýsek tak krásně "potutelně" usmívá, jako by si říkal, Ty si se mnou mámo užiješ:-))
    Má milá, loňský rok Vám dal obrovský dar, tak ať to dotáhneš do zdárného finále, možná přijde i kouzelník nebo kouzelnice:-)
    Ať jste zdraví a máte se rádi, povídejte si, poslouchejte naslouchejte...
    Nezapomínejte na úsměvy pohlazení...
    Matýsku, líbám na čelo (má megarýmu), na dálku si ty Tvé tvářičky beru do dlaní a šeptám:"Buď zdravý, usměvavý, dělej radost mámě a tátovi a pro Amálku ať jsi brácha a rytíř:-))
    Mája

    OdpovědětVymazat
  7. Barunko, krásný a hlavně veselý nový rok !!!! Marki

    OdpovědětVymazat
  8. že by pardubická porodnice?? :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuju za milé komentáře a gratulace Matýskovi :-)

    A porodnice pardubická, jasný ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    2. poznala jsem svůj prní porod :-( :-)... druhý sice proběhl tamtéž, ale už výhradně přes tlačenku, se známou PA a podle mých přání, je hrozný, jak člověk nemá známý, tak se spravedlnosti nedovolá, ale porod není jen o mně, takže jsem se tlačence nebránila :-( :-)... škoda vrchlabský porodnice! Snad ji zase otevřou...

      Vymazat

Děkuji za Váš komentář :-)