Ani letos jsme si ještě Mikuláše a jeho kumpány nepustili domů
. Ale úplně bez nich jsme taky nebyli.
Včera nám jen „zaťukali“ na okno a nechali tam balíček. Pro každého jednu čokoládu a spoustu filcového jídla do kuchyňky. Kdo by měl chuť naše
potomky litovat, že byli ochuzeni o všechna ta lízátka, bonbóny a jiné
pochutiny, může s tím v klidu přestat.
O zásobu čokoládiček a jiných dobrot se totiž s gustem
postaraly babičky.
Dnes jsme ovšem vyrazili na nefalšovanou Mikulášskou besídku
do dětské herny a kavárny.
Tamní Mikuláš byl instruován o jménech přítomných dětí a dokonce i
o některých jejich prohřešcích. Na děti jež rodiče „napráskali“ pak bylo
apelováno, aby nezlobily, samy se oblékaly či nekousaly mladší sourozence.
Já tenhle čertovsky výhružný a manipulativní tón nemám moc
ráda. Takže naše děti, i když zajisté mají své rezervy, byly jen „pochváleny“.
Nicméně, co mě vskutku neuvěřitelně mile překvapilo, byla skutečnost, že náš
nesmělý, introvertní a velice nespolečenský Matýsek suverénně nakráčel před
Mikuláše, Anděla i dva hrozivě vypadající čerty s úsměvem a dokonce i
zazpíval! Do mikrofonu! A to obě sloky Kočka leze dírou, prosím pěkně!
Pro mě to byl takový šok, jelikož mezi lidmi se zpravidla
Maty neprojevuje, že postižena těhotenskými hormony jsem se dojetím téměř rozbrečela.
No, už nám asi roste a s ním i jeho sebevědomí. Moc mu
to přeju!
Jen mi bylo líto spousty dětí, které rodiče přivedly před
Mikulášskou partu jak na pranýř, děti to tam celé obrečely a následně byly ještě
rodiči napomenuty, ať přestanou bulet, jinak si je čert rovnou odnese do pekla...
Možná jsem měkkota, ale já sama děti nestraším. Ani pekelníky ani jinou havětí. Nelíbí se mi představa, že by děti měly poslouchat ze strachu, že si je čert odnese do pekla. A z našich dětí mám dojem, že díky tomu pak mají sice z čertů respekt, ale ne ochromující hrůzu.
Ale každému, co jeho jest :-)
Na Mikulášské téma ještě doporučuju krásně sepsaný článek s názvem
Mikuláši, nebuď srab! na stránkách Vědomého mateřství, který hezky shrnuje i
můj pohled na věc.
A teď už hezký víkend!
Barunko, souhlasím, že čerty by se strašit nemělo. Ono vůbec strašit děti se může škaredě vymstít. Ale kde není dostatek lásky a pochopení, tam musí nastoupit bubák.
OdpovědětVymazatTakže si stůtej dále za svým a domů si pouštějte jen příjemné bytosti :-)
Dobře Mates, ten jim to ukázal! Třeba vám z něj místo toho navrhovaného hokejisty vyroste slavná popová hvěza ;).
OdpovědětVymazatA moc se mi líbí tvůj přístup k Mikuláši, velmi dobře si pamatuju, jak na mě kdysi takové čertisko působilo a jak rodiče litovali, že je vůbec kdy něco jako strašení napadlo. A článek na Vědomém mateřství to krásně shrnul. Doufám, že tenhle pozitivní přístup se bude šířit a jednou z něj bude norma, která nahradí tu dnešní, stále ještě negativní a nepřející. Ve všem.
Souhlasím, také jsme k nám čerty nepustili, jen na Markétku zazvonili a "utekli" a nechali jí balíček za dveřmi. I přesto mi dneska ráno říkala, že se čertíků bojí, protože jsme je večer slyšeli, jak byli u sousedů. A je mi líto neteře, která je ještě o půl roku mladší než naše a ta slyšela celý týden, že na ní příjdou čerti a stále jí strašili... no a pak se švagrová diví, že jí babička mimo jiné přidala i kousek uhlí, které naše nedostala.... Děti nezlobí sami o sobě, jsou jen divočejší a to není nic špatného a hlavně jsou jen našim zrcadlem...
OdpovědětVymazatNic proti čertům nemám, sama jsem za ně chodila převlečená, ale za nás byl ten hlavní Mikuláš a andělé, čertíci byli jen rarášci, ne jak teď, že bych se některých masek bála i já.
Jak si vzpomínám, na nás, když jsme byli doma, čert taky nikdy nepřišel. Vždycky se vzal proutěnej koš, do něj se dal plyšovej Mikuláš a dalo se to na balkon. Šli jsme si hrát, a po nějaký chvíli se koš 'zázračně' naplnil sladkostma a nějakou malou hračkou. Ale byli jsme se párkrát procházet po ulici a okukovat Mikuláše, anděly a čerty, co tam chodili... =D
OdpovědětVymazatNevím, nakolik je vyhrožování čertem vhodná výchovná metoda. Nějak mám dojem, že jindy než na Mikuláše jsme si z toho jako malí stejně nic nedělali. I když na druhou stranu, stačilo říct, že Ježíšek nedonese dárky... =D
Naprostý souhlas... sama jsem psala v podobném duchu. Strašení nemám ráda. A Radka to také řekla výstižně: kde není láska a pochopení, musí nastoupit bubák. A říkat vyděšeným, uplakaným dětem, že když nepřestanou brečet, odnese si je čert, považuju za vrchol necitlivosti. Společensky uznávané psychické týrání. Až se jednou nebude čertem strašit, bude to teprve znamení, že se společnost uzdravuje.... bohužel se straší už mnoho set let...
OdpovědětVymazat