O našich Vánocích

Letošní svátky jsme pojali jako absolutní lenošení a velkou regeneraci. Byla vážně potřeba.

Už jen náš Štědrý den byl celkem zabíračka.

Hlavně Matýsek si ho celkem vychutnal. Začalo to jeho parakotoulem z, naštěstí, přízemního okna, když nadšeně vítal mou přijíždějící maminku, nebiotatínka a bráchu a zřejmě zapomněl, že okno je otevřené. Následně ho při poobědovém krmení kačenek brácha omylem málem smetl do rybníka. A ve finále si chudák udělal výstavní monokl pod okem při blízkém setkání s rohem stolu.

Celý den tak byl plný smíchu i pláče. Velké radosti, ale také spěchu.

Bylo nás zkrátka hodně. U štědrovečerní tabule devět. My domácí, moji rodiče a brácha a manželova maminka a ségra. 

Tím pádem také hodně dárků. Člověk skoro nestačil zaznamenat, co kdo dostal a jak se na co tvářil. Ale dětská přání došla naplnění a za to jsem ráda, protože dětská radost je stejně nejryzejší a nejevidentnější.

Na druhou stranu, Vánoce jsou svátky rodinné a kdy jindy by se lidi měli takhle družit, když ne při nich. Odpočívat můžeme pak. A my toho také hojně využíváme.

Tak i vám přeji dostatek odpočinku a doufám, že se vaše vánoční přání bezezbytku splnila.