čtvrtek 17. října 2013

Parťáci

Mít děti v malém věkovém rozestupu mi vždycky přišlo fajn. Ty naše jsou od sebe rok a třičtvrtě a nemůžu si to vynachválit. Obzvláště v poslední době, kdy se z nich stávají herní parťáci a spiklenci.

Matýsek nikdy nebyl žádná velká chůvička. Byl to zkrátka chlap. Že má vedle sebe většinu času mimino přijímal se stoickým klidem a nadhledem. Občas ochotně podal vypadnuvší dudlík nebo přinesl čistou plínku, ale to byla veškerá jeho angažovanost, pokud šlo o sestru ve stádiu novorozence.

Když začala Amálka zvětšovat svůj pohybový rádius, Matýska to poněkud zaskočilo. Ale opět to přijal s nadhledem sobě vlastním, sem tam se s Amálkou podělil o hračku, a když už ho jó moc deptala, prostě se zvedl a odešel nebo začal ječet. Ječení mělo zpravidla za následek můj zásah a tak byli zase všichni v mezích možností spokojení.

S tím, jak Amálka začala chodit a zjišťovat, že Matyho hračky jsou leckdy mnohem zajímavější, přišly další malé neshody. Trocha řevu, nějaké ty slzy. Ale občas si děti vydržely hrát tak, že jsem o nich ani nevěděla. Kouzelné chvíle.

Dnes jsou Matýsek s Amálkou nerozlučnou dvojkou. Matýsek místy přebírá roli velké bráchy a předává Amálce nashromážděná životní moudra, případně se aktivně angažuje v zakládání společných opozičních hnutí vůči rodičům. Aby to ale nevypadalo tak ideálně, samozřejmě na sebe i žalují, ječí, a když je nejhůř, Matýsek Amálku majzne po hlavě a ona ho za to vytahá za vlasy. Prostě sourozenci.

Ale pozitiva jasně vítězí.

Matýsek například naučil Amálku, jak si nejlépe svlékat ponožky. („Ami, nejdlív musíš zatáhnout za patičku!“), jak se zapíná vrtačka nebo jak se skládají puzzle. A když Amálce zakážu vzít si další bonbon, jde vypočítavě za Matýskem. Velký brácha si pak tajně ve spíži přisune židli a podá Amálce rovnou celý pytlík. Aby ho s tím neotravovala pořád dokola, že jo.

Jako protislužbu si Matýsek ze ségry občas dělá služtičku. Než jdeme ven, Amálka Matýskovi přináší boty a Matýsek ji vsedě ze stoličky diriguje, kam je nejlépe umístit. Po příchodu domů Amálka svléká oběma čepice a ukládá je na místo. A když oba dostanou nějakou sladkost, Matýsek obal zásadně předává Amálce, která má za úkol odnést ho do koše.

Zdá se, že archetypální rozdělení rolí není třeba ani vštěpovat. Matýsek zkrátka poskytuje potravu a sem tam přispěje radou. A za to očekává určitý servis, jemuž se Amálka zatím nebrání. 

Uvidíme, jak dlouho jim to vydrží. 


14 komentářů:

  1. Můj tým - Matýsek a Klárka, od sebe přesně na den 20 měsíců, napřed řehole, teď krááása (starší je dcerka, takže chůvička). Ideální stav :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje řeč :-) I když já se přiznám, že si tu řeholi ani moc nevybavuju...asi ji přetrumfly dobré vzpomínky :-)

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. Věru, děkuji :-) O těch mých dracích by se dalo psát věčně :-)

      Vymazat
  3. Zatím přirozené pudy i návyky:-) Vtipně popsáno. Tak ať jim to dlouho vydrží, já na bráchu, brácha na ségru...:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. JJ, příroda je mocná a jak velí, tak děti jednají...zatím :-)

      Vymazat
  4. Odpovědi
    1. Ajko, děkuju :-) Sledovat je naživo je ale ještě záživnější ;-)

      Vymazat
  5. Baro, mas doma bajecnou partu spiklencu ... bracha ma prima segru a naopak :o)

    OdpovědětVymazat
  6. Abych se přiznala, docela tvým dětem závidím. =D My s bráchou jsme od sebe víc jak pět a půl roku, a navíc jsem já starší, takže jsem nikdy neměla žádnej sourozeneckej servis, spíš naopak jsem ho musela poskytovat. =D Ale hlavně, nějak jsme si spolu moc nemohli hrát, protože jsme prostě nikdy neměli věk na společný zájmy a hračky. A taky to docela trvalo, než jsme spolu tak nějak dokázali fakt vycházet a mít se v lásce. Z doby předtím mám zjizvenou pravou ruku, protože můj čtyřletej bráška při rvačkách příšerně škrábal a kousal... =D

    OdpovědětVymazat
  7. To je parádní článek Baru! Děti neméně :-)
    Já mám dva malé muže, jsou od sebe necelé čtyři roky, tomu malému je rok a půl a zatím je to spíš boj - malý škodí velkému a naopak a malý u toho ječí jako kdyby ho na nože brali. Ale když se chytnou za pacičky a někam spolu vykračují, taju jako máslo :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Krásné čtení a pro mě odpověď - moje nevlastní sestra čeká každým dnem miminko a zrovna s manželem řešili, zda je lepší další dítě po dvou či třech letech.
    Díky Tobě mohu poradit :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Pěkný článek :-) Koukám, že starší bráchové svoji roli berou opravdu zodpovědně :-D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)