Být mámou na plný úvazek je krásná věc, ale občas člověk
zkrátka potřebuje změnit režim, zahodit odpovědnost a vydat se pryč. Bez dětí.
I kdyby jen na nákup.
A já dnes měla v plánu nákup ne jen tak ledajaký. S mamkou
jsme se chystaly vzít útokem obchody s oblečením a ve finále si popovídat
u horké čokolády. Těšila jsem se celý týden. Respektive už od zářijových
narozenin, za něž jsem náš šoping měla slíbený.
Před pátou muž dorazil z práce, aby převzal svou
rodičovskou úlohu a já se, oděna zcela neprakticky, antibabyfriendly a neteple vydala
autem do města. Rádio mi hrálo pěkně nahlas, aby se mi s ním dobře zpívalo
a ani ty kolony mi v té chvíli nepřišly tak protivné.
Zacpaná na jedné z nejfrekventovanější ulic Pardubic
jsem si zrovna broukala s Adele, když tu najednou Lucinka chcípla.
Zaškytala, zastavila a konec.
Lucinka, mé věrné, malé autíčko barvy blankytně modré letní
oblohy mi zkrátka vypověděla službu.
Mezera přede mnou se pomalu zvětšovala stejně jako kolona
aut, autobusů a trolejbusů za mnou. A v přímé úměře k okolo panujícímu
neklidu a troubení se zvětšovala i má panika. Spustila jsem výstražné blikání a
se slzami na krajíčku kroutila klíčkem v zapalování. Nic. Sem tam škytnutí
a snad jako výsměch mému marnému snažení nesmyslné zamávání stěračem.
Pár aut mě opatrně předjelo.
Po chvilce mi na okýnko zaklepal řidič trolejbusu, který mě vskutku
předjet nemohl. S obavami, že dostanu sprda za blokování provozu jsem
vystoupila z auta. Řidič vypadal, že má soucit. Trochu zmateně a po žensku
jsem mu vysvětlila, že se prostě nemůžu hnout. Auto chcíplo a odmítá
nastartovat.
Řidič, kterému posílám obrovský virtuální dík, se na mě
usmál, řekl, že to bude dobrý a poslal mě do auta. Pak mě odtlačil vedle
silnice na chodník. Kolona se rozjela, ze mě spadla tíha a odpovědnost za
všechny ty nešťastníky v autech za mnou a já se jala obvolávat mužské
členy rodiny.
Jeden byl v Praze. Další doma s dětmi. A zbýval
můj milý bráška a mamka.
Za chvíli oba dorazili. Obešli se mnou auto, potvrdili, že
opravdu nestartuje a nejede a pomohli mi ho odtlačit na méně nápadné místo. Pak
jsme zase čekali, neboť muž nevydržel a vydal se mi se startovacími kabely,
hladovými dětmi a autosedačkami, které jim jsou už roky malé, na pomoc.
Mamka, brácha a já jsme tak stáli na ulici vedle nevinně se
tvářící Lucinky a mluvili o všem, co jsme si v poslední době nestihli
říct. Ani jsme si nepamatovali, kdy naposledy jsme byli spolu sami. Jen my tři.
Naši seanci pak přerušil muž. Opět zhodnotil, že Lucinka
nestartuje a nejede a vytáhl kabely. Jenže Lucinka nespolupracovala ani s nimi.
Přesídlili jsme tedy se sedačkami z mého do mužova
auta. Srdečně se rozloučili. A vydali se každý za svým úkolem.
Mamka odvézt domů bráchovo kolo, na němž dorazil. Muž s bráškou
odtáhnout Lucinku k laskavému opraváři, který kvůli nim opustil svůj
pulitr v hospodě. A já nakrmit a uložit děti.
Z mých několika bezdětných hodin se nakonec stalo malé
autodrama a děti jsem měla na starosti stejně. Ale budu-li hledat pozitiva,
musím říct, že mě těší, že se Lucinka roznemohla právě ve chvíli, kdy jsme
nebyly daleko od pomoci a byly jsme u toho jen my dvě. Představa, že jedu kdo
ví kam, s dětmi, ve tmě a zimě a Lucinka chcípne, se mi zdá totiž mnohem
horší.
Malý Bernie s Lucinkou v pozadí |
http://www.youtube.com/watch?v=awAgAgY-sX4
OdpovědětVymazatjako pohlazení za statečnost:-))
Hlavně že jsi v pořádku a smekám smekám smekám, já se řídit bojím:-(
A smekám před rodinou!
Dobrou noc:-))
Mája
Ahoj Barunko..
OdpovědětVymazatJsi moc šikovná,statečná a máš úžasnou rodinu..Přeju Lucince,at se rychle uzdraví..Mimochodem posloucháme v autě stejnou hudbu a naše autíčka jsou také stejná.-)Krásný den..Bi
Ten řidič odtlačil to auto sám??? To je teda machr. Tohle je moje noční můra... že by se mi auto prostě položilo někde uprostřed kolony. Nebo ještě hůř někde mimo civilizaci. Takže nejezdím :-) Nemluvě o tom, že bych jako řidič byla řízená střela :-)
OdpovědětVymazatA to už jsem začínala vážně uvažovat o tom, že si udělám řidičák! :D Asi to ještě odložím...
OdpovědětVymazatTak já fiátka po rovině odtlačím i sama...výhoda malých aut ;-) a Baru taky jsem takhle dopadla, ale naštěstí se to stalo pěkně v garáži, o tažení na laně bych se ale radši nezmiňovala ;-)
OdpovědětVymazatIva L.
Děkuji za povzbudivé komentáře! Lucinka je už naštěstí uzdravena...selhala jí baterka, ale zdá se, že transplantace nového orgánu její problém vyřešila a můžeme se tak směle vrhnout na další jízdy :-)
OdpovědětVymazatMimochodem, odradit někoho od řízení jsem skutečně nechtěla!!! Jinak je to totiž fajn :-)