Mít děti v malém věkovém rozestupu mi vždycky přišlo
fajn. Ty naše jsou od sebe rok a třičtvrtě a nemůžu si to vynachválit.
Obzvláště v poslední době, kdy se z nich stávají herní parťáci a
spiklenci.
Matýsek nikdy nebyl žádná velká chůvička. Byl to zkrátka
chlap. Že má vedle sebe většinu času mimino přijímal se stoickým klidem a
nadhledem. Občas ochotně podal vypadnuvší dudlík nebo přinesl čistou plínku,
ale to byla veškerá jeho angažovanost, pokud šlo o sestru ve stádiu
novorozence.
Když začala Amálka zvětšovat svůj pohybový rádius, Matýska
to poněkud zaskočilo. Ale opět to přijal s nadhledem sobě vlastním, sem
tam se s Amálkou podělil o hračku, a když už ho jó moc deptala, prostě se
zvedl a odešel nebo začal ječet. Ječení mělo zpravidla za následek můj zásah a tak byli
zase všichni v mezích možností spokojení.
S tím, jak Amálka začala chodit a zjišťovat, že Matyho
hračky jsou leckdy mnohem zajímavější, přišly další malé neshody. Trocha řevu,
nějaké ty slzy. Ale občas si děti vydržely hrát tak, že jsem o nich ani
nevěděla. Kouzelné chvíle.
Dnes jsou Matýsek s Amálkou nerozlučnou dvojkou.
Matýsek místy přebírá roli velké bráchy a předává Amálce nashromážděná životní
moudra, případně se aktivně angažuje v zakládání společných opozičních
hnutí vůči rodičům. Aby to ale nevypadalo tak ideálně, samozřejmě na sebe i
žalují, ječí, a když je nejhůř, Matýsek Amálku majzne po hlavě a ona ho za to
vytahá za vlasy. Prostě sourozenci.
Ale pozitiva jasně vítězí.
Matýsek například naučil Amálku, jak si nejlépe svlékat
ponožky. („Ami, nejdlív musíš zatáhnout za patičku!“), jak se zapíná vrtačka
nebo jak se skládají puzzle. A když Amálce zakážu vzít si další bonbon, jde vypočítavě
za Matýskem. Velký brácha si pak tajně ve spíži přisune židli a podá Amálce
rovnou celý pytlík. Aby ho s tím neotravovala pořád dokola, že jo.
Jako protislužbu si Matýsek ze ségry občas dělá služtičku.
Než jdeme ven, Amálka Matýskovi přináší boty a Matýsek ji vsedě ze stoličky
diriguje, kam je nejlépe umístit. Po příchodu domů Amálka svléká oběma čepice a
ukládá je na místo. A když oba dostanou nějakou sladkost, Matýsek obal zásadně předává
Amálce, která má za úkol odnést ho do koše.
Zdá se, že archetypální rozdělení rolí není třeba ani
vštěpovat. Matýsek zkrátka poskytuje potravu a sem tam přispěje radou. A za to
očekává určitý servis, jemuž se Amálka zatím nebrání.
Uvidíme, jak dlouho jim to vydrží.
Můj tým - Matýsek a Klárka, od sebe přesně na den 20 měsíců, napřed řehole, teď krááása (starší je dcerka, takže chůvička). Ideální stav :-)
OdpovědětVymazatMoje řeč :-) I když já se přiznám, že si tu řeholi ani moc nevybavuju...asi ji přetrumfly dobré vzpomínky :-)
Vymazatkrásná reportáž...
OdpovědětVymazatVěru, děkuji :-) O těch mých dracích by se dalo psát věčně :-)
VymazatZatím přirozené pudy i návyky:-) Vtipně popsáno. Tak ať jim to dlouho vydrží, já na bráchu, brácha na ségru...:-D
OdpovědětVymazatJJ, příroda je mocná a jak velí, tak děti jednají...zatím :-)
VymazatKrásné počtení:-))
OdpovědětVymazatAjka
Ajko, děkuju :-) Sledovat je naživo je ale ještě záživnější ;-)
VymazatBaro, mas doma bajecnou partu spiklencu ... bracha ma prima segru a naopak :o)
OdpovědětVymazatAbych se přiznala, docela tvým dětem závidím. =D My s bráchou jsme od sebe víc jak pět a půl roku, a navíc jsem já starší, takže jsem nikdy neměla žádnej sourozeneckej servis, spíš naopak jsem ho musela poskytovat. =D Ale hlavně, nějak jsme si spolu moc nemohli hrát, protože jsme prostě nikdy neměli věk na společný zájmy a hračky. A taky to docela trvalo, než jsme spolu tak nějak dokázali fakt vycházet a mít se v lásce. Z doby předtím mám zjizvenou pravou ruku, protože můj čtyřletej bráška při rvačkách příšerně škrábal a kousal... =D
OdpovědětVymazatTo je parádní článek Baru! Děti neméně :-)
OdpovědětVymazatJá mám dva malé muže, jsou od sebe necelé čtyři roky, tomu malému je rok a půl a zatím je to spíš boj - malý škodí velkému a naopak a malý u toho ječí jako kdyby ho na nože brali. Ale když se chytnou za pacičky a někam spolu vykračují, taju jako máslo :-)
Krásné čtení a pro mě odpověď - moje nevlastní sestra čeká každým dnem miminko a zrovna s manželem řešili, zda je lepší další dítě po dvou či třech letech.
OdpovědětVymazatDíky Tobě mohu poradit :-)
Psík je super :-)
OdpovědětVymazatPěkný článek :-) Koukám, že starší bráchové svoji roli berou opravdu zodpovědně :-D
OdpovědětVymazat