sobota 15. června 2013

Postátnicový stav

Na ten den, až budu moct široké příbuzenstvo obvolat se šťastnou novinou, že jsem zdárně odstátnicovala, jsem se těšila celé tři roky studia. A pak to přišlo.

Všechny jsem se svou novou zkratkou před jménem obeznámila. Nasedla do auta a snažíc se neusnout dojela domů. Pak jsem spala. Většinu víkendu.

Ale pořád to nebylo ono. Žádná euforie. Žádné vrhání se na svůj seznam postátnicových aktivit. Žádný blažený stav mysli nemusící se učit.

K únavě se pak přidalo zvracení a bolest hlavy. Nic moc. Ovšem, když nic jiného, rozhodně jsem za ten týden, který uplynul od poslední zkoušky, shodila všechna kila, která jsem za dobu učení a půlnočních nájezdů na ledničku nabrala.

Týden jsem fungovala na autopilota. V rámci chabých znalostí ze somatopatologie a psychiatrie jsem si postupně diagnostikovala všechno možné od prostého vyčerpání organismu, přes počínající depresi až k rozvoji psychické poruchy.

V tomto směru patří velký dík mému muži, mamince a dalším blízkým, kteří na mě nekoukali jako na cvoka, ale nechali mě se postupně vzpamatovat.

Dnes jsem konečně, po šestnácti hodinách spánku, nabyla přesvědčení, že jsem vše dospala. Moje mimické svaly opět vzaly úsměv na milost. Mám chuť k jídlu. A taky se mi chce psát. Zdá se, že vše je na dobré cestě.

Nicméně, tenhle týden nebyl právě nejpříjemnější. Moje rozpoložení se poněkud vymykalo mému běžnému optimistickému až naivně růžovému pohledu na svět. Ale vypadá to, že jsem z té depresivní bubliny venku. 

A tak můžeme článek o tom, kterak se nevyléčielná optimistka na týden vyléčila uzavřít tím, že do toho nevyléčitelná optimistka zase spadla a opět si nasadila své růžové brýle. 

A řeknu vám, svět je s nimi mnohem krásnější!


zdroj

13 komentářů:

  1. Vzpomínám si na to, v jakým stavu jsem byla po maturitě. Žádná radost, žádná velká aktivita, jen naprostý psychický vyčerpání. Dokonce ani číst jsem nemohla, jakoukoliv knížku, co mi přišla do ruky, jsem měla chuť odhodit dva metry daleko. =D Hlavní je, že se z toho dostáváš. Ono to bude zas dobrý, bez obav... =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K únavě se pak přidalo zvracení a bolest hlavy...Baruško, já po této větě čekala zprávu o třetím miminku:-))
      Jdu pozdě s gratulací, ale je od srdeční komory: JSI ÚŽASNÁ, GRATULUJU K REALIZACI OBROVSKÉHO SNU!!!
      Opravdu si to zasloužíš a já Ti teď přeju, ať nastoupí to krásné obyčejno!!!!!!!!!
      Mája

      Vymazat
  2. Podobne som bola na tom aj ja, ale v kútiku duše bola iskrička šťastia , že som to predsa len zvládla a bola aj som na to patrične hrdá. Bára tak si len pekne nechaj tie ružové okuliare - svet je naozaj omnoho krajší :)&Lenka

    OdpovědětVymazat
  3. Hurááá, ať žije růžová!!!:-D

    OdpovědětVymazat
  4. Také jsem čekala zprávu o těhotenství... ;-)
    Znám ten stav, kdy jede člověk v záběru dlouho, pak to skončí a na něj to najednou padne.
    Zažila jsem to mockrát a tuším, že ještě zažiju. Jen se už nebráním totálně odpadnout a co nejrychleji dočerpat energii.

    OdpovědětVymazat
  5. Růžové brýle jsou fajn. Taky jsem párkrát zažila stav totálního vyčerpání a pomohl jen spánek :-) Baru, smekám před Tebou, mám taky dvě dětičky, občas pracuji, občas studuji, ale státnice bych už nedala. VELKÁ GRATULACE A UŽÍVEJ SI ten postátnicový stav i růžové brýle! Jsi úžasná.

    OdpovědětVymazat
  6. Baro, moc a moc gratuluju. Myslim, ze si ty ruzove brile zaslouzis a preji krasne bezstarostne dny, Katerina

    OdpovědětVymazat
  7. Baru, blahopřeji. Jsem ráda, že se dáváš pomalu dohromady, už jsem si říkala cože tak dlouho nepíšeš a tobě zatím bylo tak blbě. Ale myslím si, že ta euforie přijde, třeba až za měsíc, ale přijde. Tak se drž, ať je každý den líp. Ola

    OdpovědětVymazat
  8. ... tak a holka je v tom :o) Me teda napadlo hned pri cteni.
    Baru, vsak to napeti muselo nejak ven. Vzdycky to spatne najde cestu ven a vetsinou je taky blba, ta cesta.
    Ted uz bude dobre a jednou ta euforie dorazi, urcite!!!
    Gratuluji!!!

    OdpovědětVymazat
  9. Tak, hlavně hodně odpočívat a nedohánět domácnost...Tělůo si jasně řeklo....Přeji brzkou regeneraci a návrat sil....

    OdpovědětVymazat
  10. Znám, znám... myslela jsem na Tebe z Chorvatska, že si to určitě budu moct přečíst až přijedu. Tak MOC gratuluju a smekám! Odpočívej.

    OdpovědětVymazat
  11. Baru, moc zdravím a jsem ráda, že jsi opravdu přeci jen tou nevyléčitelnou optimistkou. Neboj, všechno se srovná ... Přeju krásné dny ...

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuju za povzbuzení :-)
    Mimochodem, opravdu mě pobavilo, kolik se tu sešlo domněnek o mém těhotenství :-) Zejména proto, že vzhledem k mému rozpoložení před státnicemi, kdy se ke mě muž v rámci vlastní bezpečnosti raději moc nepřibližoval, by se muselo jednat o neposkvrněné početí :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)