čtvrtek 20. června 2013

Jak se nenudíme

Už jsem začínala mít obavy, že od nynějška povedu klidný a dokonalý život. Dovádění s dětmi u vody, zásoba románů, zmrzlina, sem tam pěkný film a žádné velké vzrůšo ani stres. Dokonce ani trapné chvilky.

Leč Matýsek mě vyvedl z omylu. Stačilo jen vyrazit mezi lidi.

Vydat se ve stávajícím počasí autem do města se může jevit jako sebevražedná mise. Jenže pokuty v knihovně dosahovaly závratných výšek a nebylo tedy zbytí. Litovat jsme ovšem mohli začít ještě cestou. Konkrétně v několikakilometrové koloně.

Aby se mi to popojíždění zdálo ještě nepříjemnější, vymyslel si Matýsek novou hru. Začal si s tyčinkami hrát na kouření cigaret. V duchu jsem poslala do háje svého milého otce, jehož Matýsek jako jediného kuřáka v široširé rodině napodoboval, a spustila přednášku o škodlivosti kouření.

Samozřejmě přiměřeně věku a faktu, že bych nerada z dědečka udělala kouřícího démona.

Následně jsme v  knihovně rozvířili poklidnou ospalou atmosféru, když jsme si v uličkách zahráli na honěnou. Jako první uháněla pištící Amálka s mou kartičkou v ruce, následoval Matýsek snažící se Amálku knokautovat a v závěsu já s celkem zbytečným „pššš, v knihovně se neběhá!“

Když byly děti zkroceny, odborná literatury vrácena a nějaký ten román vypůjčen, přesunuly jsme se na zahrádku mé oblíbené restaurace. Oblíbené jednak proto, že jsem tu na prvním rande dostala od muže první pusu, a jednak proto, že zahrádka je skutečně v zahradě a děti nemají kam utéct. Jde-li s nimi člověk na oběd sám, je tato skutečnost vysloveně žádoucí.

Nicméně idyla netrvala dlouho. Paní u vedlejšího stolu si totiž zapálila. Matýsek okamžitě přestal honit vrabce pod stolem a začal onu dámu hypnotizovat káravým pohledem.

„Maminko, ploč ta paní kouzí? To neví, že bude mít špinavý plíce, že je to nezdlavý a že to hlozně smldí?“

Matýskův pronikavý hlásek rozhodně nebylo možno přehlédnout a jeho antikuřácké hlášky přitáhly pozornost celé restaurace. Paní se tvářila uraženě a ostatní hosté měli o zábavu postaráno. Mě nezbylo než zamumlat něco v tom smyslu, že paní to asi chutná a snažit se nasměrovat Matýskovu pozornost zpět k vrabčákovi.

Abych se přesvědčila o tom, že můj život opravdu nebude jen dokonalý, přijela jsem včera z koupaliště s dokonale spálenými zády. Nemůžu ležet, nemůžu se opírat, a jakmile mě chce někdo obejmout, mám chuť střílet.

A nakonec i ten stres se dostavil. Právě jsem zjistila, že mi hoří termín, a že článek, o němž jsem byla přesvědčená, že ho mám odevzdávat příští týden, mám odeslat již zítra. Čeká mě proto krušná a dlouhá pracovní noc. 

Moje obavy se tedy nepotvrdily. Žádná poklidná idyla se zřejmě (naštěstí) nekoná. 

Právě naopak. Ještě to bude určitě pořádné vzrůšo.


8 komentářů:

  1. Ty se teda vážně nenudíš, jen co je pravda. Ale tak co, aspoň máš zajímavej život... =D Pokud jde o to kouření, bejt tebou se nebojím, jedna moje babička kouří (a kouřila už v době, kdy jsem byla malá, sedávala jsem s ní i na balkoně, když si šla zakouřit), taky jsem ji jako malá napodobovala (dokonce i s takovejma těma žvejačkama, co byly zabalený jako cigareta) a v dospívání ani v dospělosti mě ani nenapadlo, že bych snad chtěla začít kouřit... ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na nedostatek zábavy ani stresu si opravdu nemůžu stěžovat :-)
      A s tím kouřením máš pravdu. U táty jsem viděla cigaretu od malička v jednom kuse, ale sama jsem nikdy neměla chuť to zkoušet. Ale ten protikuřácký proslov jsem si odpustit nemohla ;-)

      Vymazat
  2. Barunko, hezky to Matýsek o paní řekl.
    U nás doma se sice kouřilo jen na wc, ale stejně mi to dodnes smrdí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radu, díky :-) Matýsek nebyl právě nejdiplomatičtější, ale podal to pěkně :-)
      Taky mi cigarety smrdí, tím víc, že jsem zakouřenému prostředí už značně odvykla.

      Vymazat
  3. Ako som nepodľahla neduhu fajčenia? tak tomu vdačím mojej tete. Ako začínajúcej pubertiačke mi na moju prosbu dala okúsiť cigaretový dym. Ale moje telo to neprialo najlepšie a tak to šlo aj s obedom von. Zato som jej nesmierne vďačná. A tú zmrzku by som si dala aj ja. & lenka

    OdpovědětVymazat
  4. Hmm, opravdu se nenudíte:-))
    Ajka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ajko, to je fakt :-) A já jsem za to jen ráda :-)

      Vymazat

Děkuji za Váš komentář :-)