Moje nové úchylky (a radosti)

Mám spoustu drobných (ale neškodných!) úchylek. Očichávám knížky, prokřupávám si prsty na rukou, z bramborového salátu preparuju hrášek…

A od úterý se alespoň jednou denně mazlím s Copatou mámou a v knihkupectvích ji nenápadně povytahuju z regálů, aby byla dobře vidět.

V úterý jsme totiž s mužem vyrazili do Prahy pro mých 110 výtisků knížky, které mě konečně přesvědčily, že se mi to fakt nezdá. Copatá máma vážně opustila moji hlavu a začala si žít vlastním životem.

 

A to z velké částí díky vám!

Pořád mi to chvílemi přijde neskutečné, ale pak jsou okamžiky, kdy si ten pocit vychutnávám naplno.

Když mi napíšete, že jste nemohli přestat číst a knížku zhltli na posezení a fakt se vám líbila.

Když mi posíláte fotky z knihkupectví, kaváren i vlaků, kde vám Copatá máma dělá společnost.

Když mi na ulici pogratulujete.

A dokonce, i když si hraju s knížkou na modelku.

Za poslední bod vděčím kamarádce Kateřině Pappové, kterou si poslední dobou uzurpuju tak moc, že už bych ji mohla nazývat svou dvorní fotografkou a ilustrátorkou.

Jen kvůli ní lezu po zídkách, ignoruju zírající kolemjdoucí, nahazuju „něžný úsměv“, nechávám si kvůli fotce ze správného úhlu vystydnout kafe a dokonce jezdím s knížkou na kole.

Někdy si připadám jako pitomec a dost často jako blázen. Dostávám křeč do tváří a dusím výbuchy smíchu. Ale výsledek?

Káťa je prostě kouzelnice :-)

Ještě jednou děkuju za milé maily a tu spoustu objednaných knížek, dělá mi to neskutečnou radost a pokud svou Copatou mámu s podpisem ještě nemáte, můžete si ji objednat tady ;-)

PS: Jen mi prosím nepište, že chcete nějaké vtipné věnování. Jakmile si totiž tenhle požadavek přečtu, moje uvolněné já mizí hrůzou ze zklamaných očekávání pod stůl a s perem v ruce tam zůstává jen trapná Bára, která naprosto postrádá smysl pro humor a ještě navíc se jí třese ruka... Takže na to bacha, prosím! :-)