Chceš-li rozesmát Boha, řekni mu o
svých plánech.
Dopoledne to ještě vypadalo slibně. Ale poté, co jsem Ami vysadila u
kamarádky Ivči a s Vilim, který dle plánu usnul hned za cedulí ohlašující
konec naší obce, jsme vyjeli pro Matyho, se všechno poněkud zvrtlo.
Maty si ve škole při honičce uhnal lehký otřes mozku, takže místo
přejezdu na výtvarku následovala návštěva ordinace.
Následně jsem našemu benjamínkovi málem vypíchla oko klíčem od auta. (Než
na mě zavoláte sociálku, ráda bych se ospravedlnila upřesněním: byl to sám Vilda,
jehož obličej je právě v oné nebezpečné výšce mé volně svěšené ruky, kdo
na klíč připravený k odemykání auta nešťastně, nicméně samostatně, naběhl.)
A v závěru dne mi pak došlo, že vlastně zítra vyrážím do Prahy na
natáčení pořadu Literarum talentum regionální televize Regina, (kterou sice
vůbec neznám, ale v jejím okupování to mně ani Copaté mámě nebrání ;-) a
pro tuto specifickou příležitost nemám co na sebe.
Vzhledem k tomu, že Maty nejevil žádné z děsivých projevů, jejichž
pozorováním mě pověřila naše teta doktorka (například mdloby, zvracení nebo výtok
mozkomíšního moku z ucha), vyslal mě muž, který výjimečně s mým posouzením
obsahu skříně souhlasil, do města.
Takže po dni plném dětských úrazů, řevu, stresu a strašidelných představ,
v nichž se zpravidla vyskytoval právě mozkomíšní mok, jsem byla přinucena
podniknout ještě lov na šaty…
Ale další známá hláška praví: Všechno
zlé, je pro něco dobré.
A tak jsem si jako poradní hlas pozvala svou milou maminku a nakonec jsme
si nečekaně příjemně zašopovaly. Díky tomu mám šaty na zítřejší natáčení a jako
bonus ještě jedny, jimž jsem následně přisoudila premiéru ve čtvrtek při
autorském čtení v pardubické knihovně, kam vás tímto nenápadně zvu ;-)
PS: Fotku tentokráte volím jen vzdáleně ilustrační neb už třetí týden
jsem díky své blbosti a nekoordinovaným pohybům bez foťáku v mobilu,
kterýžto skrze tisíce drobných prasklinek poskytuje jen velice chabý odraz
reality… Jestli proto chcete vidět mé nové šaty, sledujte Reginu nebo doražte
na autorské čtení :-)
Baru, ty "fóry" života taky znám :o) V danou chvíli není o co stát. Zpětně se na ně ale kouká s úsměvem.
OdpovědětVymazatDnešní dopoledne jsem měla velmi poklidné. Podle plánu. Před chvílí mi volal syn, že kluci seděli ve škole na lavici a že pak si sedl i on a lavice "trochu" rupla... A hned je veseleji. Rozdováděla jsem se já, za chvíli paní učitelka, celá třída, pak pan školník... :o) Není to sice žádná radost, ale jsou i horší věci.
Krásný pokud možno poklidný den
Katka ♥
PS: ať se obě tvé akce vydaří!!!
Napište kde všude budou autorská čtení a hlavně dopředu, bude něco i v HK?
OdpovědětVymazat