Narozeninové přání pro Amálku

Milá Amálko,

když ses měla narodit, až do posledního dne před porodem jsme pro Tebe neměli definitivně vybrané jméno.

Mně sice Amálka stále přicházela na mysl (asi mateřsko-plodová telepatie), ale tatínkův protiargument, že ve školce Ti jednou budou říkat „análko“ mě poněkud roztrpčoval.

Přišla ale poslední kontrola a s ní nemilé ultimátum. Buď se do druhého dne narodíš, nebo Tě budou z bříška vyvolávat…

Poněkud zkroušeně jsem tenkrát opustila ordinaci a přemýšlela o tom, jak Tě z břicha vykouříme a jestli náhodou nečekáš, až Ti konečně zvolíme to správné jméno, když ke mně dolehla melodie z čekárny pediatra.

V televizi tam právě po špičičkách trav tančila kreslená víla Amálka.

Usoudila jsem, že je to znamení, možná dokonce od Tebe a rozhodla se, že poneseš jméno Amálie.

Ulevilo se mi a hned v  noci ses pak, naše malá vílo, začala klubat na svět.

A lepší jméno jsi dostat nemohla…

Na první pohled by se mohlo zdát, že jsi „jen“ křehká květinka.

Ve skutečnosti jsi ale malá rebelka a moje velká učitelka, za což Ti nesmírně děkuji.

Věřím, že sama nejlíp víš, co je pro Tebe nejlepší, ale stejně tu mám pár věcí, které bych si pro Tebe moc přála.

Holčičko, moje, přeju Ti, aby sis stále uchovávala svoje jiskřivé kouzlo i sílu.

…abys měla ráda sama sebe, protože právě Ty jsi pro sebe ten nejdůležitější člověk na světě.

…aby sis věřila a stále si připomínala, že dokážeš všechno, co si budeš přát.

…aby sis stále pamatovala, že nemusíš být „ta hodná holčička“, která plní očekávání ostatních (ani ta moje, kdybych náhodou někdy sklouzla k tomu, že nějaká budu mít!)

…abys nezapomínala, že nikdo není lepší než ty, ale ani ty nejsi lepší než ostatní.

Zkrátka bych si moc přála, abys byla svá, sebevědomá a laskavá k sobě i druhým. A to jak dnes, kdy je Ti „pouhých“ pět, tak třeba i v době, kdy Ti bude padesát, což si možná ještě ani neumíš představit… ;-)

Mám Tě ráda!