pondělí 16. května 2016

Lék na domácí armagedon


Budu se opakovat, ale víte, co je ten nejlepší lék na domácí armagedon?
Opustit dům a jít ven. Ideálně do „divočiny“.
Nedávno jsem na "optimistickém" facebooku psala, že to nejlepší, co můžeme venku pro děti udělat, je nechat je na pokoji. Úplně jsem ale zapomněla dodat, že to platí i obráceně…
V pátek se ženil mužův kamarád. 


V sobotu jsme se z toho pokoušeli vzpamatovat.


A v neděli se ukázalo, že na to vzpamatovávání bychom potřebovali ještě aspoň den.
Potomstvo rozjeté, všude bordel a my s mužem v módu mumie.
Zůstat zavření doma, asi se navzájem vyvraždíme… A tak jsme raději překonali svou nechuť a vyrazili k rybníkům.
Na pobytu venku je totiž krásné nejen to, že se děti vyřádí, ale i to, že rodiče vypnou.
Nemusí hlídat, kde to dítě zas co rozbilo či rozlilo. Jestli vrací kamení a klacky na svá místa. Jestli neječí a nedupe tak moc, že by to mohlo k nevítané návštěvě vyprovokovat sousedy. A odpadá i stres z dodržování zásad slušného chování, jelikož takovým kachnám třeba, je fakt, jestli je vaše dítě pozdraví, úplně šumák.
Jediné riziko tak spočívá v nevyzpytatelnosti počasí a možnosti, že zabloudíte. Případně, že se necháte strhnout nadšením z romanticky vypadající pěšinky, která vás zavede rovnou do bažiny.
Naše vycházka vypadala zpočátku naprosto idylicky.




Náladu nám nezkazily ani černé mraky a pár kapek deště.


Užívali jsme si zelené houštiny i výhledy z hrází.





Vilda usnul a my našli pěšinku, která se tvářila, jakože obchází jeden z rybníků.

 
Nejdřív se prostě jen blbě jelo.


Pak přišly první překážky.



Po nich "bažina".




A těsně před koncem potok.



Objevení cesty, která si konečně označení „cesta“ skutečně zasloužila, děti oslavily nadšeným jásotem a my úlevným povzdechem.


Terénní vložku Vilda prospal, ale na sváču už byl naprosto čilý.


A po svačině už jen pohodlná cesta domů...


Jó, není nad pobyt venku se špetkou adrenalinu ;-)

4 komentáře:

Děkuji za Váš komentář :-)