Dvouletý Vilík aneb Z deníčku hrdé matky

Dva roky. Přesně tak dlouhá doba uplynula od chvíle, kdy mi Vili doma v obýváku vklouzl do náruče.

Ze mě se stala trojnásobná máma a z něj benjamínek rodiny.

Dnes slaví své druhé narozeniny a já jen zírám jak sebevědomá, samostatná a úžasná osobnost se z něj klube.

Vili je tak trochu neřízená střela a je jen málo částí jeho těla, které zatím nebyly poznamenány nějakým krvavým šrámem nehodou, boulí či modřinou.

Na druhou stranu, Vili si ze svých držkopádů nic moc nedělá. Po většině takových akcí, kdy celé okolí zatají dech v očekávání velkého řevu, Vili poznamená něco jako „bác“ případně „au“, načež se zvedne a z místa nehody s úsměvem odkráčí.

Naopak servítky si rozhodně nebere při domáhání se čehokoli, co pokládá za vlastní a především ve chvílích, kdy se situace nevyvíjí dle jeho představ.

V takovém případě se uchyluje k jedné ze tří možných taktik.

První. Začne se mračit a viníka své nepohody se pokouší přemoci silou. V tomto případě apeluji především na rodiče batolat a vůbec všech dětí slabší konstituce. Dávejte si na Vildu pozor!

Druhá. Začne se mračit, překříží ruce na prsou a přidrzlým vyplazováním jazyka dává najevo, že má svého protivníka těžce na háku.

Třetí. Začne se mračit, vrhne se k zemi, kde si opatrně položí hlavu na ruce, zbytek těla poskládá do úhledného balíčku a poté zahájí citové vydírání formou hysterického pláče až řevu.

Vilda je taková naše hérečka. Rád se směje a rád rozesmává ostatní. Moc toho nenamluví, ale chytrý je jak opice.

Na bráchu a ségru nedá dopustit a i když se tváří jako tvrďák, je to mazel k pohledání.

Vili je zkrátka pohodář s vlastním názorem, smíšek a rozumbrada.

Vili je prostě borec!

PS: Momentálně je Vili poněkud nefotogenický, jelikož neštovice ho vcelku slušně označkovaly. Proto na závěr připojuji místo aktuální portrétní fotografie naše rodinné selfie. Nutno podotknout, že bylo pořízeno mým novým telefonem, který občas proti mé vůli aktéry na fotografiích vylepšuje a vyhlazuje, takže nejen, že díky němu neuvidíte Viliho pupínky. Vy možná neuvidíte ani naše obličejové rysy… (Jo a to na dortu je, kromě borůvek, krému, který se mi srazil, a svíček, ještě šimpanz, kdyby vám to náhodou vrtalo hlavou ;-)

PS2: Promiň Vili, málem bych zapomněla. Hodně štěstí, málo pupínků a buď stále tak krásně svůj, i když mi to občas leze na nervy! Krásnou narozeninovou noc!

A krásnou noc i vám :-)