úterý 19. dubna 2016

Mise dne: přežít aneb cyklická matka v akci

Papiňák, sopka a nášlapná mina v jednom. To jsem celá já. Alespoň dnes.
Pokud někdy z mých článků nabýváte dojmu, že jsem jakási superžena, která se svým dětem vlídně a s láskou věnuje čtyřiadvacet hodin denně, ze zásady nekřičí, pro všechno a všechny má hluboké pochopení a sluníčkově se usmívá i když šlápne do psího… exkrementu.
Pak vás můžu uklidnit.
Nejsem.
Dost často o to sice usiluju a občas se tomu možná i přiblížím (aspoň za něco se dnes pochválit musím), ale pak jsou dny, kdy je mým cílem jediné.
PŘEŽÍT.
Když jsme s bráchou byli mladší, měla mamka na dveřích toalety kalendář, kde si kroužkovala „své dny“. Jakmile ji začalo vytáčet všechno, co jsme řekli. Každá pohozená věc si vysloužila hysterický monolog. A místo milého „dobrou noc“ jsme si vyslechli jen prásknutí dveřmi. Stačilo mrknout do kalendáře a měli jsme jasno.
Ááá, máme tu další PMS.
Premenstruační syndrom tak nějak patřil k měsíčnímu domácímu koloritu a my jsme nad ním zpravidla jen zvedali oči v sloup.
Přešla léta a máme ho tu zas.
V hlavní roli jsem ovšem já a těmi, kdo se pomalu učí koulet na mě zpruzeně očima, jsou mé děti a můj muž.

Nástup této fáze je u mě celkem snadno dekódovatelný.
  • Bordel v domě, který mě po zbytek cyklu nechává vcelku netečnou, se náhle stává nepřítelem číslo jedna a já většinu času, který strávíme doma, šmejdím místnostmi a každou chvíli zařvu něco jako: „Jestli si okamžitě neuklidíte to lego z kuchyně, vyházím to všechno do popelnice!“ (Pokud to nezabere, beru si odpadkový pytel a metajíce blesky do něj vážně to lego začnu strkat. Nutno podotknout, že tento radikální krok, za nějž se nejpozději večer začnu stydět, pokaždé zabere…)
  • Nemám pochopení pro dětské hrátky vyžadující mou asistenci, spočívající ve vytváření výše zmíněného bordelu a doprovázené hlukem vyšším než je průměrný šepot.
  • Zavírám se v koupelně a reaguji pouze na urgentní žádosti o mou přítomnost s odůvodněním, že někdo krvácí nebo že zvoní pošťačka.
  • Pokud to není nezbytně nutné, nevycházím mezi lidi, nepoužívám řasenku, fňukám, že jsem tlustá a mým jediným přáním je, aby mě všichni nechali na pokoji.
Frustrující, ale pochopitelné je, že čím víc jsem já (s prominutím) nasraná na celý svět, tím víc mi to svět dává sežrat.
Potomstvo systematicky vysypává jednu bednu hraček za druhou, rozbíjí skleničky a na nevhodných místech se počůrává. Vilík v hracích koutcích knokautuje cizí batolata. Amálka si s řevem div nelehá na zem v obchoďáku. Mates vytrhává police ze stěn. A já zavařuju mixéry a náušnice mi padají do záchodu.
Zkrátka cyklický galimatyáš jak vyšitý.
Abych přežila, pomáhá jediné.
Být k sobě vědomě LASKAVÁ a taky pro jistotu všechny upozornit, aby mi šli raději z cesty.
Závěrem už jen jediné. Díky Cyklická ženo za osvětu, konečně si začínám rozumět a zjišťuju, že být jednou za měsíc tak trochu za hysterku je vlastně úplně normální :-)

Cyklická žena :-)

A co vy? Pozorujete na sobě jednotlivé fáze svého menstruačního cyklu? A abychom mužské čtenáře úplně nevyšachovali, pozorujete milí mužové podobné stavy u svých partnerek? ;-)
PS: Chcete-li se na téma ženský cyklus trochu pobavit, doporučuju shlédnout následující rozhovor, na němž jsem svému muži kdysi demonstrovala, proč je život se mnou tak trochu jako jízda na horské dráze ;-)


 

18 komentářů:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc, pobavila jsem se a připomnělo mi to moji minulost (už toto jako babička nezažívám) naprosto přesně. Jako bych to byla já a kolem sebe rovněž tři děti. Časem jsem na to začala upozorňovat, jako Vaše maminka: kliďte se mi z cesty! Ale nenáviděla jsem se. Takže přeji jen: přežijte to. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :-)
      Já už jsem přešla od stavu: bože, jsem strašná matka!
      Do stavu: tak se vyvztekej, oni to přežijou a bude líp ;-)
      Ale je to boj... :-)

      Vymazat
  3. Bohužel to mám taky tak a uvědomuji si to, ale nejde mi s tím nic dělat. Už ve chvíli, kdy na ty svoje ubohé děti ječím kvůli nějaké úplné pitomosti mi v hlavě zní varovný hlas ať se zklidním, že oni za to nemůžou, ale bohužel můj jekot to nezastaví. Sama pro sebe si pak říkám, vydržte děti moje, za chvíli bude zase normální maminka :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petro, souhlas, taky mi při tom soptění jede někde v pozadí ten druhý hlásek... :-)
      Ale děti na to už většinou připravuju a hlásím, že dnes jsem jako sopka, takže bacha na mě a při vypjatých situacích varuju, že brzo vybouchnu... Takže děti z toho mají tak trochu srandu, já se za to přestávám sebemrskačsky trýznit a věřím, že to společně přežijem ;-)

      Vymazat
  4. Samozrejme a to budem mať 55...ale je to o to horšie, že mám zosilnené aj neurologické aj imunitné reakcie, takže prežívam ,,postštátnicový čas,, a ,,črevnú chrípku,, a ,,totálny,, úbytok serotonínu, takže sa mi chce stále plakať a nakoniec sa aj rozplačem...odrazu a ešte aj iné...Ja sa viem prijať, nemôžem povedať, že sa nestarám o seba...(mimochodom existuje ikona Panny Márie s kalichom krvi v oblasti ,,života,,-maternice a tá mi pomohla najviac...:-)),
    ale ako to prežiť v domácnosti s troma autistami, ktorí sú ,,bez hraníc,,?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, neporadím, jen na dálku posílám přání hodně sil...
      Snad jen, když autisté tak rádi vědí, na čem jsou, je na to připravit a upozornit, popsat, vysvětlit.
      Já u dětí používám metoforu sopky. Když cítím, že to na mě jde, varuju je, že to bude náročný den a upozorňuju, když už "láva" začíná bublat... Děti se tváří, že chápou a docela to pomáhá... Mně :-)

      Vymazat
    2. Nevysvetlíš, nemajú empatiu, reflexiu, a je to pre nich ohrozenie ich samých, všetko vnímajú vzhľadom k sebe... tak sú ešte horší, keď sa pustím do vysvetľovania...na to je dobré len to Dobré...:-)

      Vymazat
  5. v tomto článku se moc dobře poznávám. Problém je, že můj PMS trvá 10-14 dnů, to chci hlavně všechno uklidit a zorganizovat. Během menzesu chci bud přežít nebo zemřít. Bohužel mnoho dnů pro normální stavy nezbývá :-(
    Jsem ráda, že jsem konečně našla blog, který má opravdu co říct

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, za uznání, vážím si toho :-)
      Jo, ten cyklus je v tomto směru zrádný... Přeju pevné nervy a a zkrácení PMS ;-)

      Vymazat
  6. Znám, ale až posledních pár let...ježiš jestli já teď nevyrábím děti jen abych se tomu vyhnula :-))))...dřív jsem to na sobě tak nepozorovala, ale jednoho dne jsem se zamyslela nad tím, proč jsem sakra tak nas.. , celkem bez důvodu...a pak jsem se docela zděsila, že je to ono . No holt s tím budu muset nějak žít a ostatní pro změnu se mnou :-))), zatím si užívám období plného kojení a bez každoměsíčních stresů, ale jednoho dne to zase začne...no netěším se. Tak pevné nervy nám i těm okolo !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak teď jsi mě rozesmála... Ale je to fakt, nejlepší prevencí PMS je se nechat zbouchnout ;-)
      Já to na sobě dřív taky nějak extra nepozorovala, ale po dětech se mi nějak ustálil cyklus a já najednou zjistila, že každý měsíc dostanu záchvat pořádkumilovnosti a stanu se hotovou fůrií. Pak jsem si přečetla knihu Cyklická žena od Mirandy Grey a byla jsem doma ;-)
      Tak užívej kojení! :-)

      Vymazat
  7. Ano, taky to znam, taky s tim ziju - teda spis zijeme:) A i u me se faze ovulacni a premenstruacni prolina, takze jako sopka jsem v kuse 14 dni. Zacina to nenapadne, kdyz uz jsem podezrele nervni a napjata rikam si, co se deje, kolikatyho je...a vrcholi pred menstruaci, to jsem jak lita san:) A pak si jen rikam..je dobry, uz to puklo..uz bude zase chvili klid:)

    OdpovědětVymazat
  8. Milá Báro, mám to stejně. Ale díky bohu za to, s antikoncepcí předtím jsem to nezažívala a bylo to vše tak umělé a bez života... Markéta

    OdpovědětVymazat
  9. Opět moc pěkný článek. Pobavila jsem se a začínám dumat, jak to mám vlastně já. Přiznávám, že v tom věčném shonu jsem o tom nikdy nepřemýšlela, ale když to teď čtu a poslouchala jsem rozhovor, něco na tom určitě je. Myslím ale, že nijak závratné výkyvy v chování a prožívání nemívám. Děti a manžel mě každopádně dokáží rozčílit v kterékoli fázi a ve všech mě také dokáží pobavit a dojmout. Neměnila bych je rozhodně v žádné.

    OdpovědětVymazat
  10. Ježíš, já se v tom tak moc poznávám ,... To s tím Legem, že to jako vyhodím ... zkrátka ve všem. Pak toho lituju a dos často se i omlouvám .....
    Simona

    OdpovědětVymazat
  11. Díky projektu Cyklická žena a stránkám, které tvoří Dana-Sofie Šlancarová jsem se konečně pochopila,mám se více ráda a na všechny své fáze se těším. A rozpoznávat mé fáze učím i mé okolí. A funguje to. Holky, nebojme se toho, mějme se rády, chápejme se! Vřele doporučuji číst stránky http://www.cyklickazena.cz/ a osvědčilo se mi být i zaregistrovaná a chodí mi informační emaily. Vždy je v nich něco, v čem se poznám a posune mě to dál. Tak hodně zdaru nám všem!

    OdpovědětVymazat
  12. Baru, tak jsem se docela uklidnila, že se takhle podobně necítím sama...teď prožíváme zvláštní období a bohužel se často cítím jak hysterka! Díky za krásně napsaný článek. Ono bude zase líp! :-) Jana

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)