čtvrtek 6. srpna 2015

Titul matka roku bych nevyhrála aneb Jak jsme byli stanovat


Občas se na mou hlavu snášejí lichotky a milé komentáře týkající se mých mateřských kompetencí a přidaných aktivit.
Nebudu tvrdit, že mě to netěší (naopak, z těch opravdu povedených někdy žiju i několik dní), ale ráda bych se k něčemu přiznala, neboť nabývám dojmu, že si mě okolí značně idealizuje.
Nejsem totiž žádná dokonalá matka!
  • Děti nemívají oběd na stole přesně ve dvanáct, ale leckdy až v pozdních odpoledních hodinách.
  • Ráno si občas dopřeju půl hodinku v posteli navíc, zatímco rezignované potomstvo se odplíží do obýváku na suchý rohlík a pohádku.
  • Když jsme večer hodně grogy, nechám ratolesti odejít do peřin se špinavýma nohama a bez vyčištěných zubů.
  • Občas mi ujedou nervy a ječím.
  • Nejdu dětem příkladem, jelikož nesnáším uklízení a jsem bordelář.
  • Na výlety často zapomínám přibalit svačiny, mikiny a náhradní ponožky.
  • A když se ponořím do svého vnitřního světa (což se stává v návalu inspirace i několikrát denně), stává se ze mě dezorientovaný cvok, jemuž není radno zadávat praktické úkoly.
Může se pak totiž snadno stát, že když se ve svém stavu zvýšené nepoužitelnosti vrhnu kupříkladu na balení zavazadel, dopadne to tak, že na polovinu věcí zapomenu.
Někteří mí drazí facebookoví stalkeři možná postřehli, že jsme byli s dětmi stanovat.
Co už ovšem nikdo netuší je, že jsem s sebou nepřibalila Viliho spacák. Maty a Ami měli na nohy jen sandálky, v nichž přicestovali, a já si sice zabalila dva zimní svetry pro chladné noci, ale tričko jsem měla jen jedno.
Za to, že jsme měli kde spát, na čem ohřát čaj a čím si posvítit, vděčíme jedině muži a jeho pečlivému seznamu.
Příště si ho na ty naše svršky asi taky budu muset udělat.
Na druhou stranu, Vili zabalený do deky a napůl nacpaný v mém spacáku v noci neumrzl. Jeden pár obutí pro děti se ve stávajícím období sucha ukázal jako dostačující a já si z nekompletní garderoby taky žíly netrhala.
A co víc! Všichni jsme si těch pár dní v polních podmínkách užili.
Shrnuto a podtrženo, nejsem rozhodně matka dokonalá, ale muž a děti jsou natolik tolerantní, že mi mé úlety, antirežimovost a denní snění stále odpouštějí a mně nezbývá než doufat, že v tom budou i nadále pokračovat.
Protože jak se znám, lepší to se mnou už nebude :-)





PS: Sedmihorkovou stanovací reportáž očekávejte v nejbližších dnech ;-)

15 komentářů:

  1. Milá Báro,
    ráda Vás čtu, jste prima děvče.
    Ale - a teď si jistě naběhnu , bude spousta výhrad k mé poznámce od Vašich přátel - pište prosím pozorněji. Čeština je přece váš koníček, chcete psát knížky ... Maty a Ami mělY, facebookovÝ stalkeři ... Vím, stane se, někdo Vás vyruší ... ale Vy jste skoro profesionál, možná úplně ... čeština je přece krásný jazyk. Kdybyste se neprezentovala jako spisovatelka, nechám to být, takhle - neberte to jako kritiku, jen přátelské upozornění. Co nám nikdo neřekne, a sami si nevšimneme, nemůžeme ani vylepšit.
    Mějte se pěkně, celé rodině přeju hezký den :-)
    M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá M.,
      určitě si nenaběhnete a já vám děkuji :-)
      Ne, že by mě to omlouvalo, ale někdy píšu v noci, text se snažím upravit, přepisuju (jako tady ta výměna slova děti za Matyho a Ami, k nimž už patří měkké i) a pak mi leckdy něco unikne a já už to tam po té půlnoci prostě nevidím...
      Takže ještě jednou díky, beru si to k srdci, protože máte pravdu. Čeština si mé prznění nezaslouží ;-)

      Vymazat
  2. Taky jsem si všiml hrubky. Baru, doufám, že máš pro svoji prvotinu korektora.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evidentně jsem nedokonalá v mnoha směrech, gramatiku nevyjímaje.
      Ale nemusíte se bát, v případě knihy, bez korektora ani ránu ;-)

      Vymazat
  3. Nikdo není dokonalý a tobě to jako mamince moc sluší. Děti mají skvělou mámu a prima zážitky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-)
      Věřím, že jestli mají naše děti něčeho hodně, jsou to zážitky :-)

      Vymazat
  4. Těším se na příspěvěk ze Sedmihohorek.Ten kemp máme moc rádi Eva

    OdpovědětVymazat
  5. Taky jsme stanovali, taky v Sedmihorkách, taky ve stejném termínu jako vy...v pondělí jsem na mini hřišťátku u kiosku u recepce nejdřív zahlídla nějaké mi povědomé díťátka, pak maminku s Vilíkem...jen odvaha jaksi nebyla přihnat se k vám s nataženou rukou k pozdravu a slovy že jsem pilná čtenářka tvého blogu...no možná za to mohlo to vedro a pivko:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, to jsi měla naběhnout, mně by to děsně polichotilo :-D
      Dle tvého popisu soudím, že to bylo někdy v momentě, kdy Ami s kamarádkou Adinkou zkoušeli, která umí víc ječet...museli jsme zanechat skvělý dojem :-)

      Vymazat
    2. Ano, bylo to přesně v tom okamžiku:-)) ale mě to neva, jsem zvyklá... mám doma taky dva kousky dámského pohlaví a i když již obě překročily plnoletost (18 a 21) tak uřvaný jsou furt..

      Vymazat
  6. Na tyhle zdánlivě nedokonalé "akce" s dětmi se pak nejvíce vzpomíná a se smíchem. Nic není důležitější jako čas strávený s dětmi a to i v roztrhaném triku. Myslím, že právě ta nedokonalost matek u dětí vyhrává :-) Krásná rodina a krásné zážitky.

    OdpovědětVymazat
  7. Budu se trochu opakovat, v kempu Sedmihorky jsem byli s kamaradkami a nasimi ratolestmi pred 14 dny taky a rozhodly, ze příští rok to zopakujeme a prodloužíme na týden.

    OdpovědětVymazat
  8. Jo a spacak jsme meli jen jeden pro tri lidi (dva dospeli a jedno dite), rano jsem se mohla potrhat smichy, kdyz ja se synem se potila pod spacakem a muz promrzlý si zalezl nohama aspon do prazdne krosny a pres sebe přehodil nejaké plenky (ciste)

    OdpovědětVymazat
  9. To chce spojovací spacáky, pak byste se do dvou vešli všichni. Mimochodem, v tomhle horku je možná lepší ta deka a boty radši vůbec žádný!
    Eva

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)