Jak jsem byla na radě města

V článku o naší nově vznikající škole V Pohybu jsem nastínila, že jedním z důležitých kroků, který máme před sebou, je schválení projektu radou města. 

Udělali jsme pro to, co se dalo. Neodbytně cpali letáčky radním při osobních setkáních. A nakonec vyrazili na radu města, abychom se patřičně odprezentovali.

Spolu s naší budoucí učitelkou L. jsme předaly každá své tři potomky jejich otcům a daly si sraz u morového sloupu.

Byl krásný slunečný den, náměstí zvolna ožívalo čilým dopoledním ruchem a mně to bylo úplně jedno, protože mě konečně dostihla nervozita.

Jedno rychlé a křivé foto radnice a jde se na věc ;-)

Naštěstí je L. velice pozitivně smýšlející dobrou duší a tudíž jsme k zasedací místnosti dorazily nečekaně vysmáté a dobře naladěné. Spolu s dalšími dvěma „subjekty“ doufajícími ve schválení chvíli poseděly na chodbě a nakonec jako první předstoupily před radu.

Jako správný nervák jsem na rozdíl od L. zapomněla v podstatě všechno, co jsem měla a chtěla říct, a tváří v tvář těm vážně působícím představitelům jsem se lehce zakoktala. 

Ale mám za to, že ve výsledku jsme nepůsobily jako úplně pošahané alternativní matky, které chtějí sebe i děti odívat výlučně do batiky a odevzdat veškerou zodpovědnost za vzdělání dětí do rukou óóó mocného vesmíru a matky země. (Jak si nás možná někteří představovali.)

Naopak jsme ukázali, že víme, co chceme, jak to chceme a co proto musíme udělat.

Snad i to nakonec přispělo k tomu, že nás rada města…

…chvíle napětí…

Schválila!!!

Tímto děkuji všem, kteří nám drželi palce! 

A prosím o jejich přidržování i v následujících týdnech či měsících, kdy bude naše věc postoupena formou žádosti ministerstvu školství, jehož stanovisko je pro nás nyní životně důležité! 

(V tomto směru je jediné, co mě uklidňuje fakt, že na to ministerstvo už osobně nemusíme ;-) 

A pro případ, že byste mi nevěřili… ;-)