pátek 31. července 2015

Kuks a okolí


Dost bylo velkých, život měnících a zájem budících oznámení.
Je čas vrátit se k evidenci našich letních výletů, kteroužto letos trestuhodně zanedbávám. Uteklo mi jich už nepočítaně a bude makačka, dát to dohromady. Ale já se nevzdám a než odjedeme pod stan, odkud si zajisté přivezeme nemálo dalších zážitků, musím si do našeho virtuálního cestovního deníčku zaznamenat alespoň poslední výlet.
Na Kuks.
Byl nedělní, vydařený a lehce antiorganizovaný. Jak už je naším „dobrým“ zvykem.
Vyjeli jsme pozdě, tak akorát na oběd, který byl ale v restauraci s výhledem na opravený hospital opravdu vynikající. Kvůli mrzutému nedospalému Vilíkovi, který se usilovně snažil otrávit veškeré osazenstvo restaurační zahrádky svým častým řevem, jsme ovšem raději urychleně vyklidili pole ještě před dezertem.
Svu tirádu pak Vilda završil svým prvním odřeným kolenem (to když se v návalu vzteku vrhl k zemi), které se tak stalo i první fotkou z výletu.



Následovalo volné šmejdění kolem hospitalu, sochy ctností a neřestí k jejichž identifikaci doporučuji využít v místních informacích zakoupeného omalovánkového průvodce a nakonec park.



Tam jsme se téměř pohádali o to, kdo si užije chvilku klidu a odveze kočárek zpět do auta a kdo zůstane s dětmi, respektive s Vilim, který se sebevražedně vrhal vstříc hlubinám každého zahradního jezírka, na nějž jsme narazili.
Vyhrál muž. Jak jinak. Na mě proto zbyly děti s Vilíkem v čele.
Ale nebudeme to protahovat. Vlak, který nás měl přiblížit k Betlému a kvůli němuž jsme se zbavovali kočárku, nám ujel před nosem. K Betlému jsme nedošli. A i přesto jsme se k autu vrátili v půl deváté večer.
Unavení, spokojení a nakuksovaní do zásoby :-)





Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář :-)