Hrozba babyboxu zažehnána

Když jsem se tu minule vypisovala ze svého trápení s nedostatkem prostoru k řádnému marodění, chtěla jsem si zkrátka jen slovně propláchnout mozek. Nenapadlo mě, že to zapůsobí i antiviroticky a já se následující ráno probudím s nově nabytou jistotou, že mít děti je fajn. 

Ten bohulibý pocit, zajisté způsobený obnovenou schopností dýchat nosem a neschopností podpalovat nadále předměty pouhým dotykem čela, mi sice vydržel jen do oběda, ale pro začátek dobrý.

Děti jsou pro tuto chvíli v bezpečí a svého odeslání do exilu se obávat nemusí.

Naopak, opět se vracím k režimu: vše pro své nemocné dítě. Zase čtu, nosím a vařím. A snažím se zabavit Amálku, jejíž hyperaktivita vlivem dlouhodobé internace pozvolna přerůstá v turboaktivitu.

Jen snahy o zaopatření bavičů zvenčí jsem musela zanechat, neboť naše domácnost je zřejmě toxická. Téměř všechny dobré duše, které se mi k nám za poslední týden podařilo nalákat pod záminkou skvělé zábavy s našimi rozkošnými ratolestmi, po návratu domů lehly. Pravděpodobně se nám podařilo vypěstovat si doma ultragresivní bacil se schopností skolit i mamuta a spolehlivě odehnat všechny potenciální hlídače a pomahače.

Tentokráte se tedy vypisuji s nadějí, že nejpozději zítra ráno bude uzdraven i zbytek rodiny a tohle psychedelické období se stane jen neškodným zápiskem v mém blogovém deníčku.

PS: Děkuji za milá přání k uzdravení pod minulým příspěvkem :-)