S jarním počasím a lákavou nabídkou venkovního vyžití
na mě přišla totální blogová nestíhačka.
Než se k sepsání událostí dostanu, jsou neaktuální a v mé
hlavě se s postupem času snižuje jejich vtipnost a mnohdy zůstává jen
trapnost. Nakonec zbyde matná vzpomínka, občas zakonzervovaná alespoň
fotograficky, ale na report už to není.
Ačkoli, snad by stálo za zmínku, že Vilimu se o víkendu podařilo
udělat svůj první krok!
Jen si úplně nejsem jistá, jestli to byl regulérně uznatelný
prvopočátek chůze nebo jen náznak setrvačnosti po puštění matčiny ruky.
Nicméně, vidělo to spoustu lidí a všichni se shodli, že krok to byl. Takže já
tiše a pyšně jásám a jsem zvědavá, zdalipak Vili trumfne své starší sourozence,
kteří si s chůzí dali notně na čas.
A na závěr už jen krátký pampeliškový fotokoutek, alespoň
pro rodinné voyery.
Taky máte dojem, že jen se ráno vzpamatujete, je čas jít se vyvětrat
a pak najednou zapadá slunce a vy jste už zase nebo ještě pořád venku?
Tímto se omlouvám osobám pracujícím (s výjimkou venku
se pohybujícím zeměměřičům, zahradníkům, pochůzkářům, kopáčům…a podobně), které
tento dovětek spíše rozlítí, neb jich se pravděpodobně obdobný problém netýká.
Tve pocity s pobytu venku sdilim. Je to super:-) deti sice veceri rohliky a domacnost se propada do chaosu, ale hlavne ze muzeme byt venku!
OdpovědětVymazatPrvni dva kroky udelalo mimino teprve dneska, a to prestoze je o nekolik mesicu starsi nez Vili. Takze klidne bud pysna matka:-)
Děkuju, tak já budu tedy pyšná :-D
VymazatA přesně jak píšeš...u nás jsou děti o chlebu a vodě, bordel se kupí, ale hlavně že jsme venku :-)
Pampelišky! Nesla jsem milému na koleje (pracuje tam) oběd a cestou mu upletla věneček. Recepčního jako vílu Pampelišku jen tak někde nemají :-) ale děti vypadají roztomileji. A vůbec...v poslední době mám chuť se vrátit domů k rodičům, protože tam je zahrádka, lesy, louky a já bych mohla okopávat, sázet, sekat trávu a ne se učit, půjčovat knížky a prodávat hranolky ;-) :-D
OdpovědětVymazat