Když jsem se tu minule vypisovala ze svého trápení s nedostatkem
prostoru k řádnému marodění, chtěla jsem si zkrátka jen slovně
propláchnout mozek. Nenapadlo mě, že to zapůsobí i antiviroticky a já se následující
ráno probudím s nově nabytou jistotou, že mít děti je fajn.
Ten bohulibý pocit, zajisté způsobený obnovenou
schopností dýchat nosem a neschopností podpalovat nadále předměty pouhým dotykem
čela, mi sice vydržel jen do oběda, ale pro začátek dobrý.
Děti jsou pro tuto chvíli v bezpečí a svého odeslání do
exilu se obávat nemusí.
Naopak, opět se vracím k režimu: vše pro své nemocné
dítě. Zase čtu, nosím a vařím. A snažím se zabavit Amálku, jejíž hyperaktivita vlivem
dlouhodobé internace pozvolna přerůstá v turboaktivitu.
Jen snahy o zaopatření bavičů zvenčí jsem musela zanechat,
neboť naše domácnost je zřejmě toxická. Téměř všechny dobré duše, které se mi k nám
za poslední týden podařilo nalákat pod záminkou skvělé zábavy s našimi rozkošnými
ratolestmi, po návratu domů lehly. Pravděpodobně se nám podařilo vypěstovat si
doma ultragresivní bacil se schopností skolit i mamuta a spolehlivě odehnat
všechny potenciální hlídače a pomahače.
Tentokráte se tedy vypisuji s nadějí, že nejpozději
zítra ráno bude uzdraven i zbytek rodiny a tohle psychedelické období se stane
jen neškodným zápiskem v mém blogovém deníčku.
PS: Děkuji za milá přání k uzdravení pod minulým
příspěvkem :-)
Od kolínka ke kolínka už tu Manducu nemá, ale jinak dobrý :)! Kolik Mates váží :)?
OdpovědětVymazatAhoj Barunko.. co to moje oko vidí? domácí epidemie? milá statecna maminko a blogova kamaradko.. věřím, ze brzy dojde k uzdravení v celé vaší rodině, at zase můžeš vesele psát, smát se a radovat naplno, tak krásně, jak to umis jen ty... objimam.. Bi
OdpovědětVymazat