úterý 13. ledna 2015

„Křížová cesta do sámošky“

V listopadu jsme byli v Trutnově na zahájení výstavy Krakonošové, kde visel mimo jiné také Krakonoš mého nebiotatínka (ten nejhezčí!). 

Vernisáž to byla skvělá. Dětem se líbil zpívající Elvis, chlebíčky, miniřízečky, zákusky… i obrazy. 

(Abychom se ovšem nenechali ukolébat klamnou nadějí na poklidně strávený večer, Maty nám začátek vernisáže zpestřil divokým úprkem na toalety, kde došlo k nehodě způsobené, pro spěch nevhodnou, mužskou fyziologií. Kalhoty tedy musely pryč.  Situaci však briskně vyřešila má teta, a aby se Mates nemusel cpát řízečky a kochat obrazy nahý, doběhla mu k nejbližším Vietnamcům pro tepláky.)

I přes drobné společenské faux pas jsme zbytek vernisáže strávili příjemně kulturně naladěni a já měla možnost prohlédnout si i komiksové kresby jednoho z autorů. Tedy jedné. Lely Geislerové. Musím říct, že její „Křížová cesta do sámošky“ mě vskutku pobavila. 




A právě na ni jsem si vzpomněla minulý týden, kdy mě okolnosti donutili k zoufalému činu.
Vzít všechny tři děti na velký nákup do velkého obchodu.

Obtěžkána Vilíkem na břiše a Ami s Matym zavěšenými po stranách nákupního vozíku jsem vjela do jámy lvové.

Při pohledu na davy nakupujících jsem ihned v duchu zredukovala nákup o několik položek nacházejících se na druhém konci obchodu. Poté jsem co nejrychleji prosvištěla kolem regálů s hračkami a s úlevou zastavila u sýrů.

V tu chvíli se Vilík v šátku začal vzpouzet, Matýsek prohlásil, že chce čůrat a Amálka začala toužit po děsivých plastových růžových pantoflích na podpatku.

U zeleniny Vili přidal ke kroucení i zvukový doprovod. Maty s Amálkou se začali hádat o ananas. A já si vzpomněla, že jsem o několik regálů zpět nekoupila cukr.

V pečivové zóně se ti starší rozprchli pro rohlíky a ten nejmladší vyflusnul dudlík mezi koblihy. Zasažené koblihy jsem raději přidala do vozíku a Matyho s Ami dostihla u mrazáků.
V chladu mrazících pultů Vilík konečně usnul.

Nakupování dostalo náhle zcela jiný rozměr. Dokonce mě zastavila jakási dobrá duše, aby mi pogratulovala k odvaze a hodným dětem, neboť ona prý má dvě, ale do obchodu by je nevzala. Nahlas jsem poděkovala za kompliment a v duchu si pomyslela, že nás zjevně nepotkala v zeleninovém sektoru.


Když to ovšem vezmu kolem a kolem, musím připustit, že zas taková hrůza to nebyla. Ale že bych si to chtěla zopakovat? Ani ne. A můj obdiv patří všem vícedětným matkám, které toto nákupní martyrium provozují běžně a s úsměvem na rtech :-)




A co vy, děláte velké nákupy s dětmi? Nebo je to pro vás noční můra? :-)

6 komentářů:

  1. Tak ja mám len jednu ratolesť a...vyhýbam sa nákupom s ňou jak čert krížu. :D A ak k tomu musí dôjsť, tak žiadne veľké nákupy to nie sú. :))) Tie však obvykle neznášam ani ako samostatná jednotka. :)

    OdpovědětSmazat
  2. Dobry den,
    tak ja mam mazlicky ctyri.Popis Vaseho nakupu je mi opravdu povedomy :-).Ale nastesti uz skoro tri roky vyuzivam sluzeb online nakupovani az do domu.Za tuhle sluzbu dekuji dnes a denne!!!!Doporucuji!!! ctenarka M.

    OdpovědětSmazat
  3. rozumim tomu:-) jednou nebo dvakrát sem to taky absolvovala. mimino na břiše, prostřední ve vozíku, nejstarší za ruku. obešlo se to bez problémů a hysterie, ale že bych si to chtěla zopakovat, to teda fakt neeee. velké nákupy dělá tatínek. a ten s sebou kluky bere rád. kupodivu. tvrdí, že sou v obchodě bezvadní. v hospodě taky. kde jsme asi udělali ve výchově chybu? :-)

    OdpovědětSmazat
  4. Ehm, čím více jsou "mobilní" tím to získává větší grády. Do úplně velkých supermarketů je neberu, stačí mi občas naše provinční Billa čí Lídl. Když se tam rozběhnou s plastovými košíky na kolečkách (mimochodem skvělý vynález - od té doby má tik v levém oku), že jsou koníci, sotva jim stačím. Naštěstí se u toho i dost hlasitě projevují - tedy naštěstí pro ostatní nakupující, kteří stačí včas uskakovat. Občas jsem po nákupu zralá i na kapku něčeho tvrdšího :)

    OdpovědětSmazat
  5. Tak to mě pobavilo. Jako bych viděla naše děti. Věkově budou asi stejně. Párkrát jsem se do obchodu typu Lidl, Billa, se všema vypravila, ale nakoupím nanejvýš pět věcí a to jim musím před vstupem jasně říct, že se mě musí držet, neodbíhat a že si můžou každý vybrat nějakou dobrotku nebo pitíčko. Pak následuje rychloakce. Velké pořádné nákupy u nás teď dělá jen manžel samotný:-)

    OdpovědětSmazat
  6. Ty Báro, to jsi dobrá! Já dneska s pouhými kusy absolvovala několik obchodů (byly potřeba různosti, co se v jednom nevyskytují) a mám dost. Jedna známá si prý nosila z takových nákupů flašku, já bych si ji otevřela už v tom obchodě... ;-)

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)