pondělí 1. září 2014

Proč nepošlu děti do klasické základky?

Včera jsem se tak trochu navážela do školního vzdělávacího systému. Dostalo se mi ujištění, že ne všichni učitelé jsou špatní, že ne všechny děti jsou ze školy zpruzené a že moje ostrá slova nejsou tak úplně namístě. 

Chápu. A rozhodně nechci tvrdit, že každý učitel je sadistický vrahoun dětské přirozenosti.

Ale to nic nemění na tom, že svoje děti do klasické základní školy posílat nechci.

A proč?

Pro člověka je naprosto přirozené se učit. Primárně je také učení spjato s libými pocity. Předškolní děti se učí rády. Všechno je zajímá. Potřebují vědět co, jak a proč.

„Maminko, jak se nebe nabíjí elektřinou, aby mohla být bouřka?“

„Maminko, na co jezdí tank?“

„Maminko, co je to za písmeno a jak se anglicky řekne letadlo?“

Děti se ptají, zajímají, zkoumají a objevují. Nikdo je k tomu nemusí nutit a dokonce ani motivovat.
Ale pak přijde škola.

A tam se odehraje změna, kterou krásně popsala psycholožka a lektorka Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání Jana Nováčková ve své přednášce s názvem Jak se z touhy učit se stane sběratelství známek.


Děti nastoupí do školy a na jejich přirozenou touhu po učení se, je rázem zapomenuto. Vnitřní motivace a hlad po nových informacích, zkušenostech a zážitcích, je nahrazena motivací vnější. Když jsem byla v první třídě já, dostávali jsme za odměnu do sešitku razítka. Pak přišla hrozba v podobě černých puntíků a nakonec klasika. Známky.

Netrvá to dlouho a děti se přestávají učit proto, že by je to bavilo, že by se danou informaci chtěly dozvědět, ale proto, aby dostaly jedničku. A samozřejmě, aby nedostaly pětku, protože z toho by doma mohly mít průšvih.

Podle Jany Nováčkové tenhle proces trvá jen šest týdnu.

Šest týdnů stačí k tomu, aby děti přestalo učení bavit. Ti nejodolnější prý vydrží do Vánoc.

Pak tu máme neschopnost školy reagovat na individualitu každého dítěte. Škola chce pěkně všechny nacpat do jednoho mustru. Ať všichni umí to samé, ať pěkně píší testy, ať se statistiky pyšní samými kladnými čísly… 

Děti často, místo aby rozvíjely to, co je baví a v čem jsou dobré, vynaloží většinu své energie k tomu, aby se v tom, co jim nejde a co je nebaví, staly alespoň průměrnými. Nedejbože, když jsou dobré třeba v tak neperspektivních „předmětech“ jako je výtvarná nebo hudební výchova. To přeci k ničemu není. Raději ať se pěkně šprtají něco „pořádného“.

Netvrdím, že je to tak všude a že takhle smýšlejí všichni učitelé či rodiče. Ale je to tak až příliš často na to, aby mě to nechávalo klidnou.

A co školní stres? Je opravdu nezbytné zatěžovat jím už prvostupňové děti? Motivovat je vzájemným soutěžením? Pětiminutovkami? Diktáty?

Možná jsem citlivka, ale ještě teď se mi svírá žaludek, když si vzpomenu na páteční matematické soutěže ve druhé třídě. Stály jsme seřazení za sebou v uličce, rozdělení na řadu u okna, uprostřed a u dveří a paní učitelka na nás pálila příklady. Ten, kdo první odpověděl, se mohl přesunout na konec své řady. Vyhrála řada, která se jako první celá prostřídala. Nikdy jsem nestíhala. Spolužáci v mojí řadě na mě pokřikovali a já nemohla spočítat ani kolik je dva plus dva, jak jsem byla vystresovaná.

K matematice jsem si už nikdy nezískala kladný vztah. Z počítání mám osypky doteď.

Ale tohle já pro svoje děti nechci.

Nechci, aby se učily pro známky. Nechci, aby měly učení spojené se stresem, kterého je ve školních lavicích fůra. 

Poslední dobou se debaty o škole, vzdělávání a potřebných reformách rozjíždí na mnoha frontách. (Součástí nového Respektu 35/2014 je kupříkladu příloha Učit jinak.) A s kritikou se zapojují i učitelé. Jsem za to ráda. Mám dojem, že školství by potřebovalo projít změnami. Jak to udělat? Nevím.

Ale prozatím můžu začít u sebe, u svých dětí, a hledat pro nás tu nejlepší možnost. Je to domácí škola? Založení komunitní školy? Škola typu montessori? Nebo snad unschooling?

Zatím si nejsem jistá. Ale věřím, že na to přijdu.

Všichni přeci chceme pro naše děti to nejlepší. Ale možná je to pro každého něco jiného :-)






39 komentářů:

  1. Pěkný článek. Mám z našeho školství úplně ty samé pocity. A dodneška mě mrzí, že moji rodiče neměli radost, že nosím z češtiny jedničky a jen hudrovali, že mám z matiky čtyřku. A když mě pak viděli s knížkou, tak to bylo samé "už si nečti, to umíš, radši se uč stereometrii". A ty soutěže v příkladech si ze základky pamatuju taky. :D Dodnes mi není příjemný, když po mně někdo chce okamžitě vědět nějaký rychlý výpočet.

    Přijde mi, že lidi radši vpasují své děti do průměrných dvojek ze všeho, než aby pochopili, že na něco prostě dítě machr není a nebude a mělo by se rozvíjet v tom, co mu opravdu jde. Ale je to tu tak už zakořeněné po generace. Jsem ráda, že ne všichni rodiče jsou takoví. ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný článek. Děkuji, Jsem ráda, že nejsem sama, která tek přemýšlí. A vzpomínky ze školy mám stejné jako Vy.

    Příklad dnešního školství: Je čtvrtek krátce po poledni, rok 2013 a zvedám telefon, volá paní učitelka ze školy, kam chodí přítelův syn, leknu se, co se mu stalo, ale paní učitelka, že se mu nic nestalo, ale že stále nemá obalené ty pracovní sešity a deníček na úkoly (žák páté třídy pozn.) a tak to přecházím a ptám se, zda se v chování nezhoršil, ta mi odpoví, že tam je vše v pořádku, ale ty sešity...ještě mě to párkrát do toho telefonu zopakovala a abychom na to dohlídli, že mu to pak zhoršuje bodování...říkala jsem si v duchu jaké bodování a pak jsem se zeptala Vojty, zda je bodují nějak za to, že mají vše v pořádku a tak...prý ne...a pak mě došlo jak to ta "učitelka" myslela...zhorší mu to prostě známku!!!! děs děs děs...to naše školství...od školek až po vysokou...vše z vlastní zkušenosti...proto také stále přemýšlím, co s našimi dětmi, které ještě nejsou ve školním věku a jedno je trošku jiné od tzv. normálu? Nechci je nechat zničit...splynout v průměrnou šeď, jen aby zapadly.
    Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Mám úplně stejné vzpomínky na ty počítací závody, byla jsem vždy nejhorší, děs. K matice jsem získala dobrý vztah až na vysoké. Mě na školách vadí, že se tam učí věci, které pak člověk ani nepotřebuje a stejně zapomene, pokud v tom oboru nepokračuje. Spíš by bylo lepší učit přemýšlet vlastní hlavou, hledat informace, nacházet řešení, samostatně, bez stresu... Naši jsou zatím ve školce, tu starší to tam prý nebaví, že je to pro mrňata, asi by taky potřebovala něco jiného. Tady žádný jiný typ školky, natož školy není. A učit je doma, na to bych se nedala, přiznávám, že bych se musela hodně přemáhat, prostě na to nejsem ten typ, nemám tu potřebnou trpělivost a nebavilo by mě to, takže by to bylo na nic. U mladšího syna je velká možnost, že bude mít jednou ve škole potíže, tak třeba na to učení doma dojde, nevím. Ještě je čas.

    OdpovědětVymazat
  4. Podařilo se mi do toho trochu vhlédnout, tak se ráda podělím :) S aprobací D-ZSV pro druhý stupeň a SŠ na jaře řada mých spolužáků hledala první práci. Já ne, moc se do toho nehrnu ;) Tak tři čtvrtiny z nich od ředitelů základek slyšely "Bohužel, na druhém stupni pro vás místo nemáme, ale pojďte k nám učit na první, budete třídní a za 5 let se s tou třídou k těm svým předmětům dostanete ;) ;) ;) Berete?" No co měli dělat, jít na pracák? Tak brali. Ještě, že mě nic netlačí, abych šla učit za každou cenu, protože nevím, jak bych mohla spát s tím, že jsem totálně zkazila vztah dětí k učení už v první třídě. Nemám absolutně žádné vzdělání v tom, jak jednat s malými dětmi, nepamatuju si, jak se má správně držet tužka a nemám páru, které písmo je v současnosti považované za nejideálnější. Doufám, že v oboru pedagogika prvního stupně se to za těch 5 let učej, ale my jsme jeli jen ty své předměty a nějakou psychologii dítěte vůbec, protože přece budem učit skoro dospěláky... Ředitelům školy je to ale fuk. Potřebují nahnat podstav a stačí jim vidět prostě titul z peďáku - aspoň doufám, že ho chtějí vůbec vidět. První stupeň je ta nejdůležitější fáze a nikdy bych nesvěřila dítě učiteli, co neví, která bije (nic proti mým spolužákům, ale fakt nevědí :D ). Shodou okolností mám sestřenku, která teď nastoupila do druhé třídy a už vloni v listopadu nosila trojky a chodila domů s brekem, že jí paní učitelka říká, že určitě propadne. Asi taky jedna z těch expertů.

    OdpovědětVymazat
  5. Baru máš zvláštní dar, mě vždycky přesvědčit o tom, že ne všechno co je zažité a nalajnované je správné. Tvé názory jsou tak odlišné, že na začátku příspěvku vždycky nevěřícně čtu a na konci prostě musím jen souhlasit. Je vidět, že o svých dětech velmi přemýšlíš a je krásné, že jim chceš dopřát jen to nejlepší bez ohledu na to, co si o tom myslí společnost. Držím moc palce!

    OdpovědětVymazat
  6. Báro, nenapsala bych to lépe, přesně tak to cítím. Ani my nebudeme Amálku dávat do klasické školy, tím jediným jsem si jistá už teď. Přeji celé Tvé rodině krásné dny, Veronika. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Chtěla jsem ti napsat už včera, že s tebou souhlasím. Náš starší letos usedl do školních lavic už po druhé. Máme docela dobrou školu, ale prostě ten individuální přístup tam chybí. A stejně tak další "zlepšováky" učení, co mají školy typu montessori. Bohužel u nás v okolí žádná taková škola není, tak se musím spokojit s tím co máme. Ale teď známá vedla do klasické základky svou dceru a byla mile překvapená, že i když je to "normální" základka, tak přejali hodně z těch alternativních škol. Sama přemýšlím, že půjdu za naším ředitelem a navedu ho na podobný směr. On je přístupný modernizaci školy, jenže zatím to bylo spíše ku škodě-třeba zrušení žákovských knížek, známky a info máme na internetu. Takže hlavně prvňáčci jsou ochuzení o radost nad prvníma jedničkama, protože monitor není totéž co papír. Nemají to v ruce :o( Akorát si myslím, že není moc dobré učit děti doma, protože přece jen potřebují kolektiv dalších dětí, ne jen sourozence... Tak snad nalezneš to, co vám bude vyhovovat nejlépe :o) Lála

    OdpovědětVymazat
  8. Báro, moc pěkně napsané. Určitě za svým názorem stůj a hledej pro vás tu nejlepší cestu. Fandím vám!!! :)
    Smutné na českém školství je, že přestože je spoustu skvělých učitelů, kteří chtějí změnu, tak pořád naráží na zkostnatělost a zažité zvyklosti - kde je nepodpoří vedení, tam je nepodpoří rodiče nebo obojí a je to strašně ubíjející a demotivující. Navíc pedagogické fakulty nejsou úplně tím pravým ohništěm na zažehání učitelských buditelských jisker - jak říká ředitel Brož z jedné chrudimské školy - jsou to skanzeny.
    A přestože snahy paní Nováčkové a pana Hausenblase a jim podobným trvá už od revoluce, tak školy se mění hrozně pomalu.
    Vznikl Rámcový vzdělávací program - hurá pro školy, měly mít volné ruce a ejhle ono se to zase bude škatulkovat a tabulkovat a rámečkovat.
    Je mi z toho trochu smutno, ale je třeba se tomu postavit čelem - buď hledat vhodné alternativy a nebo se snažit o zlepšení stávajícího. Jen to vyžaduje hodně sil a energie - děti za to určitě stojí. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Baro, super clanek vidim to uplne stejne jako vy, nedavno jsem o skolskem rezimu debatovala s kamaradkami, ale pripadala jsem si jako z jine planety. Mam syna, ktery jde do skoly za dva roky, navic ma ADHD takze stale premyslim o jine variante nez je statni skola. A zavody u tabule v poctech, to jste me pobavila, take jsem to zazila a matematika se stala mou nocni murou. Diky, vic takovych clanku! Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám taky synka s ADHD a obyč základku zvládáme díky perfektní paní učitelce. A vzhledem k tomu, že jsem taky učitelka, bych ráda řekla, že často ne učitelé , ale rodiče vytváří v dětech atmosféru strachu, když se mi dítě klepe strachy u zkoušení a ne ze mě, ale z toho, že pokud to nebude jednička, tak co tomu doma řeknou... Máte pravdu, že je toho potřeba ve školství měnit mnoho, ale i v rodinách. Pokud mohu soudit v alternativních školách převládají děti z rodin, které mají zájem: o své děti , o spolupráci se školou atd., bohužel v běžné škole není takový zájem běžný.
      Eva

      Vymazat
  10. Milá Báro :) Poslední věta to vystihuje, pro každého je to něco jiného. Já jsem z té druhé skupiny, nějak jsem pro tu klasickou školu, nemám moc ráda takové ty alternativní- jsem učitelka. Ale v dnešní době si každý rodič může vybrat a to je dobře. Ale znám i hodně rodičů, kteří chtějí klasickou školu a už předem se ptají, zda "učíme na koberci", protože to oni nechtějí. V současné době se stále snižují znalosti žáků, protože všichni si přece můžou všechno na jít na internetu. Jsem "Husákovo dítě" a to všechno, co jsme museli umět my, to zkrátka dnešní děti neumí, ale není to jejich vina. Zkrátka je taková doba. Jen jedno se mi na té staré škole nelíbilo, a sice sezení s rukama za zády. Přeju hodně štěstí při hledání toho pravého pro Vaše děti.

    OdpovědětVymazat
  11. Báro, v lecčems souhlasím, ale v lecčems souhlasím taky s příspěvkem Stelly S. Nejsem učitelka, ale jsem z učitelské rodiny (maminka zrovna matematička :)) To, co dřív uměly všechny děti na ZŠ, se dnes horko těžko učí mnozí k maturitě. Ten pokles znalostí je fakt obrovský. Ano, mám matematiku ráda a myslím si, že by opravdu všichni měli třeba umět spočítat 10% z něčeho bez kalkulačky (a vězte, že to mnoho středoškoláků neumí). Možná jsou předměty, kde je lepší se naučit vyhledávat, propojovat vědomosti a nebiflovat, ale pak jsou předměty, kde se bez základu, který je třeba se naučit fakt drilem, dál prostě nehneš. A zrovna matematika k těmto bohužel patří. Já alternativním přístupům fandím, v mnohém je používám se svými dětmi (4 a 1,5 roku), ale lecos si spočítat budou potřebovat v životě všichni (i ti, co matematiku nemají rádi, nevynikají a proto se v ní vzdělávat nebudou???), zrovna tak jako napsat slušný dopis nebo mail bez hrubek považuji za základ, do kterého je opravdu třeba "napasovat" každého :))) M.

    OdpovědětVymazat
  12. Mila Baro,
    clanek jsem si precetla, protoze me na nej upozornila moje maminka, byvala ucitelka a inspektorka. O ceskem skolstvi jako takovem ja hovorit nemuzu, nebot v CZ uz dlouho neziju, ale celkove se mi zda, ze je dost podcenovano... Navic v Cechach mate moznost volby skoly, tak proc ji nevyuzit… Snad je to v Cechach jine, ale tu se pohlizi na alternativni skoly trosku srkz prsty. Celkove se o nich vyklada, ze nesplnuji standart normalnich skol, co se vyuky a znamkovani tyka. Moje mama to tvrdi i o soukromych skolach v Ceske republice.

    O necem se ve svem clanku nezminujes vubec, skola ma i jine ulohy nez je "pouhe" prenaseni vedomosti, je to ziskavani socialnich kompetenci. Dite by se melo i naucit jak vychazet v kolektivu, jak se srovnavat s uspechem i prohrou, se sympatii ci antipatii. Jake to je kdyz se ma spolehnout samo na sebe ci na nekoho jineho (ne clena rodiny), co delat v konfrontaci, ci jak diskutovat atd. To dite doma nenaucis…

    Navic opravdu nesouhlasim s tim, ze by se melo dite rozvijet jen to co jej bavi, to je dle meho nazoru pocatek konce. Myslim si, ze by lide meli umet cist a pocitat, vedet neco o dejinach, umeni, hudbe. Ucit se o cizich zemich a mluvit jinymi jazyky... Jinak se nam ten nas svet strasne zmensi…

    Ja se taky nikdy nechtela ucit a sedet v lavici. Presto jsem dneska svym rodicum i ucitelum vdecna za to, ze me k tomu donutili, protoze jsem schopna obstat. A presne v to doufam i u nasich deti. Nevim, mozna se to svycarske skolstvi opravdu hodne odlisuje od ceskeho, ale nase Anja chodi do skoly rada a to je ve druhe tride. Pochopitelne nejasa kazdy den, ze ma jit, ale ma ke skole kladny vztah a kdyz ma prazdniny tak se do ni opravdu tesi. V cem se ale Svycarsko vyrazne lisi od Cech, je ve vztahu rodicu ke skole a ucitelum. Myslim, ze povolani ucitele patri k tem nejtezsim vubec a zaslouzi si kdyz uz nic jineho tak alespon uctu. A pokud toto rodice dodrzi, tak to deti automaticky prevezmou. Ne nadarmo se rika, ze my sve deti vychavat nemusime, oni budou i bez toho nasim obrazem. A jeste neco je ve Svycarsku jine a to je dle meho nazoru opravdu priprava na zivot. Deti se od skolkoveho veku hodnoti samy, sve chovani, pokroky a kompetence. Na rodicaku jsou pritomne a k hodnoceni ucitelu mohou jak deti tak rodice rici svuj nazor. Mozna ze to je cesta pro ceske rodice a deti, jak prizpusobit ceske skolstvi k obrazu svemu…

    Mej se fajn, Katerina

    OdpovědětVymazat
  13. Jsem ráda za poslední dva příspěvky, protože já bych klasickou školu taky šmahem neodsuzovala. O alternativních školách jsem loni uvažovala a hledala informace na internetu, ale v blízkosti žádnou nemáme a vozit dítě každý den někam dál jsem nakonec vzdala. Takže syn nastoupil letos do klasické základky, je to menší škola s dobrou atmosférou, tak snad se mu tam bude líbit. Hodně záleží na přístupu učitelů i rodičů. Já rozhodně své dítě nebudu nutit nosit samé jedničky, budu se mu snažit vysvětlit, že důležité nejsou známky, ale to co se naučí. Ne všechno určitě později využije, ale rozšíří se mu obzory, získá snad alespoň trochu všeobecný přehled a ten rozhodně není špatný. Dle mého názoru. Sama nemám na klasickou základku dobré vzpomínky, ani na učitelé, ani na spolužáky. Ale věřím, že dnešní doba a tím i školství je jiné, přístup k dětem se mění, i když pomalu. Dnešní školy se daleko více snaží komunikovat s rodiči a řešit problémy včas.
    A co se týče alternativních škol, tak při domácím vyučování dítě skutečně sociálně zaostává, pak to pro něj musí být šok, když jde na druhý stupeň nebo střední školu mezi tolik dětí. Co potom, jak to zvládne později, když tak dlouho zůstával v té ochranné rodičovské bublině? Navíc co jsem já našla, tak alternativní školy byly jen pro první stupeň, ale co dál, kam půjde dítě pak a nebude to pro něj později ještě horší? A ještě co se týče montessori, tak tento způsob výuky se mi zrovna moc nelíbí, protože moc nepodporuje fantazii dětí. Dítě musí plnit úkol přesně podle pokynů a běda, jak si s hračkou začne hrát po svém. Ale možná to tak všude není. Navíc můj syn je celkem živý a montessori se hodí spíše pro klidné hloubavé děti. Jinak jsem ráda, že alternativy jsou a dnešní rodiče si mohou vybrat, ale přijde mi, že nejsou dotažené do konce.
    Olga

    OdpovědětVymazat
  14. Napřed musím podotknout, že k Vám chodím opravdu ráda...jsem učitelka a sama mám tři děti. Učím na normální " základce", máme ruku volnou, co chci s dětmi dělat za program, si dělám - ať je to co je to ze kteréhokoliv alternativního školství. Ale proč odsuzovat soutěživost - diktáty, počítání na čas? Bude na Vás čekat v obchodě prodavačka, až si přepočítáte vrácené peníze? Když napíšete úředni dopis s x hrubkama, tak se s Vámi taky nikdo moc mazat nebude. Já bych to vše tak šmahem neodsuzovala. Všechny moje děti prošly nebo vlastně prochází obyč základkou,ale ta nejstarší se hlásila na gymnázium, úspěšně se dostala a její kamarádka, maminka které pořad hanila normální školství, propagovala waldorf a podobně, pěkně v konkurenci, hlavně při mírném stresu, na který nebyla zvyklá, pohořela.A co teď?Nesly to obě těžce...já jí rozumím, ale pozdě bycha honit...A o tom, že mám v té normální, obyčejné základce chlapce, který musí mít asistentku na své obrovské problémy s chováním, druhým détem ubližuje - dnes třeba mlátil svému spolužakovi hlavoumo stůl a to je teprve třeťák, se ani nezmiňuji...nemám ani korunu na víc,ale úsmev mi z tváře nemizí. Lonští pátáci mě nazvali nejvtipnéjší paní učitelkou a ikdyž je dnes teprve 3 den školy, chodí za mnou dvakrat denně. Tak nás všechny neodsuzujte, ani to naše školství...vždyť my trávíme s Vašemi dětmi denně víc času, než Vy, rodiče...zdraví Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, Jano, děkuju za Váš komentář a za to, že jste učitelkou, která nerezignovala, kterou její práce baví a děti ji mají rády.
      Já vůbec nechci nikoho odsuzovat a už vůbec ne všechny učitele. Jen onen vzdělávací systém se mi nelíbí a podle dobrozdání mnoha učitelů mají tito zato, že ruce svazuje mnohdy i jim.
      Co se soutěživosti týče... Každá máme zřejmě názor jiný a možná to vychází i z našich povah. Nicméně myslím si, že nástup do školy, režim, nutnost sedět několik hodin v lavicích a soustředit se, může být už tak dost stresující. Je opravdu nutné přidávat k tomu ještě stres v podobě pětiminutovak? Když už to musí být, nemůže to počkat na později? Srovnávat počítání na čas na prvním stupni s přepočítáváním drobných v dospělosti se mi moc nepozdává. Mezi tím se dítě se stresem setká ještě zajisté mnohokrát a nemusí mu být uměle vytvářen.
      Ale to je čistě můj názor. Nikomu ho nevnucuju. Jen jsem chtěla nabídnout vlastní úhel pohledu.
      O konkurenceschopnosti školáků z alternativních a klasických škol jsem již slyšela. Podle některých jsou na to lépe alternativci, podle jiných klasici. Ovšem waldorf do hloubky neznám, nemohu soudit...
      Přeji Vám i dětem krásný školní rok a vězte, že si dobrých učitelů nesmírně vážím a děkuji za ně :-)

      Vymazat
    2. Za me soutezivost ne. Na co se chtit porovnovat? Chtit byt lepsi nez druhy? Pak maji lidi problem uznat, ze je nekdo v necem dobry a prat mu to nebo z toho mit radost. Vsichni spechaji. Proc? Proc nepockat az nekdo neco spocitat. Ten komu dela velke problemy pocitani asi nebude volit praci jako prodavac, treba bude herec, hudebnik, zahradnik. Lidi by mohli pochopit, ze mame tahnout za jeden provaz a podporovat se a ne soutezit. Pak soutezi cely dum, aby meli lepsi mobil, lepsi auto nez soused, byli na lepsi dovolene. Syn je ze skole ze ve stresu naucil se spechat, potil se bolela ho hlava. Ja mu rikam, ze neni zavodni kun a neni kam spechat. Svuj svet si tvorime myslenkami, tim cemu verime, jake mame programy. Kdo veri, ze zivot je boj a stres, tak to tak bude mit. Moje deti jsou uzasne, dokonale, vse jim jde skvele.

      Vymazat
  15. Předně moc děkuji za všechny komentáře. Pokusím se postupně na všechny odpovědět.
    A hlavně moc děkuji za to, že i když stejný pohled na věc nemáte, dokážete se o jiný názor podělit slušně, za pomoci argumentů a bez urážek. Moc si toho vážím a ještě jednou děkuju!

    OdpovědětVymazat
  16. Milá Báro, cítím to úplně stejně jako vy. Bohužel máme v blízkém okolí jen jednu jedinou základku s né moc dobrou pověstí .... Dojíždění do nejbližších alternativních škol si u prvňáka neumím představit - strávil by větší část dne na cestě ...
    Domácí vzdělávání je mi velmi sympatické, ale asi do toho nepůjdem - necítím dostatečnou podporu mého manžela, která je v tomto případě nutná. No a na založení vlastní komunitní školy nemáme ani finance, ani dostatek podobně smýšlejících spřízněných duší v okolí...
    Takže se snažím smířit s tou klasickou základkou. Čeká nás to už za rok a čím víc se to blíží, tím víc je mi z toho špatně. A to i přesto, že já sama jsem ve škole nikdy žádné větší problémy neměla. Základku i gympl jsem prolezla téměř bezbolestně (a na vejšce pak zjistila, že se vůbec neumím učit), ale bohužel jsem si uvědomila, že si z 2. stupně ZŠ a z gymplu téměř vůbec nic napamatuju, obzvlášť z předmětů, které mě nezajímaly ... Tak proč jsem tam tedy trávila tolik času? K čemu mi to bylo? Tímto bych ráda reagovala i na příspěvek Stelly S. - ano, možná jsme si museli dostat do hlavy víc znalostí, ale co z toho všeho si pamatujete ještě teď a hlavně, co z toho využíváte ve svém běžném životě?

    OdpovědětVymazat
  17. Jo jo, něco na tom bude, moje dcera sice letos maturovala, ale chodila na střední školu, kde byli bodování, prý spravedlivý systém, ale v dceřině třídě se zvrhnul v to, že počítali body, aby ještě prošly a měli aspoň čtyřku, dcera tedy měla známky dobré, ale celkově se mi zdá systém českého školství špatný, myslím tedy klasický český, opravdu je to jen honba za dobrými známkami. Děti toho moc nechtějí umět, tedy někteří ... no byla by to dlouhá diskuse o českém školství. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Honbu za známkami z toho děláte Vy, rodičové...skole nezáleží, jestli bude mit dítě průměr 4 a nebo 1..Vam ano..deti by ale mely chtit mit pekne známky kvůli sobě, ne kvůli Vam a v tomto je chyba ve výchově a ne ve školství..

      Vymazat
    2. Ja deti ucim, ze je nemuze nikdo hodnotit. Nemuze si nekdo neco vymyslet a podle toho hodnotit vsechny. Jedina pravda neexistuje. Kazdy mame svoji realitu a hlavne sami za sebe se mame citit dobre. Jen protoze JSME a ne ze nas tak nekdo ohodnotil. Nemit potrebu dokazovat neco nekomu jinemu. Sam za sebe byt stastny, mit se rad a byt sam sebou.

      Vymazat
  18. Já si pořád myslím, že škola je víc o učitelích a moc záleží, na jaké zrovna děti narazí. Měla jsem štěstí na učitele, a proto mě škola bavila. Chodila jsem na anglické gymnázium v olomouci-hejčíně a můžu říct, že kombinace britské školství a českého pro mě bylo to pravé. Źádné memorování, učili nás přemýšlet. rodilí mluvčí a čeští kantoři naprosto super. Naše češtinářka ta byla famózní - spíše byla herečka, uměla o všech knihách tak zaníceně hovořit, že všeichni všechno prostě četli. I když je to už více než 15 let od maturity a to už tehdy jsme měli písemnou i ústní ze všech předmětů (čeština, angličtina, fyzika, chemie), všem vřele doporučuju kombinovat české a britské školství! učení je poslání. Markéta

    OdpovědětVymazat
  19. Pripada mi, jak kdybych žil asi v jiné (spatne) dobe...je mi 21, takze mezi nami az takova věková propast neni, ale Vaše názory na školství a cely systém se mi zdají uplne zvracené, jako kdybych četl nějakou fantasmagorii...za prve, deti chodí do skoly za kolektivem...za druhe, škola (jako i školka) dítě připravuje na zivot a i ho vychovává...za třetí, jak si to představujete dal? Založíte si vlastní vysokou skolu, aby se náhodou deticky nestresovaly, ze náhodou ne udělají zkoušku?? A nebo jim ve 20ti vysvětlíte, ze zivot neni jen pohádka, ve ktere jste je vychovávala? A nebo je radsi ani do prace ne pošlete, aby se nemohli stresovat? Cely zivot je o stresu a kolektivu, pokud se deti nenauči byt soutěživí (coz doma je to asi těžko naučíte), tak senv zivote nikam neprobojuji (pokud tedy nemáte zname všude, aby si deticky mohli vybrat, jestli byt politikem nebo senátorem je bavi, protoze s tímto Vašim přístupem na nic jinaciho mit nebudou)...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mam podobny nazor. Jiste se najdou profese, kde alternativni skola bude prinosem, jenze neni zadna jistota, ze si dite takovou profesi vybere, ze ho uzivi nebo ze ho bude vubec bavit. Podle meho nazoru je jiste mozne delat praci, ktera mne neuzivi, ale otazka je, zda je pak clovek se svym zivotem spokojeny - domnivam se ze ne, protoze nikdo nezije ve vzduchoprazdnu a zapadni spolecnost je nastavena tak, jak je: na vykon, konkurenci a uspech. Michael

      Vymazat
    2. Vase vira, tudiz vas zivot. Kazdy to mame jinak. Ja mam zivot v radosti s minimem stresu. Pro penize se nepracuje. Penize pracuji pro nas. Moje deti vysokou skolu mit nemusi, ta stejne nic nezaruci. Nezaruci uspech bohatstvi, radost. Jde o to, zda si vyberete strach nebo lasku. Vase nepochopeni prameni ze strachu.

      Vymazat
    3. Souhasím...jsem matka 3 dětí dnes již dospělých... 15 let jsem s nimi byla doma a věnovala jim všechen svůj čas. Myslím že nenavštěvovat státní školu není řešení....řešení je být tady pro ně když se ze školy vrátí. Daniela

      Vymazat
  20. Hello just wanted to give you a brief heads up and let you know a few of the pictures aren't loading correctly.
    I'm not sure why but I think its a linking issue.
    I've tried it in two different internet browsers and both show the same outcome.


    Stop by my homepage :: medical negligence solicitors

    OdpovědětVymazat
  21. Milá Baru, další zajímavý článek. Trochu se pozastavuji nad názory bez podpisu..hmm. No můj syn je vyučený automechanik a pak se sám rozhodl na téže škole dodělat si maturitu. Bylo to pro mě obrovské překvapení, protože škola ho odrovnala. A i já. Učení mu moc nešlo, navíc dis.., a tak jsme šprtali a zkoušeli, že i mě se dělalo špatně z těch učebních večerů. Velké plus byly jeho dvě třídní učitelky, na prvním i na druhém stupni, smekám před jejich laskavostí, spravedlností, pochopením.. Když se učil na maturu, řekl mi, že musí odjíždět z domu autem se učit někam mimo byt, protože to má spojený se stresem z učení ze základky. Ono se řekne, neřešte známky..já už věděla, že půjde na učební obor, po kterém toužil od dětství, ale ani tam se se zástupem čtyřek nedostane! A jak myslíte, že se dívají ostatní spolužáci na někoho, kdo u tabule selhává, z písemek sbírá velká čísla..?? Kdybych vrátila zpátky ty roky, určitě bych byla pro alternativu.. Myslím, že i tam je individuální, jak se děti potom "uchytí" na SŠ..každé dítko je originální. Cvičím dětskou jogu a tam to vnímám naplno. V Praze jsem absolvovala semináře pod Českou asociací dětské jógy. Její zakladatelky připravily program na zavedení jógy do škol..objely asi 300 škol. A zájem? Nula.. Když si vzpomenu za sebe na stresy z tělocviku, povinný šplh, běh.. A to je stále. Ale děti se nepředkloní k zemi, neumějí dýchat, a ani se rovně posadit.. Tak to ode mě. Krásný večer všem. Irča

    OdpovědětVymazat
  22. Děkuji za nádherný článek. Naprosto souhlasím. Ani my nemáme v úmyslu dávat svoje milované děti do tradičních škol. Ještě teď mám husí kůži z těch vystresovaných hodin češtiny a angličtiny....znechutili mi touhu učit se jazyky ikdyž mám pro ně dar. Chorvatsky jsem se naučila plynule mluvit jen z velké lásky mojemu muži a jeho rodině...prostě tam jen být a touha jim rozumět mi pomohla se jazyk naučit....tradiční školství zabíjí bezbrané duše našich dětí. Eva

    OdpovědětVymazat
  23. Ano jste citlivka.... Jedna Vaše špatná zkušenost z dětství Vám znemožňuje objektivně nahlédnout na celý problém. Problém je především ve výchově. Pokud jsou děti vedeny k poznání a rodiče se je snaží k poznání motivovat, budou i ve škole se zájmem poslouchat. Rodiče si neustále stěžují na školství, ale nejsou schopni se zamyslet nad sebou. Dnešní benevolence rodičů vede k tomu, že jsou děti drzé na učitele, nedej bože, že jim pak učitel napíše poznámku. To si pak stěžují na učitele i samotní rodiče a pomluví ho i doma. Takový učitelé pak nemají žádný respekt a autoritu před dětmi, kteří se jim vysmívají a nikdo ho neposlouchá... Známkování, nebo jiné hodnocení tu bylo, je a bude... Vás také v práci finančně hodnotí. Děti se také pro život potřebují naučit, že někdy jsou hold povinnosti i to co je nebaví, a že pokud to udělají správně, jak mají, budou za to náležitě ohodnoceny... Nesnažím se tvrdit, že všichni rodiče jsou špatní... A už vůbec ne, že všichni učitelé jsou dobří. Nicméně je to opravdu nevděčné povolání... platy nemají nejvyšší a věčně si na ně někdo stěžuje... Ono je vždy jednodušší ukázat prstem na ostatní, než si přiznat vlastní chybu.
    Moje zkušenost je hold jiná... Asi jsem měl výborné učitele a především skvělé rodiče, kteří ve mě vzbuzovali touhu po poznání. Proto nevidím jediný důvod, proč bych své děti nemohl dát do normální školy...

    OdpovědětVymazat
  24. Milá Báro. Jsem také odchovancem "normální školy" a nemám pocit, že by to měl být důvod, proč bych svoji milovanou dceru měla chránit před tímto systémem. Nebyla jsem ani premiantka třídy ani ničím vyjímečná, aby se mi zdála škola nějak lehčí, než vám. Naopak patřím ještě ke generaci, kdy i nutnost brýlí byla, díky jejich vyjímečnému kostěnému vzhledu, důvodem k posměchu a odsunutí z kolektivu. A ni tak mi to neubralo na motivaci se v kolektivu uchytit a prosadit.
    Učitel hudební výchovy nás tloukl smyčcem a učitelka matematiky po nás házela svazkem klíčů a při pracovní výchově jsme dostávali pravítkem přes prsty, když jsme špětně drřeli šroubovák. Ale vždy jsme věděli, za co trest byl a dnes na to vzpomínáme na každém srazu s úsměvem. Ani na chvilku jsem nezaváhala, kam mám dát svoji dceru, kterou jsem od malička vedla k samostatnosti a cílevědomosti. Nebylo to vždy růžové, ale všechno je o lidech. Na prvním stupni jsem chodila na všechny třídní schůzky a hodně jsme komunikovali s učiteli - velice to pomohlo oběma stranám. Na druhém stupni se dokonce našla paní učitelka, která sklouzla až k šikaně, ale díky komunikaci jsme to překonaly a dcera za touto paní učitelkou chodí do školy na návštěvy. Dokonce studuje "Pajdák" se stejným zaměřením, jako tato paní učitelka. Chci tím říct, že jsme to stále my, rodiče, kteří musí dětem vysvětlit, že doma je to sice prima a bezpečné, ale pro život člověk musí chodit ven...a tam to není jen o pohádce, kde vítězí jen dobro a láska.
    Já sama nejsem učitelka, ale pracuji s dětmi jako mimoškolní činnost... Umíte si představit, že pořádáte letní tábor o počtu 100 lidí a nebudete pořadovat řád? A soutěživost? A práci v kolektivu? Budeme měnit pravidla her jen proto, že dětem se zrovna nechce běhat a přemýšlet najednou? Je to stejné, jako ty matematické soutěže, jen je to venku...rychlejší a bystřejší vyhrává. Nejsou dobří všichni ve všem, jindy vyniknou ti druzí, všichni to víme ...a proto to všichni děláme...
    Stavět celý systém do stínu jen proto, že jste se jako dítě cítila ublížená se mi nezdá dobré. Nevidím to jako chybu vaší učitelky, ale spíš rodičů, že nezkusili nějak zasáhnout.
    V takových případech děti ocení naši rodičovskou náklonnost a lásku, že za ně bojujeme tam, kde by ony samy chtěly něco změnit a ještě na to nemají, ale uvidí, že to jde s naší pomocí...ale nedokážou ocenit, co pro ně děláme a co pro ně chceme, když je budeme opečovávat v bublině, kde je všechno duhové, a když nad nimi praskne (každá bublina jednou praskne), tak svět kolem zešedne.

    OdpovědětVymazat
  25. Jsem velký kritik našeho dnešního školství, ale: Soutěžení v matematice mě vždy bavilo. Proč stres? Mně to od 1. třídy velmi bavilo, i když jsem nevyhrála. Stres ze známek z toho děláte především VY rodiče. Moje dcera ví, že nemusí mít samé jedničky, že hlavní je snaha a to, aby se věnovala alespoň něčemu, aby něco v životě uměla. Unschooling mi přijde jako naprostá zrůdnost, styděla bych se, kdyby například moje dítě teprve ve 13 letech začínalo číst třeba díky SMSkám - toto je běžná realita unschoolingu. Tyto děti také dle mých zkušeností absolutně nemají všeobecný přehled. Zajímá je určitá věc, tuto jsou schopny se dobře naučit, ale jako dospělý (v USA mohou provozovat unschooling až do vysoké) se pak mnohdy nedokáží ani bavit ve společnosti o běžných věcech, protože netuší ani naprosté základy o dějinách své země, počítat se naučili na úroveň 2. třídy.....studují svůj obor, který je tak zajímal (třeba cizí jazyk) a nic dalšího téměř neumí. Toto je skutečný a plně využívaný unschooling. A to přeci zodpovědný milující rodič pro své dítě nemůže chtít. Strašně moc se tím takto nevzdělanému člověku zmenšuje svět a možnosti.

    OdpovědětVymazat
  26. Vážené maminky, rodičové. Je mi 51 let mé 3 dětí prošly vesnickou nevalnou školou a všechny skončily na VŠ. Většina si tady stěžujete na školský systém a na naše základní školy. Zeptám se Vás, co jste udělali proto aby se věc zlepšila? Jste ve školské radě za rodiče? Zkusili jste někdy, postavit se před třídu a naučit je něco? Vžili jste se do pozice učitelky? Jak jste pomohli učitelce? Jak jste učitelku upozornili na individuální potřeby Vašeho dítěte? Zašli jste si s učitelkou na kafe aby jste to probrali? Nebo jste ji jen seřvali na rodičovské schůzce?
    Mohu Vám prozradit malé tajemství. Vaše dítě můžete namotivovat k učení (a k celému životu) jen Vy a nikdo jiný. Máte na to asi tak 6-8 let. Od 2 do 10 let jeho věku. Pak už se Vám vymkne z ruky a bude si dělat jen to co jste do něj dostali za tuto velice krátkou dobu.
    Přejí Vám hodně šťastných chvil s Vašimi dětmi.

    OdpovědětVymazat
  27. Milá Báro,

    1. Nejste v tom sama :) Podobně smýšlejících je naštěstí už vcelku dost. Je to tím, že děti samy si nás k tomuto myšlení tak nějak navádějí. ADH, ADHD, Syndrom citlivého dítěte ;) to jsou spíše „diagnózy” nepochopení a úhlu pohledu na věc.

    2. Je zvláštní, že se tak málo lidí nebojí pod své názory podepsat. Vy jste našla tu odvahu, otevřela se všem, napsala co si myslíte a nosíte uvnitř sebe. Ti kteří kritizují většinou nemají tu sílu za svým názorem stát s plnou zodpovědností, proto vystupují anonymně. Ale to je dle mého jen důsledek našeho standardního vzdělávacího systému.

    3. Altrenativní školy existují (základní i střední) – jsou dokonce státní, jen se o nich ještě neví tak moc, anebo jsou rodiče příliš pohodlní než aby své děti někam „celou základku” vozili. Denně slýchám odpovědi typu… mě by se ten Waldorf taky moc líbil, ale nemám čas vozit, je to moc daleko. Je to jen a jen o vlastním přesvědčení a prioritách. V Anglii např. (tam jsou Waldorfdké školy soukromé, tedy placené), to je tak, že pokud rodiče opravdu chtějí, aby se dítě vzdělávalo „jinak”, jsou ochotní jezdit raději třeba 15 let starým autem něž aby je dali školy státní.

    Kritici, ruku na srdce – když ona ta normální základka je přece jen za rohem ;)

    OdpovědětVymazat
  28. A kam jsi chodila ty? Připadá ti, že tě škola nic neanučila? Už jenom tvůj článek vypovídá o tom, že jsi si ze školy odnesla maximum. Tak proč řešit pičoviny? Všichni jste přecitlivělí, podívejte se na soudobou generaci dětí...Podle mě by jim právěže "old school" prospěl ze všeho nejvíc. Děcka jsou rozmazlené, každý by jim nejradši donesl modré z nebe, ale oni tě za rohem pošlou do piče a zapálí so cigaretu. Já osobně jsem dostával výprask celkem často, a moc dobře si pamatuju za co. A poučil jsem se z toho. Z čeho se asi ponaučí děti s dnešním přístupem na věc? Z tohoto článku asi ne. Omlouvám se za sprosté slova, to jediné mě školství a rodiče nedovedli odnaučit. Někdy jsou ale velmi potřeba. A kdo si to bere osboně asi nepochopil co tím chci říct... Silevstr

    OdpovědětVymazat
  29. Jiná doba, jiné děti, asi by měla být jiná škola... jenže jak říkáte, nevíte co s tím.. tak hledejte, připravujte... Bude to potřeba... A rozhodně to nebude jednoduché.... Já jsem pro pokrok, ale také pro určitý řád... Mohl by v tom zavládnout velký chaos.. Budu držet palce, aby se "společnost" hnula správným směrem a to ve všech směrech, nejen ve školství.. Ivana Čermáková

    OdpovědětVymazat
  30. Hezký poslední prázdninový den :) Nečetla jsem všechny komentáře a jen ve stručnosti chci napsat zkušenost mámy, která v roce 1997 měla velmi podobné názory jako Vy s tím rozdílem, že na učení doma jsme se nikdy necítila. Hledala jsem tedy alternativu, a tou se stala waldorfská škola. Nakonec do ní šel před 5 lety i můj nejmladší syn. Přesto mohu dnes už z vlastní zkušenosti říct, že dětem opravdu neprospívá učit se jen to, co je baví a vyrůstat jen v pohodičce. Ano, mají hezké dětství, ale pokud nejsou přirozeně ambiciózní, mají velký problém vstoupit do dospělosti, převzít zodpovědnost a dělat i to, co je nebaví.
    Dnes se tedy učím být přísnější mámou, i když mi to není moc vlastní. Monika

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)