Jednou z mála negativních
věcí, které sebou nese raně mateřská role, je fakt, že nemá-li matka dostatek
ochotných hlídačů (jejichž počet se snižuje úměrně se zvyšováním počtu
potomků), snadno se stane, že kulturně zakrní. A když nezakrní úplně, mohou se
dostavit přinejmenším silné abstinenční příznaky.
Já jsem se ovšem po čase opět dočkala
a jednu kulturní dávku si dopřála. Sice dětskou porci, ale radost z toho,
že sedím v hledišti a nasávám atmosféru, mi to neumenšilo.
V sestavě Amálka, Matýsek a
já, jsme včera vyrazili na dětské představení hostujícího Divadla Tramtarie. A
ukázalo se, že Pohádky z mléčné dráhy jsou přesně to pravé pro našeho
vesmírofilního Matýska.
Jakmile pohádka doslova
odstartovala a na pódiu se objevila raketa a poněkud popletený kosmonaut Milan,
byl Matýsek lapen. A když se pak Milanovi podařilo najít neznámé bytosti a na
scénu tak přibyli i dva milí zelení Marťánci, roztála i Amálka.
Pohádka byla vážně vtipná, tak
trochu ekologická a svým způsobem moudrá. Marťánci měli totiž naprostou pravdu.
Když si mi lidi odmítáme jako dospělý hrát, nevážíme si stromů a neumíme
vyprávět pohádky, nejsme my to ale hloupoučká planetka?
Děti s napětím sledovaly
Milanovo dobrodružství až do příletu záchranného modulu. A následně vydržely
celý večer sedět nad svou oblíbenou vesmírnou „encyklopedií“. V pyžamech (Maty
s tatínkovou přilbou na motorku na hlavě) si ještě před spaním zaletěly na
Měsíc a zasvěceně diskutovaly o Gagarinovi. A dnešní dopoledne trávíme stavbou
raket z lega a vytvářením řídících panelů.
Příští pohádkou, na níž se
chystáme, je Matylda zasahuje aneb povídačky naší kačky. Jsem zvědavá, na co si
budeme hrát pak :-)
To je úžasné, až se mi zastesklo, jak jsme si se sestrou hrávaly. Budeme muset dát aspoň člobrdo, až se zase uvidíme :-) Díky, Báro, že tak hezky píšeš.
OdpovědětVymazatDěkuji, Báro, za tip. Ještě se chci zeptat, co je to za panenku, kterou drží Amálka v ruce? Katka
OdpovědětVymazat