Jak jsme si hráli na gurmány

V pátek jsem měla narozeniny a muž rozhodl, že u této příležitosti trochu otužíme nervové soustavy a vyrazíme na oběd do restaurace. Tam se sice stravujeme poměrně často, nikoli však v „nóbl“ podnicích s látkovými ubrousky a pokrmy zabírajícími svými popisy tři až čtyři řádky jídelního lístku. 

Nicméně muž prohlásil, že do třetí cenové nás může vzít kdykoli jindy a tak jsme vyrazili. V plné sestavě.

K mé velké úlevě bylo v restauraci víceméně prázdno. Strategicky jsme se zašili do rohu s výhledem na atrium i s jezírkem a dali si s dětmi opáčko pravidel slušného restauračního chování.

Muž ke značnému údivu servilního číšníka odmítl polední menu a vyžádal si stálý jídelní lístek zaručující údajně přímo gurmánský orgasmus. Ne však pro děti. Ukázalo se, že těm bude muset stačit polévka, neboť ostatní pokrmy z velké části obsahují složky našemu potomstvu nevonící.

Po objednání jsme vypustily děti do atria, za palmou tam přebalili našeho benjamínka a nastala nám chvilka manželského klidu. 

Vilík usnul, Mates s Amálkou sledovali ryby a my s mužem jsme se na okamžik zasnili, jaká že to i s dětmi může být pohoda.

Vzápětí byly děti přivedeny ostrahou, že prý se nemohou samostatně pohybovat kolem jezírka neb hrozí nebezpečí utonutí a zaměstnance kanceláří, z kterých je na jezírko vidět, to znervózňuje. Pak přišel číšník s předkrmem jako pozorností podniku, přičemž děti se začaly tvářit znechuceně už při slovech „uzený losos“ a „hráškový výhonek“ je dorazil úplně.

Hladová Amálka začala natahovat, že tohle není její polívka, kterou si objednala. Mates se s tím moc nepáral, jednoduše shrnul lososa a zeleninu i s hráškovým výhonkem na talířek a slupnul suchý minitoustík. A my s mužem se snažili zachovat dekorum a způsobně si předloženou delikatesu vychutnat.

Když pak donesli jídlo (mně mořského ďasa v šafránové emulzi, pyré z pečených rajčat, sépiové raviolli plněné ricottou a listovým špenátem a pěnu z Iberijské šunky), převrhnul Mates pití, Vilík se probudil a Amálka s nespokojeným výrazem poznamenala, že má v polévce jen dva knedlíčky a že to je málo.

V průběhu jídla, kdy jsme místo prožívání kulinárního orgasmu krotili dětskou zvědavost, hlučnost i znuděnost, jsme si slíbili, že dokud nebude potomstvo plnoleté, do podobného podniku už s nimi nevlezeme.

Ve výsledku to však byl vcelku povedený narozeninový zážitek. Trochu jako groteska, kde člověk k vlastní nelibosti hraje hlavní roli :-)