Promoce

Sotva jsme dorazili z vyhřátého a slunečného ostrova Korfu, už na nás dýchla slavnostní atmosféra mé promoce. A taky vlhký český podzim. Nejraději bychom sice zůstali zalezlí doma, kochali se fotkami moře a pláží a obklopeni hromadou kapesníčků dospávali včerejší pozdně ranní přílet domů. 

Ale promoce je promoce. A tak jsme se nastrojili a vyrazili na akademickou půdu.

Přiznám se, zcela dětinsky se mi chtělo smát, když jsme si jako stádečko tupohlavců nacvičovali, kterak budeme pěkně v řadě přicházet a slibovat na hůl ctěného pedela. Což je mimochodem opravdu kouzelné slovo.

Ale když pak přišlo na věc, za zády nám seděly rodiny, před námi výkvět akademické obce a sálem se nesly proslovy o velikosti a výjimečnosti této chvíle, smích mě chvílemi opouštěl a dostavovala se mírná nostalgie a taky hrdost.

Dokázala jsem to.

Sama sobě i svému okolí jsem dokázala, že mít děti brzy neznamená, že se školou je konec. A když pak přišlo příjemné překvapení v podobě červeného diplomu, který jsem tak úplně nečekala, málem jsem zamačkávala slzu.

Nakonec jsem moc ráda, že jsem šla. Bylo to moje malé milé vítězství nad sebou samou i některými předsudky okolí.

A když jsem pak dostala od dětí, muže a dalších rodinných příslušníků kytky a pusu, byla jsem ta nejšťastnější promovaná manželka a matka.

Ale nebyla to jen moje zásluha. Proto bych ráda poděkovala zejména mému muži a celé rodině za trpělivost a pomoc ve chvílích učebního šílenství. 

Bez vás bych to nezvládla. Děkuju!

Provizorní ilustrační foto :-)