úterý 24. září 2013

Odplenkováno

Ryze mateřské, poněkud neatraktivní a pro mnohé zcela nevábné téma. Ale co, každý z nás si tím prošel. A jestli naše domácí odplenkovací story někoho uklidní nebo pobaví, tím líp...

Když byl Matýsek nemluvnětem, nočníkové historky jsem poslouchala ze všech stran. Spousta lidí přišla s doporučením, kdy začít dítě, sotva držící hlavu bez opory, posazovat na nočník.

Doporučení jsem vesele ignorovala, neb mi přišlo praštěné cpát na nočník mimino čůrající dle mého odhadu zhruba každých pět minut a vypadající, že ač má pod kontrolou jistě hodně věcí, tělesné vyměšovací funkce mezi ně rozhodně nepatří.

Když se Matymu přehoupl rok, nátlak zesílil a otázka „už ho posazuješ na nočník?“ se nepatrně proměnila v manipulativnější verzi, „doufám, že už ho posazuješ na nočník?!“

Tak jo, podlehla jsem. Zakoupila zelený nočník s kačenou a jala se synka trénovat. Po pár týdnech marné snahy jsem to vzdala. Přišlo mi, že Matýskovi je to stejně jedno, výsledek se nedostavil a po takových sedánkách jsme byli nakonec zpruzení a frustrovaní oba dva.

Dala jsem na svou intuici líného rodiče a nechala to plavat. 

Poznámky okolí jsem opět ignorovala a rázně jsem zakračovala jen v případě, že dotyčný měl tendence obracet se přímo na Matýska. A s výrazem více či méně předstíraného pohoršení a zděšení ho častoval výrazy jako „hanba“ a „ostuda“.

Léto pomalu končilo, Matýskovi byl skoro rok a tři čtvrtě a termín Amálčina příchodu na svět se blížil. Právě v té době přišel památný den. 

Matýsek nahlásil, že chce čůrat. S neskrývaným nadšením jsem mu zaasistovala a s výrazem pyšného rodiče sledovala, kterak si od té chvíle říká pokaždé.
Od toho dne byl Matýsek odplenkován.

V případě Amálky jsem již byla moudřejší, pohodlnější a odhodlanější dát na svou mateřskou intuici. Žádné trénování se tedy nekonalo. Amálka znala to, co odkoukala od bráchy a rodičů a vyzbrojena těmito poznatky vstoupila do letošního léta.

Nebudu tvrdit, že to přišlo ze dne na den jako u Matýska. Amálčino odplenkování probíhalo poněkud zdlouhavěji. Obzvláště únavná pak byla fáze, kdy Amálka nabyla dojmu, že čůrání se hlásí pouze je-li nahatá a v případě, že má na sobě kalhoty, je to zcela zbytečné, neboť tato vrstva oděvu je zajisté určena k zachycení moči.

Ale taková skvělá dovolená dělá divy a tak i naši nerozhodnou slečnu postrčila správným směrem. 

Hrdě tedy mohu prohlásit, že u nás doma přes den plenkám (prozatím) odzvonilo a nastalo nám adrenalinové období hledání toalet, trávníků či kanálů na těch nejméně vhodných místech.

Nicméně jsem ráda, že obě děti si ke svému odplenkování došly vlastním tempem až když na to byly připravené. (Vřele doporučuji.) I když to znamená, že jsem ochuzena o vyprávění historek o tom, kterak jsem děti přilepila k nočníku vteřiňákem a odlepit se mohly až když začaly čůrat na povel.

Potkáte-li nás však někde v centru, kterak naprosto nereprezentativně dřepíme nad kanálem, odvraťte prosím zrak nebo buďte jen shovívaví. Děkuji.


8 komentářů:

  1. ahoj Báro, tak to gratuluji, že jste to zvládli! U nás je to teď aktuální téma, čurání máme vyřešeno, ale to druhé zatím překonat nejde. Ale přestala jsem to řešit a čekám taky na to, až si na to malý příjde sám. Resp. my jsme to s manželem řešili moc, až jsme to asi přehnali a malý začal mít problémy s řečí. Takže jsme se vrátili zpět do starých kolejí a řeč se brzy taky spravila. Za to by to opravdu nestálo. Každé dítě je tak jiné, že na to holt univerzální recept není.

    OdpovědětSmazat
  2. Jen nenásilné cesty nesou své ovoce. Gratuluji k odplenkování, Amálka je šikulka.

    OdpovědětSmazat
  3. To jsou naprosto mé názory, dceru jsem též do ničeho nenutila, i když jsem to samozřejmě zkoušela, ale byly jsme na nervy obě a nakonec to přišlo tak nějak samo. Přes den začala říkat ččč a v noci se prostě jednoho rána začala budit suchá, tak jsme vyměnili prostěradlo za prostěradlo s igelitem, protože nočních nehod bylo samozřejmě hodně, ale ty byly i třeba ve čtyřech letech a myslím si, že do školy žádné dítě s plínou nechodí a nakonec se to naučí všichni a je jedno jestli v roce nebo ve třech letech. :-))

    OdpovědětSmazat
  4. Jo, jo, kdysi jsem někde na netu prohlásila, že to nehrotím a ostatní maminky se do mě pustily :-)) Netrénovaly jsme, prostě jsme to jen zkoušely. Nočník měla, věděla co se s ním dělá, ptala jsem se jí, nabízela, na zahrádce jsme kropily kytičky... 17.11. to nakonec pochopila a od té doby si nepamatuju na nějaké nehody. Pořád jsem nosila náhradní oblečení, myslím, že moc potřeba nebylo. Žádné vyčítání, žádné hanba, žádné rozčilování se nad nočníkem. Paradoxně mi pak hodně dlouho chodila čůrat na nočník, i v době, kdy už většina dětí jejího věku běžně trůnila na záchodě. Co nejdřív odmítala, tak si nakonec zamilovala :-))

    OdpovědětSmazat
  5. no vidíte. a já sem s dětma dělala BKM, dávala sem je na nočníček od narození a taky to bylo kdekomu divné:-) pak se v tom vyznejte.

    OdpovědětSmazat
  6. Báro,
    já to také u svých dětí nikdy nehrotila :-)
    Zkoušeli jsme to také několikrát, ale až když nastal ten správný čas / u každého dítěte je to jiné/ , tak se to povedlo.
    Já jsem toho názoru, že každá věc má svůj čas!
    A naštěstí už je snad pryč doba, kdy se vychovávalo podle příruček!

    OdpovědětSmazat
  7. Nikdy bych nevěřila, jaké dokážou být děti odlišné povahy. Vojta je vzorňák a chce udělat rodičům radost. Majda teda taky, ale hlavně je hrozný flegmouš, plíny na noc se konečně zbavila až ve čtyřech letech, předtím se jí zkrátka nechtělo.
    Čůrání na travičku zdar!

    OdpovědětSmazat
  8. Báro, ten tlak okolí, to je peklo! Já jsem na to už byla alergická, ale zdárně jsem to ignorovala jsem to až do chvíle, než začalo období připomínek přímo pro Kryštofa(přesně jak popisuješ). Nechávala jsem ho být, asi jsem podvědomě tušila, že to přijde a ono přišlo. O historky, jak "jsme udělali první bobek do nočníku už v půl roce" se tím pádem podělit také nemůžu. Ale pogratulovat Ti, rozhodně ano. Mám takový pocit, že mě to ještě minimálně jednou v budoucnosti čeká, takže i trochu závidím, že to má dvakrát za sebou:-))

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)