Odplenkováno

Ryze mateřské, poněkud neatraktivní a pro mnohé zcela nevábné téma. Ale co, každý z nás si tím prošel. A jestli naše domácí odplenkovací story někoho uklidní nebo pobaví, tím líp...

Když byl Matýsek nemluvnětem, nočníkové historky jsem poslouchala ze všech stran. Spousta lidí přišla s doporučením, kdy začít dítě, sotva držící hlavu bez opory, posazovat na nočník.

Doporučení jsem vesele ignorovala, neb mi přišlo praštěné cpát na nočník mimino čůrající dle mého odhadu zhruba každých pět minut a vypadající, že ač má pod kontrolou jistě hodně věcí, tělesné vyměšovací funkce mezi ně rozhodně nepatří.

Když se Matymu přehoupl rok, nátlak zesílil a otázka „už ho posazuješ na nočník?“ se nepatrně proměnila v manipulativnější verzi, „doufám, že už ho posazuješ na nočník?!“

Tak jo, podlehla jsem. Zakoupila zelený nočník s kačenou a jala se synka trénovat. Po pár týdnech marné snahy jsem to vzdala. Přišlo mi, že Matýskovi je to stejně jedno, výsledek se nedostavil a po takových sedánkách jsme byli nakonec zpruzení a frustrovaní oba dva.

Dala jsem na svou intuici líného rodiče a nechala to plavat. 

Poznámky okolí jsem opět ignorovala a rázně jsem zakračovala jen v případě, že dotyčný měl tendence obracet se přímo na Matýska. A s výrazem více či méně předstíraného pohoršení a zděšení ho častoval výrazy jako „hanba“ a „ostuda“.

Léto pomalu končilo, Matýskovi byl skoro rok a tři čtvrtě a termín Amálčina příchodu na svět se blížil. Právě v té době přišel památný den. 

Matýsek nahlásil, že chce čůrat. S neskrývaným nadšením jsem mu zaasistovala a s výrazem pyšného rodiče sledovala, kterak si od té chvíle říká pokaždé.

Od toho dne byl Matýsek odplenkován.

V případě Amálky jsem již byla moudřejší, pohodlnější a odhodlanější dát na svou mateřskou intuici. Žádné trénování se tedy nekonalo. Amálka znala to, co odkoukala od bráchy a rodičů a vyzbrojena těmito poznatky vstoupila do letošního léta.

Nebudu tvrdit, že to přišlo ze dne na den jako u Matýska. Amálčino odplenkování probíhalo poněkud zdlouhavěji. Obzvláště únavná pak byla fáze, kdy Amálka nabyla dojmu, že čůrání se hlásí pouze je-li nahatá a v případě, že má na sobě kalhoty, je to zcela zbytečné, neboť tato vrstva oděvu je zajisté určena k zachycení moči.

Ale taková skvělá dovolená dělá divy a tak i naši nerozhodnou slečnu postrčila správným směrem. 

Hrdě tedy mohu prohlásit, že u nás doma přes den plenkám (prozatím) odzvonilo a nastalo nám adrenalinové období hledání toalet, trávníků či kanálů na těch nejméně vhodných místech.

Nicméně jsem ráda, že obě děti si ke svému odplenkování došly vlastním tempem až když na to byly připravené. (Vřele doporučuji.) I když to znamená, že jsem ochuzena o vyprávění historek o tom, kterak jsem děti přilepila k nočníku vteřiňákem a odlepit se mohly až když začaly čůrat na povel.

Potkáte-li nás však někde v centru, kterak naprosto nereprezentativně dřepíme nad kanálem, odvraťte prosím zrak nebo buďte jen shovívaví. Děkuji.