sobota 31. srpna 2013

Školkové dilema

Matýskovi budou čtyři. Na Silvestra. Všichni počítají s tím, že nastoupí do školky. Je to přece normální, prospěje mu to. Potřebuje děti. Potřebuje kolektiv. Bude se doma nudit. Děti se zkrátka v tomhle věku do školky dávají. 

Jenže Matýsek do školky nechce. A v pondělí tam ani nenastoupí.

Jsem tak trochu za matku kverulantku a potížistku. Pořád odpovídám na dotazy položené se zdviženým obočím.

„A proč ho tam nedáš?“

Nedám, no. Sám se rozhodl. A mně to nevadí. Jediné, co mi vadí je, že naše rozhodnutí musím stále vysvětlovat a dokonce obhajovat. Já se taky nikoho neptám, proč své děti do školky dává, protože věřím, že dotyčný to dělá zkrátka proto, že chce a cítí to jako správné rozhodnutí nebo musí a nikdy by mě nenapadlo takové rozhodnutí zpochybňovat.

Jsem doma na rodičovské dovolené, nepotřebuju nutně zajišťovat hlídání a mám za to, že kolektivní výchovy si užije dost i v pozdějším věku. S Amálkou si konečně vyhrají a nedají bez sebe ani ránu. Zkrátka mi školka zatím nepřipadá jako něco, bez čeho bychom se neobešli.

A hlavně...

Kdybych měla pocit, že to zvládnu, klidně bych doma děti později i učila. Nelíbí se mi systém, v jakém všichni vyrůstáme a z něhož mnohdy v pokročilejším věku hledáme složité cesty ven. Chodíme na semináře, workshopy a kurzy, v nichž se snažíme znovu nalézt sami sebe.

A přitom na svět přicházíme s obrovským potenciálem, citlivostí a vnímavostí. To všechno ale zpravidla u dětí co nejdřív pohřbíme pod nánosem společenských pravidel, konvencí a vzorců chování i myšlení. Je to jednodušší než ponechat dětem svobodu a jasné vidění světa. 

Ani já to nedokážu. Ne tak, jak bych si přála. Pořád opakuju staré rodičovské zvyky a stereotypy. Ale snažím se a hledám cesty, jak dětem být dobrým průvodcem, ne dozorcem a vychovatelem.

Možná jsem za exota, ale řídím se vlastní intuicí a pocitem, že dělám dobrou věc. A když nemusím, institucím zatím děti nepředám, ale raději spolu s nimi budu ještě chvíli objevovat svět a sama se od nich učit.

Protože děti jsou naši největší učitelé. Jen na to často zapomínáme.




28 komentářů:

  1. Určitě to děláš správně, každá máma by se měla řídit tím, jak se cítí:) Sama znáš své děti nejlépe a tak víš, co jim rpospěje a co ne.
    Také se mi nelíbí, jak u nás funguje školství, ale pomalu se to lepší. Dcerku jsem ale do školičky dala a dokonce mnohem dřív, chodí tam na jedno dopoledne v týdnu zhruba od jejích dvou let a moc se jí tam líbí. Jednou za čas ráno sice protestuje, ale jak tam přijdeme, naprosto jí nezajímám:) Naučila se tam spoustu zajímavých věcí a má kolem sebe děti, což u nás doma nemá. S malými dětmi se moc nevídáme, takže si může hrát tak akorát se mnou a to není ono (nejsem ta úžasná hrací máma). Školičku jsem vybrala soukromou, paní, co má na starosti ty nejmenší je úžasná (jednou bych chtěla mít její klid a autoritu:)))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taková školička je super a klidně bych tam děti dávala. Jenže u nás na vesnici je jen velká školka, kde je pohromadě 45 dětí a je to prostě masakr, ty učitelky na ně nemají tolik času, i kdyby chtěly a mám pocit, že pak se to projevuje i na jejich trpělivosti a jednání s dětmi. Což v podstatě chápu, je něco jiného hýčkat si pár dětí nebo hlídat, aby se jich čtyřicet nepobilo...
      Tak uvidíme, k čemu časem dospějeme :-)

      Smazat
    2. Jojo, hromada dětí na jednu učitelku mě také děsí, v téhle školičce je u pidižvíků maximum 5 dětí.
      Akorát ta školička také není úplně po ruce, mám to asi 20-25 minut autem, ale vzhledem k tomu, že už se snad :) v zimě přestěhujeme, tak mě to vození čeká tak jako tak, tak to neřeším.

      Smazat
  2. Ťažko povedať, čo je lepšie, asi naozaj nech sa drobec sám rozhodne, ak vie. A jasné ako to ty cítiš, najlepšie vieš. Ja som bola v škôlke len rok, lebo mamina bola s bratom na materskej a myslím, že sa to na mne nijako neprejavilo. Aj keď som si vtedy myslela, škoda, že nie dlhšie, škôlka je riadne cool. Ale možno bola cool práve preto, že som tam bola len chvíľku :) A byť doma so ségrou mu a ich súrodeneckému vzťahu prospeje určite tiež.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já taky šla do školky až v pěti a nepřijde mi, že by mě to poznamenalo :-)
      JJ a sourozenci pak můžou jít příští rok společně, když budou chtít :-)

      Smazat
    2. Já jsem šla v pěti letech a vydržela jsem to jen měsíc. A myslím si, že i ta krátká doba mě stihla poznamenat. Takže moje děti klasickou školku pravděpodobně nezažijou. Kdo ví jak to bude se školou.
      Jsem za svobodné rozhodnutí rodičů dopřát svým dětem to, co považují za nejlepší. ;-)

      Smazat
  3. Jestli syn do školky nechce a nemusíš ho tam dávat, ať je klidně doma. Nevím, proč se o to zajímá okolí. Je to rozhodnutí rodičů:-). Třeba na to přijde a za rok půjde sám a rád. Nejhorší je, když není jiné řešení a děti do školky musí. Ahoj Zuzana a hezký víkend.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Třeba :-) Rok je dlouhá doba...
      I tobě krásný víkend :-)

      Smazat
  4. Já děti do školky dát musela a byly pořád nemocné (do té doby ne). Takže z mého úhlu pohledu je fajn, že tam Matýska nemusíš a nedáš.

    OdpovědětSmazat
  5. Skoro mě "pobavilo", jak opačné problémy řešíme :) Já jsem naopak za exota, že syna (3 roky a 5 měsíců) do školky od pondělka dám, i když jsem doma na RD se 7 měsíční dcerkou. Přes všechny argumenty všech okolo, že bude nemocný, naučí se mluvit sprostě atd. jsem názoru, že náš syn potřebuje kolektiv a školka mu bude ku prospěchu už proto, že obě naše děti jsou opravdu hoooodně živé a já kvůli dcerce a starosti o dům a zahradu zkrátka nemám tolik času, kolik bych chtěla a syn potřeboval, na to s ním tvořit, malovat atd., což ho ohromně baví. Tohle si od té školky trochu slibuju, že zase bude mít jinou činnost než doma. A tak u nás zvítězil kompromis - bude chodit 3 dny v týdnu. A já doufám, že získám trochu času navíc a nebudu pak tolik vystresovaná a uhnaná matka, která naopak je na děti nepříjemná, ač nechce. A tak jsem na to zvědavá, čí argumenty nakonec zvítězí :))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Fajn je, že si můžeme obě vybrat :-)
      Matýsek je právě takový samotář a kliďas, takže my i když chodíme do školky na zahradu, protože ji máme před domem a učitelky nás tam pozvaly, Matýsek sedí sám na písku a s dětmi se nemá zájem družit...
      Holt, každé dítě je jiné. A každá máma taky :-)

      Smazat
  6. Ahoj, Báro! Jsi perfektní máma, která respektuje své děti, i když jsou to ještě malé osoby, zato velké osobnosti.
    Řekla bych, že lidi prostě řeší ty druhé, takže v určitém věku se ptají, jestli už máš přítele, pak kdy se budete brát, potom následuje logický dotaz kdy budou děti, po prvním porodu - kdy budete mít druhé... Vrtá jim hlavou, když člověk nezapadá do průměru, a logicky, dotyčnému to vadí, neustálé otázky.
    Takže Ti přeju spoustu pochopení pro ty osoby, kterým to bude potřeba ještě mnohokrát vysvětlit :-)
    Hezkou sobotu! L.

    OdpovědětSmazat
  7. Barunko, jak moc Ti rozumím. Já šla do školky až poslední rok před školou a stačilo. Dcera musela ve třech, kvůli mé práci. Strašně trpěla, tak jsme ji raději vozili do školky o vesnici dál, kde bylo méně dětí a lepší prostředí.
    A celý život mě unavuje všem vysvětlovat, proč se nechovám jako všechny matky, proč se svou dcerou diskutuji, proč s ní vše probírám a dám na její názory.
    No protože ji mám ráda a respektuji ji!
    A tak je to i u Tebe :-)
    Jen tak dál a nenech se unavit ;-)

    OdpovědětSmazat
  8. Přesně tohle jsem řešila se svýma dětma před třema rokama. Okolí mělo obrovský problém rozdýchat to, že syn do školky nepůjde - on nechtěl a já jsem neměla dobrý pocit z toho, že bych ho tam "odložila" když mám mimino. Chodil až teď jako předškolák, jenom na dopoledne a ukrutně se tam nudil... Hanka

    OdpovědětSmazat
  9. Milá Báro, naprosto tomu rozumím. Naše děti šly do školky, když mladší Míše byly 3 roky a chodily tam dohromady asi šest týdnů. Byly hrozně nemocné, takže jsem s nimi pak zůstala doma a nakonec nechodily ani do předškolní třídy a ve škole to zvládly naprosto v pohodě. A že by se doma nudily, to mne nikdy ani nenapadlo. Iva

    OdpovědětSmazat
  10. Já si myslím, že děláte dobře, moje dcera vždycky ve školce brečela, jenže mě nic jiného nezbylo a musela aspon rok před školou chodit do školky, ale pokud jste doma, tak proč malého nutit do něčeho co nechce, když to není nezbytně nutné.

    Mimochodem moje 18letá dcera dnes skuhrá, že nechce do školy, že by si šla až v květnu udělat maturitu :-))

    OdpovědětSmazat
  11. Baru, máš můj velký respekt! Stát si za svým vyžaduje sílu, ale jsem si jistá, že tohohle rozhodnutí nebudeš litovat :-). Ono něco jiného je, pokud bydlíš ve větším městě, kde máš mezi školkami na výběr a můžeš dítě dát někam, kde se mu budou opravdu věnovat, budou respektovat jeho osobnost a rozvíjet jeho potenciál. Ale dát dítě do školy jen proto, že "se to tak dělá" a "už má na to věk", i když doma bude mít mnohem větší možnost seberealizace, to je asi hloupost. Tak se nedej a přeju, ať to krásně všecko společně zvládáte! :-)

    OdpovědětSmazat
  12. Jak Ti rozumím Baruš... já jsem Anku neřešila vůbec (tři jí budou až v lednu, tak mi vůbec nepřišlo na mysl, proč by měla v přeplněný školce zabírat místo někomu, kdo ho potřebuje mnohem víc, když budu doma s druhým) a to už se mě ptají taky. Já, ač z oboru (na 1. stupni se školkama spolupracujem), mám ke kolektivům spíš rezervovanější vztah a jestli tam půjde, budu to prožívat jako bych tam šla tenkrát já. Spíš je to u nás naopak, když se za dětma venku žene a řve:" Děti, děti! Ahooooj! Počkejte!" připadám si, že ji o něco šidím, takže asi do budoucna půjde, ale kdy, nevím. Tak pevný nervy! Každý dítě je jiný a kdo ho nejvíc zná, když ne máma? :-)

    OdpovědětSmazat
  13. Baru, jsi skvělá (nejen) máma, že dáš na pocity své i dětí. Současný školní systém se mi taky nelíbí, jen před nimi své děti asi neuchráním. U nás na vesnici je školka pro 25 dětí a jsou tam namíchané všechny věkové kategorie. Myslím, že jsme nedopadli nejhůř, ale hodně záleží na učitelkách. Nevíš, jak je to s vyučováním doma? Někde jsem četla, že je to pouze pro děti se zdravotními či psychickými problémy. Ale pokud bych se chtěla jen tak rozhodnout, že děti budu vyučovat doma, tak mi to asi nedovolí. Tak ať se vám daří a užívejte si sebe navzájem. Čas strašně letí. Olga

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Na výuku doma stačí středoškolské vzdělání s maturitou, dítko je pak každé pololetí přezkoušeno, nemusí se jednat o děti nemocné, jde o to, o co se rozhodnou rodiče, "prostudujte" nový školský zákon!
      P.

      Smazat
    2. Děkuji za odpověď. O.

      Smazat
  14. Nejkrásnější období, které tak rychle uteče:-( Tak proč si to neužít co nejdéle a nejlépe, obzvláště, když to tak cítíš:-)Jestli to bylo, nebo nebylo správné, ukáže až čas. Ale v dnešní době není nad mateřskou lásku a péči:-)))!

    OdpovědětSmazat
  15. Jak Vás chápu! Já jsem sice v obrácené situaci, protože do práce musím. Ale naši Áju před školkou zachránila moje sestra, která je na rodičáku se svým synem a vzala si pod ochranná křídla i Áju. Jak mně se ulevilo, že nemusí do školky a hned se mi pracuje o malinko líp, když vím, že jí má kdo objímat a dávat lásku. školky určitě nejsou špatné, ale já si své trauma z nástupu do školky před více než 30ti lety pamatuju doteď - jak jsem tam seděla v koutku, objímala svou panenku Barborku a byla nešťastná a jaké bylo moje štěstí, když si pro mě ještě dopoledne došla babička! to byl můj zachránce!
    S dotazy na školku je to stejné jak s dotazy typu: a vy už nekojíte, nebo vy ještě kojíte???

    Hodně síly a zdaru! markéta

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Máte pravdu! Je to jako s dotazy na kojení a další věci... taky jsou matky, které prostě mají své důvody proč ještě kojit / už nekojit v určitém věku a jen ony samy vědí, co je pro ně a jejich děti nejlepší. Nezatracovala bych ani jednu možnost - vždycky je to o vlastnostech a možnostech konkrétního dítěte a té které maminky, ať už se to týká školky, kojení atd.

      Smazat
  16. Děkuji. Bála jsem se, že jen já jsem divná..., že nenutím tříletého syna do školky...ptala jsem se ho několikrát jestli tam chce...říkala mu jak to tam asi vypadá a sám se rozhodl, že nechce tak ho nenutím...jsem doma s osmiměsíční holčičkou, takže proč by nemohl být s námi dál doma...
    ano...je to někdy náročný...dvě děti...celý den s nimi...hlídací babička ani nikdo podobný žádný, ale chci, aby měly dětství hezčí něž já...
    Váš článek je jak bych napsala sama:-)
    Ještě jednou děkuji, že píšete, že se dělíte o svůj čas s námi..."šmíráky"...
    Obdivuji Vás, že tak mladá vše zvládáte.
    Katka

    OdpovědětSmazat
  17. Mám to nastavené přesně jako ty. Jenda nechce do školky, bojí se (a nic mu to nepřináší). PROČ ho tam mám nutit? doma je klidný, veselý, spokojený, do školky chodí se řevem a po návratu s ním není řeč...Držím palce a nenech se zvyklat. Srdce nám radí dobře... Kráásně barevný blog!

    OdpovědětSmazat
  18. Další člověk, který nemusí instituce :-) Chápu to, obzvlášť, pokud sám nechce. U nás to bylo podobné, čekala jsem, až děti samy chtěly. Nejstarší je předškolák a chodí do statní školky až letos, ale většinou jde domů "po o" a já mu tento "luxus" můžu naštěstí dopřát. Na druhou stranu, dcerka měla tři v létě a hrozně se do školky těšila a nechápe, proč tam chodí jen 2x týdně :-)
    A na domácí školu se tedy necítím (i když jsme to hodně zvažovali), ale moc by se mi líbily nějaké malé skupiny. 25 dětí na jednu učitelku je moc...

    OdpovědětSmazat
  19. Báro, v tomto příspěvku mi mluvíte úplně z duše!!! Cítím to naprosto stejně, dokonce se ztotožňuji snad se vším, co tu stojí. Také s mužem plánujeme, že naše dcerka do školky chodit nebude a že se pustíme i do individuálního domácího vzdělávání. Nenechte si od nikoho vzít to, v co skutečně věříte! :) Zdravím Veronika

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)