S tatínkem

Že tatínek je hodně v práci, to děti nepřekvapuje. Ale aby ho téměř dva týdny neviděli, protože odchází, než se ony probudí a přichází v rozmezí deváté a druhé hodiny ranní, to se stalo poprvé.

Věta, tatínek je v práci, se proměnila ve stálici našich denodenních rozhovorů a otázka, kdy už přijde, pomalu z dětského slovníku vymizela.

Ale nakonec jsme se dočkali. Nadešel víkend a s ním tatínek na plný úvazek a k dispozici dvacetčtyři hodin denně. 

Pro něj značný šok, pro mě malá úleva.

V sobotu jsme muže nechávali dospat. Děti kolem ložnice kroužily jako supi a Matýsek se chodil každých pět minut ptát, jestli už tatínka může jít vzbudit. Nakonec jsem je musela odlákat na zahradu. Interval s dotazem se díky tomu prodloužil na deset minut.

Když jsem konečně svolila, vrhli se rozvášnění potomci na tatínka jako divá zvěř. Chudák, nejsem si jistá, jestli to bylo úplně příjemné probuzení. Ani když si chtěl o chvíli později dát sprchu, neobešlo se to bez dětské asistence. Obě děti se hned svlékly, a že se jdou sprchovat s tatínkem. Muž proto přehodnotil plány a vlezl si s nimi do vany.

Jo, tatínek byl v kurzu.

Abychom si ho dostatečně užili, výletničili jsme o víkendu jako o život.

V sobotu jsme navštívili výstavu zahradních železnic a projeli se starým motoráčkem. Sfoukli každoroční výroční návštěvu Slatiňanského zámeckého parku, kde jsme se před čtyřmi lety brali. A k večeru se vydali ještě na Kočičí hrádek, kde se děti notně vyřádily a unavily. Do postelí jsme je z auta přendávali spící a špinavé.

Neděle měla být klidnější. Dopoledne procházka s tatínkem a maminkou doma u plotny. A odpoledne výlet na rozhlednu Bára. Tam Matýska uchvátil lanový park. Po počátečním ostychu se pěkně rozjel a trasu za tatínkovy asistence prošel několikrát. Večeři jsme si chtěli dát v kilometr vzdálené restauraci. Cestou jsme se však dokázali ztratit. Mě štípla vosa. A začalo se stmívat. Ale nakonec jsme restauraci našli, děti zabavil šlapací traktůrek a muž se po večeři vydal pro auto, abychom znavené děti nemuseli vláčet zpět. Do postelí putovaly děti opět spící a opět špinavé.

Víkend to byl zkrátka intenzivní, tatínka jsme si pořádně užili a do dalšího týdne vyhlížíme s nadějí, že jeho pracovní nasazení se zmírní. Přáli bychom mu to.