úterý 12. února 2013

Tři hodiny bezdětná

Občas si říkám, že jsem asi hyperprotektivní matka.

Nenechávám děti babičkám přes noc. Nedávám je do hlídacích zařízení ani hlídacím tetám. A divadla, plesy a další akce začínající po sedmé večer jsem přesunula na dobu „až budou děti větší“. 

Ale někdy i takové matky potřebují bezdětnou pauzu. A ty, které tvrdí, že ne, mají buď svatozář, nebo lžou.

Mě se dnes poštěstilo ukořistit tři úžasné hodiny, které jsem strávila s těmi nejlepšími kamarádkami ze střední. Bylo to poprvé po třech letech, kdy jsem se s nimi viděla, aniž by mi jedno z dětí lezlo po zádech a další mě lákalo k hašení imaginárního požáru.

Ryze dámská záležitost s ryze dámskými tématy. V kavárně bez dětského koutku.

Po dlouhé době jsem si užívala pocit, že jsem svobodná, bezdětná a bez závazků. Mluvily jsme o všem a o ničem. Smály se i dojímaly. A já se na tu chvíli vrátila zpátky do středoškolských let, kdy jsem takové vysedávání v kavárnách považovala za samozřejmost. A s předstíraným sebevědomím si objednávala sklenku bílého, ačkoliv mi ještě nebylo osmnáct.

Tentokrát jsem si objednala karamelové latte, které nikdy nepiju a taky domácí sachr dort, který vypadal báječně. Latte jsem měla skoro vypité a dort nikde. Nejdřív jsem nechtěla otravovat připomínáním se. A pak jsem na to přes povídání zapomněla.

Po hodině si číšník vzpomněl a s omluvami a tvrzením, že kdyby byli všichni hodní (či spíš pitomí) jako já, bylo by na světě krásně, mi sachr donesl na účet podniku. 

Takové obskakování a lichocení se člověku snad ani nemůže nelíbit. Obzvláště tehdy, je-li celodenní obskakování jeho každodenní rutinou.

Těch pár bezdětných hodin uteklo jako voda. Ale já z nich budu žít minimálně dalších pár týdnů. Protože tyhle holčičí sedánky jsou úžasným zdrojem pozitivní energie.

Stejně, jako rozzářené tváře dětí, které jsem už z chodby slyšela pištět radostí nad tím, že maminka je doma. A které dávají vysedávání v kavárně ten neopakovatelný punc výjimečnosti a vzácnosti.

6 komentářů:

  1. takové akce zavést pravidelně ;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, matkám by se to mělo ordinovat už při odchodu z porodnice jako prevence syndromu vyhoření :-)

      Smazat
    2. Mít kamarády a zvlášť ty se "stejnou krevní skupinou" je nepopsatelné štěstí - ale i tak jsem se naučila "sóloakce", vyjet na kole, v baťohu knížku a třeba si někde jen tak sednout...
      Je fajn, že sis to užila a do světa hraček a přesnídávek pustila tu pohodovou bezstarostnost:-)
      A čísník s dortem - nebýt doma ten poklad označený "manžel", viděla bych to na přímo literárně vymazlený námět k povídce "Jak jsme se seznámili":-))
      Vítej zpět mezi matkami:-) Mája

      Smazat
    3. Májo, námět určitě dobrý, obzvláště pro duše silně romantické. Leč zmíněný číšník byl věku pokročilejšího a dorty mu do kavárny peče jeho manželka :-)

      Za kamarádky jsem ráda :-) Nevidíme se často, o to víc nás možná i překvapilo, jak dobře jsme si po té době rozuměly a jak jsme si to užily :-)

      Sóloakce, to je pěkné slovo :-) Zatím na ně nemám chuť, mezi lidmi jsem málo, tak si to ve chvílích hlídání vynahrazuju :-)

      Každopádně děkuju za milé přivítání zpět :-)

      Smazat
  2. Ano, tyhle chvilky, chvíle jsou pro každou maminku svátkem! Snad sedánek s holkama brzo zopakujete nebo budeš moct třeba vychutnávat chvilky ticha o samotě /to ticho, stojí za to, že/. Díky Sběrným lahvím jsem objevila, že jsem vítací typ a abych jím mohla být, musím očas odejít... Hezké dny!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, taky jsem zřejmě vítací typ :-)
      To ticho si užívám zejména v noci. Chodím spát jako poslední a ty okamžiky samoty si vychutnávám, nejraději s knížkou :-)

      Smazat

Děkuji za Váš komentář :-)