Tři hodiny bezdětná

Občas si říkám, že jsem asi hyperprotektivní matka.

Nenechávám děti babičkám přes noc. Nedávám je do hlídacích zařízení ani hlídacím tetám. A divadla, plesy a další akce začínající po sedmé večer jsem přesunula na dobu „až budou děti větší“. 

Ale někdy i takové matky potřebují bezdětnou pauzu. A ty, které tvrdí, že ne, mají buď svatozář, nebo lžou.

Mě se dnes poštěstilo ukořistit tři úžasné hodiny, které jsem strávila s těmi nejlepšími kamarádkami ze střední. Bylo to poprvé po třech letech, kdy jsem se s nimi viděla, aniž by mi jedno z dětí lezlo po zádech a další mě lákalo k hašení imaginárního požáru.

Ryze dámská záležitost s ryze dámskými tématy. V kavárně bez dětského koutku.

Po dlouhé době jsem si užívala pocit, že jsem svobodná, bezdětná a bez závazků. Mluvily jsme o všem a o ničem. Smály se i dojímaly. A já se na tu chvíli vrátila zpátky do středoškolských let, kdy jsem takové vysedávání v kavárnách považovala za samozřejmost. A s předstíraným sebevědomím si objednávala sklenku bílého, ačkoliv mi ještě nebylo osmnáct.

Tentokrát jsem si objednala karamelové latte, které nikdy nepiju a taky domácí sachr dort, který vypadal báječně. Latte jsem měla skoro vypité a dort nikde. Nejdřív jsem nechtěla otravovat připomínáním se. A pak jsem na to přes povídání zapomněla.

Po hodině si číšník vzpomněl a s omluvami a tvrzením, že kdyby byli všichni hodní (či spíš pitomí) jako já, bylo by na světě krásně, mi sachr donesl na účet podniku. 

Takové obskakování a lichocení se člověku snad ani nemůže nelíbit. Obzvláště tehdy, je-li celodenní obskakování jeho každodenní rutinou.

Těch pár bezdětných hodin uteklo jako voda. Ale já z nich budu žít minimálně dalších pár týdnů. Protože tyhle holčičí sedánky jsou úžasným zdrojem pozitivní energie.

Stejně, jako rozzářené tváře dětí, které jsem už z chodby slyšela pištět radostí nad tím, že maminka je doma. A které dávají vysedávání v kavárně ten neopakovatelný punc výjimečnosti a vzácnosti.