úterý 26. února 2013

Máme doma poltergaista

S tím, že bydlíme v sousedství hřbitova, nemám problém. Už jsem si zvykla na dušičkové návaly. Na tajemné světlo svíček za plotem. I na smuteční průvody a davy lidí v černém při pohřbech. 

Zrovna dnes tu jeden byl. Není to tak dlouho, co odjeli dva chlápci v montérkách s lopatami. A já si už ani nepředstavuju, co tam s těmi lopatami dělali. A jestli nás neklidný nebožtík nepřijde v noci navštívit. 

Ale co mě poslední dobou opravdu zneklidňuje, je spousta podivných situací a věcí, které jsou u nás už téměř na denním pořádku. 

To, že se nám doma ztrácejí a záhadně přesouvají ovladače, hračky, knížky či vlhčené ubrousky by mi přišlo vcelku normální. Konec konců sama nejsem z nejpořádnějších a děti vedené mým příkladem jakbysmet. Ale když se k tomu přidají podivnosti další, připadám si buď nadmíru paranoidní, nebo pronásledovaná domácím strašidlem. 

Samovolně se zapínající či vypínající spotřebiče, které mají dětskou pojistku nebo jsou zkrátka mimo dosah dětí. Nejčastěji se jedná o myčku, televizi a plynový sporák, který se mi během vaření nedávno vypnul třikrát.

Potraviny, které uložím do ledničky ve stavu zabaleném a o minutu později ledničku otevřu, abych zjistila, že sýry jsou otevřené a okurky bez víčka.

Kroky a bouchání, ozývající se z obýváku v době, kdy uspávám po obědě děti, a pes nám leží pod postelí.

A začínám mít podezření, že naše strašidlo rozšířilo své pole působnosti i na mé auto. Zřejmě má pocit, že je to v jeho rajónu, tak proč si tam trochu nezašpásovat. Jiné vysvětlení pro mizející cédéček z rádia nemám. Leda, že by je samovolně polykalo přímo auto. Což ovšem taky není úplně normální.

Pochybnosti o mém duševním zdraví se tedy střídají s nervozitou z cizí entity žijící pod naší střechou. Nebo snad z entity, pod jejíž střechou žijeme my? Těžko říct.

Ale zatím nemám tendence počůrávat se doma strachy. Z toho usuzuji, že se jedná o bytost ve své podstatě dobrou, možná jen trochu škodolibou. Tak snad zvládneme naše soužití udržet v rovině přátelského pošťuchování, a kdo ví, třeba ji to jednou omrzí.

A co vy? Máte doma vlastní strašidlo? Nebo nějakou mrazení vyvolávající duchařskou historku?


Ilustrace Vítězslavy Klimtové


32 komentářů:

  1. Jé Báro to je hezké povídání. Taky bych se nebála bydlet vedle hřbitova. Když někam jedeme na výlet tak nikdy neopomenu nakouknout i do tamního hřbitova:) Měj se krásně strašidelně Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V některých situacích mi sice moc hezky není :-) Ale těší mě, že je z toho alespoň hezké povídání :-)
      Já moc na hřbitovy nebývala...ale teď jsem se s tím naším celkem zžila :-)

      Vymazat
  2. Naši známí (mají 4 děti) dlouho vybírali dům, kde by se chtěli usadit a nakonec se jim podařilo koupit v jedné vesničce starou školu. Psali nám, že se jim tam moc líbí a jejich sousedi jsou tiší.
    Co tím mysleli jsem pochopila, až když jsme k nim přijeli. Sousedili se hřbitovem. Jediný problém byl, že jim tam občas utekly kachny a slepice a honit je mezi hroby je hodně svérázná zábava :).
    Přeji ti hezké soužití s domácími skřítky, kdyby tě moc zlobili, dej jim občas do mističky nějakou mlsku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty plánované slepice budeme asi muset hlídat lépe než jsem myslela...nevím jak by zdejší starousedlíci případné nahánění drůbeže přes jejich nebožtíky nesli :-)
      No, mističek s mlskami je tu pořád plno, ale asi budu muset zahlásit, že ta jedna je oficiálně pro skřítky :-)

      Vymazat
  3. uf..doufám tedy, že je to hodné strašidlo, které jen o sobě dává vědět, aby jste si byli jistí že nad Vámi bude držet ochranou ruku. V současném bytě naštěstí žádné strašidýlko nemáme, ale moje maminka doma jednoho má..snad je taky hodný. Krásný den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky doufáme :-) Ale zdá se, že ho nejvíc baví dráždit mou nervovou soustavu...což vzato kolem a kolem není tou nejhorší možnou variantou :-)

      Vymazat
  4. Jééé Baru, JÁ SE S FRŇÁKEM NAHORU A DOSTATEČNĚ NAFRNĚNĚ CHCI POCHLUBIT, ŽE MĚ ÚŽASNÁ PANÍ KLIMTOVÁ OBJALA A POVÍDALA SI SE MNOU.
    Měla jsem pocit že sedím u babičky, z ní jde tak neuvěřitelná lidskost, to se nedá popsat. Byla jsem se synkem v Pohádkovém království v Pičíně (MILUJU ČESKÝ JAZYK:-)))) a ona tam zrovna byla, tak si udělala čas. Jinak všem doporučuju, její skřítkové jsou něco okouzlujícího.
    Tak poltergaisty máme asi všichni, že? Někdo jím říká děti někdo Alzheimer:-)) přímo duchařskou historku nemám ale ze hřbitova jich mám díky synovi dost. Když byl malý a já mu říkala, jak andílci odnáší ty, co tam spinkají atd atd, nějaká paní nás dojatě pozorovala a syn na ní bez servítek:"A TY PŮJDEŠ SPÁT KDY?":-)) Já byla rudá až na sedínce!
    Pa Mája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pičín mě opravdu dostal, hned si to jdu najít na mapě...mohli bychom tam vyrazit na výlet :-)
      Dětská bezprostřednost je okouzlující, odzbrojující a leckdy až bolestně upřímná :-) Věřím, že to ale babička vzala s humorem :-)

      Vymazat
    2. Baruš, pro vás to asi bude z ruky, Pičín je za Příbramí - střední Čechy. Ale matně si vybavuji, že když strejdu Googla zahltíš termínem POHÁDKOVÉ KRÁLOVSTVÍ, že tam vyjedou i jiné "pobočky".
      Ale ten Pičín je super, je to domek plný pohádek a skřítků, ale klenotem je zahrada. Na každém pařezu stromě v keříčku v jezírku...všude...všude bydlí skřítřkové a je tam i dračí sluj!!!

      Vymazat
    3. http://www.pohadkovazeme.info/PZ/picin/picin.htm
      pro "namlsání"
      pa Mája

      Vymazat
  5. U nás se strašidlem je to jednodušší. Bylo ihned identifikováno, sousedi. Na rozdíl od vás ti naši jsou živí a viditelní záškodníci!!! Nevím, zda jsme na tom lépe my nebo vy???:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těžko říct, ale aspoň víte na čem jste :-)

      Vymazat
  6. Jé, taky bydlíme vedle hřbitova....a sousedíme hned s židovskou částí, která je málo navštěvovaná. Takže moje děti, resp zatím spíš ten starší, měl to nejlepší místo na uspávání. Takovej soukromej park.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je tedy komfort :-) ALe tyhle místa mají vážně zvláštní atmosféru, vyloženě uspávací :-)

      Vymazat
  7. Mám doma tři chlapi. Dva malí a jeden co vydá za několik malých. Nestačím se divit, co se z našeho útulného domova stalo od té doby, co pracuji a nejsme na MD. Squat je ještě pořád hezké místo:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Edith, tak to věřím :-) Ale musím přiznat, že někdy není ani třeba být chlapem...já sama někdy vydám za deset takových :-)

      Vymazat
  8. Báro, bohužel také máme doma vlastní strašidlo. Někdy jsem z toho docela vyděšená, protože slyším v patře kroky, kolikrát i dětská chůvička je zaznamená. Letím nahoru jako šílená, přeci jen tam spí Kryštof...a ono nic. Že se nahoře během dnes otvírají a s klapnutím zavírají dveře, to jsem přešla, ale stejně to není nějak skvělý pocit. Snad to nebude horší a horší, vůbec bych o to nestála..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, to zní tedy ještě děsivěji. U nás se tykroky zatím ozývaly jen dvakrát, ale nervózní jsem z toho byla dost...jo, věci mezi nebem a zemí asi nejsou pro strašpytly jako jsem já :-)

      Vymazat
  9. A co takhle těm neviditelným vysvětlit, že teď tam bydlíte vy a poděkovat? Měli jsme "něco" dřív doma taky, ještě ve starém domě a vadilo mi to hodně, když byl muž na noční, tak mi bylo nepříjemně. Dostala jsem právě takovou radu, abych poděkovala a vysvětlila, že teď je to naše a stačilo to, byl klid.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bjanko, určitě to vyzkouším. Děkuju!
      Když jsem doma sama s dětmi, taky nejsem nejklidnější, ještě že máme velkého psa :-)

      Vymazat
  10. Baruš a zkoušeli jste zjistit, KDO BYDLEL V DOMEČKU PŘED VÁMI? Co to bylo za lidi, jestli se tam něco nestalo. Ale jak píše Bjanka, to je empatické i rázné.
    Bjanko, mě to moc zajímá - jak jste to zvládla.
    Mája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Májo, náš dům je hodně starý, původně prý už z konce devatenáctého století...ale nějaké představy o historii máme, i když ne úplné...zatím ovšem nic nenasvědčuje, že by se tu udála nějaká tragédie.

      Vymazat
    2. Báro, nemusí nutně jít o tragédii, já jsem u nás měla pocit, že se ti dřívější obyvatelé přišli na nás jen tak podívat. Tak jsem jim to vysvětlila, jak už jsem psala. Udělala jsem to ve dne, zapálila jsem svíčku a představovala si nebe, aby se tam jako vrátili. Kdyby to nepomohlo, měla jsem ještě v záloze obstarání křišťálu a grepového éterického oleje (do aromalampy), obojí prý čistí prostor, ale nebylo to potřeba, stačilo říct.

      Vymazat
    3. Dobré ráno všem, jako by se to hodilo do počasí, co je za okny, takové to tajemné psaní...přesně jak píše Bjanka, nemusí to být tragédie, ale ti lidé tam žili povídali si milovali se rodili děti...a najednou tam vidí bydlet "cizí" lidi, tak jen je ujistit, že ten dům máte rádi, chcete v něm bydlet v pokoře a klidu...

      Baruš, já se k něčemu musím přiznat. Asi jak jsem "zblblá" Tvým humorem, v první chvíli jsem myslela, že je to jen další humorná povídka o tom, jak Ti děti nebo muž přendavají věci...a ono je to mezi nebem a zemí...
      Mája

      Vymazat
  11. Teeeda, Báro, podle toho, co popisuješ, bych se u Vás doma sama s dětmi v noci docela bála. A to se normálně nebojím ani u nás na chalupě, což je obří starý dům víceméně na samotě. Ale strašidláci si tam (aspoň doposud) dávali pohov. I když je vlastně pravda, že manžel tam jednou strašidlo zažil - ve dvě v noci rovnalo hromadu zavařovaček v chodbě. Ale jinak nic. Každopádně biančinu radu si pro jistotu zapisuju. Jeden nikdy neví:).

    OdpovědětVymazat
  12. Ahoj Báro,
    my bydlíme ve starém domě a často myslím na ty, kdo tam žili před námi (snažím se v dobrém) a myslím, že je u nás naprostý klid. Já jsem jen posera trochu ze tmy a psa máme také, což je určitě taky čidlo na všechno tajemné a je klidný jak beránek. Navíc jsem na půdě našla starý obrazy Panny Marie, což mě utvrdilo v pozitivní energii. Jinak naprosto souhlasím s Májou a Bjankou, udělala bych malou rodinnou "seanci" a byť i s dobrými duchy bych si to vyříkala a ujistila je, že o dům je v tom nejlepším postaráno a můžou a můžou si jít za svm. Byla by to zajímavá zkušenost pro všechny;-). A pokud by strašidlo opravdu zlobilo, požádala bych asi o pomoc odborníka. Někdy ale opravdu jen pomůže tu ztracenou dušičku ujistit, že může v klidu odejít;-). Ať se dobře bydlí!

    OdpovědětVymazat
  13. Osobně bych u hřbitova bydlet nemohla, od určité doby mi to nedělá dobře. Ale ono je jedno kde člověk bydlí. Před týdnem jsem měla v bytě "návštěvu", ozývaly se mi rány ze skříně, "nadskakovaly" dráty u prodlužovačky a ještě další zvuky. Mám známého, říkáme mu Vševědek, a ten řekl, že tam byly čtyři duše. Pomodlil se za ně a poprosil, ať jdou ke světlu a byl klid.
    Ale vím, že určitě zase nějaká dorazí, i když bydlím v paneláku, daleko od hřbitova.

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj, ráda bych tě pozvala na svůj blog . Předem podotýkám, že mi nejde o reklamu, ale o to, aby se o problematice, které se na svém webu věnuju, dozvědělo co nejvíce lidí a poučilo to tak laickou veřejnost, která je většinou jen plna předsudků. Blog je věnován poruchám příjmu potravy a hlavně boji s těmito nemocemi. Nehodlám se řadit k thinspo nebo podobným komunitám. Na blogu najdeš i trochu z cesty mým životem, každodením bojem s PPP, ale také spoustu rad a tipů týkajících se kosmetiky, fotek, článků o mně samé, beauty vychytávky, recenze, recepty, které nikde jinde nenajdeš a mnoho dalšího. Kdyby tě blog zaujal, budu moc ráda, když zanecháš komentář nebo se můžeš stát dalším z mých ctěných "followers". Budu se moc těšit na tvou návštěvu a přeji krásný zbytek dne. Andie :)*
    www.andie-chambers.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  15. Baru nakoukla jsem přes Sonju...a narazila na nejčerstvější příspěvek. Píšete moc hezky, kdybych u svých dvou přátel (a možná vlastně i u sebe) neprožila totožné i vážnější projevy "nepozvaného hosta", usmívala bych se od ucha k uchu a myslela si něco o našem věčném nepořádku. Moje zkušenost byla noční...prala se nám v předsíni snad horda chlapů..a rány takové, že jsme s babi tenkrát vybíhaly s očima na vrch hlavy. Jsem věřící, a proto jsem se snažila najít odpověď v Bibli. Krom jiného jsem si vzpomněla na knížku "Pod Boží ochranou", která je myslím docela inspirativní a hlavně praktická. Je možné ji sehnat např. na této adrese http://www.gimel.cz/index.php?p=shop_item_new&id=DB1151 . Budu se modlit. Přeji klidné dny i noc! U nás je už díky Bohu klid.

    OdpovědětVymazat
  16. Baruš, my jsme náš byt nechali třeby vysvětit (požehnat) knězem. A máme tu od té doby taky klid. Než tomu tak bylo, tak tu místama bylo takové divné dusno a měl z toho člověk nepříjemný pocit, že tu nepatří. Za sebe doporučuji toto. :-) K.

    OdpovědětVymazat
  17. To jsem si měla co číst (hlavně komentáře). Už tak nerada trajdám v půl páté ráno na autobus skrz naši neosvětlenou dědinu. Nedej bohové, když jsem v Brně, přítel má noční a já spím sama v jejich bytě (starý, ukrutně starý)...možná bych to zvládala líp, kdybych nemusela s úderem druhé ráno na záchod a zpátky ;-) Už se tolik nedivím, že ve starších dobách měli i dospělí nočník pod postelí.

    Co se hřbitova týče, chodívala jsem jako malá k dědečkovi na zahrádku, co na tom, že byla už jen hřbitovní. Ze současnosti snad jen průpovídka mé babičky, která je ve věku, kdy jsou pohřby v podstatě stejnou součástí života jako zprávy o počasí. Rodiče vezli ji a její sestru z karu. Cesta vedla kolem hřbitova a babička zcela vážně řekla: "Tak Ladík už bude dneska spát tady."

    OdpovědětVymazat
  18. No to je tedy strašidelné, já bych se tedy spíš bála než smála, jsem poseroutka, mě stačí, že slyším občas kroky z vedejšího bytu a už jsem v pozoru. :-)) A být sama doma v noci, to už vůbec není nic pro mě, to jsou hrozné zvuky.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)